Strávil jsem Silvestr 1963 s osadou Zlatý klíč v jakési vile, patřící bohaté rodině Saly (to je ta Bystrá od Pavla Vrby), pak postupně všichni odjížděli, a tak jsme se s Vendym, Padem a Mírou Navarou courali po kolejích, to si nevymejšlím, nebyla nijaká zima a sníh jen sem tam kousek, pili rum z polních plechových lahví a diskutovali. Vendy byl nesmírně laskavý člověk s naprosto ujetou filozofií, kterou nikomu nevnucoval.
Pak Vendymu a Pademu, který se debaty nezúčastnil, anžto nebyl žádný intelektuál, jel vlak jejich směrem a my jsme zašli s Mírou do místního krámu, který byl už - k mému údivu - otevřený, ale on už byl Nový rok 1964, a tak jsme si koupili každý láhev piva, dohromady půlitrovku rumu a seděli na dohled nádraží a čekali na svůj vlak, pivo jsme nechali chladit ve sněhu mezi pražci, a když náš vlak přijel, tak jsme odjeli.
V Praze jsme vystoupili, asi na nádraží, a jeli někam do Hodkoviček nebo kam, a tam jsem byl Mírovou matkou nakrmen a uložen ke spánku. Díval jsem se na velkou fotografii Hemingwaye a usnul. Ráno mě Míra doprovodil na Hlavní nádraží a já ve svém trampském odění odejel k vojenskému útvaru 7722 ve Vysokém Mýtě. Než jsem se rozplakal, tak jsem Mírovi z vlaku mával. Možná, že někteří branci trávili svoji poslední civilní noc zajímavěji. Třeba s holkou v posteli. I když nevím - v té době ještě nebylo zvykem, že to spolu dělají jedenáctiletí spolužáci. Toho Hemingwaye jsem v sobě měl v těch nejtěžších prvních dnech vojny.
Foto Jan Vrba