Pohled na prostranství pevnosti

Od našeho amerického spolupracovníka.

Navštívili jsme kus americké historie. Historie v podobě Bentovy staré pevnosti. Je vzdálená necelých 10 mil města La Junta. Brzy z rána protáčíme kola našeho forda a zakrátko stáčíme do parkovacího prostoru pevnosti. V tom okamžiku spatřím chlapíka, jak svižným krokem chvátá přes pole a rovnou k nám. Hned jsem ho poznal. I on si vzpomněl na naše loňské setkání, a tak nezbývá, než si „zalomit palce“ trampským pozdravem.

„Hello Johnny!“ zdravím a on vrací můj pozdrav.

Je zvláštní, jak naprosto obyčejné a celkem nezajímavé věci dostanou jiný rozměr a váhu v netradičních souvislostech. Třeba taková běžná láhev od limonády. Obvykle končí v kontejneru a vůbec nás nenapadne se zabývat jejím příběhem.

George  Smith Patton na snímku z roku 1943

Americká armáda na svém vítězném tažení Evropou ke konci roku 1944 potřebovala mapy. Protože se armáda dostávala na území, kde ještě nikdy nebyla, musely se mapy ukořistit.  Když 11. dubna 1945 dobyli Lipsko, podařilo se jim získat velké množství německých i protektorátních map, které se zde ve velkém nákladu tiskly.

Vojska Ruské federace vpadla bez vyhlášení války na Ukrajinu

Dnes ve čtyři hodiny ráno, několik hodin po televizním projevu prezidenta Vladimíra Putina k ruskému národu (a také západnímu světu), začala invaze ruských vojsk na území svrchovaného státu Ukrajina. Také jsme to zažili. Tato noc nebude krátká. (red.)

https://www.youtube.com/watch?v=3Srtk41eIbk

Kdo by to ještě nedávno řekl - Ivan Mládek má osmdesát. Jeho mnohovrstevnaté dílo připomínáme reprízou Ivanova textu ze serveru básníka, novináře, písňového textaře i spisovatele, našeho kolegy a kamaráda Jana Krůty.

Jsem ten poslední, kdo by nepřál výdělek firmám, které obdržely státní zakázku na vybavení našich dálnic mýtnými branami, nezávidím ani kompetentním úředníkům, kteří zakázku zadali a nezávidím ani dělníkům, kteří mýtné brány tak rychle instalovali – i když se prý už všude ve světe orientují jen na modernější satelitní mýtování, při kterém žádných mýtných bran není zapotřebí. Je otázka času, kdy i my jako člen Evropské unie přejdeme na satelit, ale není důvod hořekovat.

To takhle jednu sobotu v polovině ledna roku 1990 mi zazvonil telefon. Volal Kapitán Kid: „Ahoj! Prosím tě, navštívili mě tady dva kamarádi, kteří vydávají takový trampský samizdatový časopis, a chtěli by to teď začít dělat tak nějak oficiálně. Tak mě přišli požádat o pomoc. Ale já toho mám hodně a nemám na to čas. Ale ty se v tom vyznáš také, nemohl bys jim pomoct?“

V zahraničí se o nás píše, že jsme nejzávistivější národ na světě, že u nás čtou skoro všichni jenom bulvár proto, aby se mohli denně ukájet na tom, jak někdo úspěšný zkrachoval a nebo aby si naopak krásně rozproudili krev vzteky z toho, že zase někdo další začal být úspěšný.

Zaplať Bůh, že jsme závistivý národ, díky příslovečné české závisti jsme jedním z nejčinorodějších národů na světě, závist je totiž hlavnim motorem rozvoje  lidské společnosti.

Obchod se smíšeným zbožím v St. Elmo

Reportáž našeho amerického spolupracovníka ze Skalistých hor.

St. Elmo nese hrdý název „Gost Town“, čili Město duchů, ale je to spíš obec, která hodně pamatuje a má dost bohatou historii. Obec byla založena již v roce 1887, ale zaregistrována byla až v roce 1880. Nalézá se v colorádském okrese Chaffee. Leží v srdci pohoří, které se nazývá Sawatch Mountains. Nejbližší civilizaci lze najít ve dvacet mil vzdáleném městě Buena Vista. St. Elmo – jak se zdá – je nejvíce navštěvovaným místem v řadě tazvaných “ghost towns“.

Advent u protinožců. Z nejmenšího, ale nejroztodivnějšího kontinentu píší Foňa a Vilka Zemanovi z Adelaide

V roce 2015 jsme si s Vilkou sjeli na kánoi část řeky Murray z osady Loxton do osady Blanchetown. Loxton je vzdálený 490 km po řece Murray od oceánu, do kterého se vlévá. Ujeli jsme tehdy 216 km za 12 dnů. Nyní jsme na naší minulou plavbu navázali, a vypluli z našeho pozemku v osadě Blanchetown. Řeka Murray je největší řeka Austrálie. Pramení v Australských Alpách a vlévá se do oceánu blízko Adelaide v Jižní Austrálii. Je dlouhá 2 570 km. I když je řeka mohutná, její proud má rychlost snad jen 1-2 km v hodině. 

Po čtyřech letech se vrátila anketa Český slavík, v níž nový majitel Karel Janeček použil vlastní volební systém D21. Janečkovou touhou je prosadit tento model v českém volebním systému. Je to velmi nepravděpodobné, a i kdyby se tak opravdu stalo, metodu může změnit některý z našich soudů tak, aby byla k ničemu.

Karel Gott, rekordman mezi vítězi Slavíků. Získal jich čtyřicet dva

Zamyšlení nad vývojem české hudební scény v uplynulých šedesáti letech, zvláště pak nad soutěží o slavíky Zlaté i České

Anketa Zlatý slavík napadla tehdejšího redaktora týdeníku Mladý svět Ladislava Smoljaka, a možná mu to pošeptal sám Jára Cimrman. Nápad to byl původně hravý, hlasování se v prvním ročníku 1962 zúčastnilo na 770 čtenářů, a na prvních místech se umístili Waldemar Matuška, Yvetta Simonová a Eva Pilarová. Karel Gott nebyl v první desítce, ale další ročník už vyhrál.