V zahraničí se o nás píše, že jsme nejzávistivější národ na světě, že u nás čtou skoro všichni jenom bulvár proto, aby se mohli denně ukájet na tom, jak někdo úspěšný zkrachoval a nebo aby si naopak krásně rozproudili krev vzteky z toho, že zase někdo další začal být úspěšný.

Zaplať Bůh, že jsme závistivý národ, díky příslovečné české závisti jsme jedním z nejčinorodějších národů na světě, závist je totiž hlavnim motorem rozvoje  lidské společnosti.

Gustav Brom

Před léty jsem psal o veřejné rozhlasové nahrávce skvělého big-bandu Gustava Broma. Šikovný a obchodně zdatný kapelník pozval do studia americkou jazzovou zpěvačku Betty Davis. Hvězdičku, s kterou se potkali někde v západoněmeckém jazzovém klubu, ale pro nás tehdy úkaz. V textu jinak pochvalného článku jsem se nevyhnul spojení "černá Betty". Soudruhy, jimž jsem pravda ležel v žaludku, jsem byl okamžitě nařčen z rasismu. Jsem nejen rasista, ale i tramp a chuligán. Tato formulace mne pak v kádrových materiálech provázela až do listopadu ´89. Tramp a chuligán.

To není Abbey Road, to je průvod Strany mírného pokroku v mezích zákona

Nevím, zdali Mácha tušil, že tragedie mezi Vilémem & spol. se odehrála proto, že nešli do průvodu. Byl 1. máj, byl lásky čas a v naší době se i z této poetické licence, dokonce u Máchovy sochy na Petříně, dá udělat šou. Klasici Grosmann a Šimek by řekli šou, dva, tři. Polibků na Petříně bylo víc. Číslo si nepamatuju, ale byl to rekord. Nevím ale, jestli se počítaly jenom polibky jeho a jí, nebo i jeho a jeho. Proboha, polibte mi, pardon, polibte mě taky, protože já, jako politik, spolupředseda Strany mírného pokroku v mezích zákona, jsem se věnoval, místo líbání, organizování prvomájového průvodu.

Obchod se smíšeným zbožím v St. Elmo

St. Elmo nese hrdý název „Gost Town“, čili Město duchů, ale je to spíš obec, která hodně pamatuje a má dost bohatou historii.

Obec byla založena již v roce 1887, ale zaregistrována byla až v roce 1880. Nalézá se v colorádském okrese Chaffee. Leží v srdci pohoří, které se nazývá Sawatch Mountains. Nejbližší civilizaci lze najít ve dvacet mil vzdáleném městě Buena Vista. St. Elmo – jak se zdá – je nejvíce navštěvovaným místem v řadě tazvaných “ghost towns“.

Jan Krůta na fotografii Kamila Rodingera

Novinář, básník a písňový textař Jan Krůta napsal s někdejším Zlatým slavíkem Daliborem Jandou na sto písniček, včetně jeho největších hitů. Rovněž vozil v kočárku jeho dceru Jiřinu a teď jí byl na křtu CD, ke kterému napsal text titulní písně. Dychtivý básník měl vůbec pilný týden – navštívil rovnou tři koncerty. Pod společným titulkem Tři do ucha vás v pondělí provede produkcí tria Vokobere (Vondráček, Kocman, Berka) v jehož rockovém až folkrockovém repertoáru potvrzuje šíři svého talentu zejména countryman Petr Kocman. A o Slávkovi Janouškovi Honza laskavě napsal, že je „staré dítě“, Vystudovaní kantoři a básnici si rozumějí.

Leoš Mareš

Nejjednodušší forma humoru

Většina toho, co skeče z té doby obsahovaly, byly parodie. A to nejen v odpoledním programu Pavla Anděla. Čas ukázal, že parodie je jedním z nejsilnějších prvků rozhlasových show. Od padesátých let rádio ztrácelo vliv a vezlo se ve stínu televize. Dokázalo své pozice využít v tom, že se na různých televizních prvcích přiživovalo. Však také většina parodií reaguje na různé notoricky známé televizní pořady nebo televizní osobnosti, mezi něž samozřejmě počítáme nejen herce nebo TV moderátory, ale třeba i politiky nebo jiné osobnosti veřejného života, které se na obrazovkách často objevují.

Zatímco plnoformátové televize mají svůj hlavní čas neboli prime time večer, rádiu patří ráno. Přes den posloucháme rádio jako kulisu, ale po ránu se je snažíme vnímat o něco soustředěněji, protože nám přináší důležité údaje, bez nichž by den nebyl takový, jaký ho chceme být. Význam ranního vysílání je tak velký, že mu většina rádií věnuje zvláštní pozornost a hledá, jak na sebe v brzkých ranních hodinách upozornit. Proto již od třicátých let existují speciální programy, ranní show, které mají stanici získat nejen poslechovost, ale i prestiž.

Ňuf mi připomíná, ať vám – naši milí čtenáři – nezapomenu říct, že vás máme rádi, ale na to bych nezapomněl, i kdyby zapomněl Ňuf. Je totiž jaro, příroda se probouzí po mrazovém šoku a nám klíčí šedá kůra mozková, až se lebky zelenají.