V roce 2006 jsem se chystala do Nashvillü na březnový bluegrassový seminář. Týdny předem jsem napjatě sledovala, co se bude během mého pobytu na tamní hudební scéně dít. Dozvěděla jsem se, že v neděli 19. března 2006 bude hrát v Ryman auditoriu Kris Kristofferson. Posunula jsem proto odlet o tři dny dopředu.
Moje místní kamarádka Nancy pro mne přijela v sobotu na letiště s tím, že koncert je beznadějně vyprodaný. Utěšovala jsem ji, že jsem se tam akreditovala již před dvěma týdny, ale byla ve mně malá dušička, neboť mi odepsali, že se pokusí sehnat dva lístky, ale další mail jsem již nedostala.
Jens Krüger, Uwe Krüger, Joel Landsberg.
Po roce přiletěli opět Krüger Brothers do svého bývalého domova ve Švýcarsku. Jejich trio Uwe, Jens a Joel patří již pětadvacet let k absolutní světové špičce americké akustické scény. Tentokrát po dvou a půl letech konečně v originální sestavě s baskytaristou Joelem Landsbergem, který kvůli covidu nemohl cestovat. Vlastně ani oni všichni skoro dva a půl roku nemohli ve Státech vystupovat. Za tu dobu ale natočili asi 700 písní a skladeb na svých středečních Krüger Brothers live, nebo kuchařských show.
Očekávání ctitelů jedněch z nejrychlejších prstů na současné kytarové scéně bude vyslyšeno. Třetího května zahraje v pražském Foru Karlín americký kytarista Joe Bonamassa, jedna z největších hvězd současné hudební scény, vycházející z bluesrockových kořenů a podnětů klasického rocku. Bude to téměř osm let od chvíle, kdy navštívil Českou republiku naposledy.
Před pětapadesáti lety tam poprvé zazářil. Nyní se Michal Prokop vrací do Mekky české populární hudby se svým tradičním vánočním koncertem jako hudebník, jehož písně oslovují už několik generací posluchačů. Společnost mu bude 16. prosince dělat na pódiu Velkého sálu Lucerny kromě Framus Five i řada známých hostů.
Československý beat-festival měl před padesáti lety tři pokračování 1967, 1968 a 1971. Tuto triádu jsme chtěli po padesáti letech zopakovat. Už jsme uspořádali festival v roce 2017 a 2018. Netušili jsme, že covid je horší než bolševik a že nás zastaví ne na dva, ale na tři roky. Takže náš třetí ročník se koná 51 let od roku 1971 a 55 let od historicky prvního ročníku v roce 1967. Letošní ročník bude 16. října od 17 hodin v pražské Lucerně.
Bluegrass Nova
Moc ráda jsem přijala pozvání Lukáše Rytíře, kterého znám ještě z dob karvinské teenagerské kapely Křeni, na první ročník nového festivalu Bluegrass dokořán. Koukala jsem na pozvánku, kde stálo: Český Telluride vás vítá! Přijeďte si vychutnat správnou hippie-bluegrassovou atmosféru do unikátního prostředí nejzelenější části Slezska. Pečlivě jsme pro vás vybrali kapely a připravili spoustu doprovodného programu pro dospělé i děti.
Nejstarší bluegrassový festival na Slovensku oslavil své 25. výročí týden po padesátém Banjo Jamboree v Čáslavi. Po dvouleté nucené přestávce podmíněné covidem se konečně mohl zase konat v nádherném prostředí Strážovských vrchů, kterým vévodí majestátní hora Vápeč.
Casey Driessen
Nejstarší bluegrassový festival v Evropě, Banjo Jamboree, oslavil své půlstoleté výročí v nádherném areálu letního kina a koupaliště v Čáslavi – Vodrantech. Festivalu se zúčastnilo šestadvacet kapel a vypukl tradičně v pátek večer v šest.
Vítěz Michal Willy Sedláček, doprovázený svou ženou
Mezi prvními krajskými koly byla i v letošním roce Porta jihočeská, která se odehrála v přívětivém prostředí studiového sálu českobudějovického rozhlasu. Báječná příležitost, jak oslavit 55. narozeniny tohoto celostátního, možná nejstaršího hudebního festivalu v Česku. Bohužel, příliš návštěvníků tuto možnost nevyužilo, takže publikum z velké části tvořili příbuzní vystupujících anebo přímo zúčastnění muzikanti.
Lenka Slabá a pánové z doprovodného uskupení Triolla - zleva Áda Vostrý, vpravo Luboš Stráník
Večery s... je jeden z mála dlouhodobých pořadů, který přežil předchozí proticovidové uzávěry a s velkým nasazením se znovu vynořil již na začátku podzimu na své domovské scéně Divadla U Kapličky, na českobudějovickém předměstí Čtyři Dvory. K mé smůle si tento specifický projekt vybral pro své koncerty, v nichž se snaží představovat známou i neznámou hudební scénu zejména jihočeskou, páteční večery. Ty sice většině publika vyhovují, ale mně se ne vždycky podaří utrhnout tento začátek víkendu pro kulturu. Žánrový akční rádius zmiňovaných pořadů je poměrně široký, a tak najdou i širší spektrum obecenstva.
Twistrio
Šťastný los s výhrou počasí si vytáhl příjemný malý festiválek s názvem Bluegrass Fest, který se konal ve druhé polovině srpna v jihočeském městečku Velešín, na zahradě tamější restaurace Zlatá růže. Nejde ale o žádného nováčka mezi festivalovými akcemi, letošní ročník byl v pořadí již jedenáctý. A to už zaslouží smeknutí klobouku, zvlášť, když vezmete v úvahu, že příprava takového dění s účastí muzikantů z celé republiky leží pouze na několika málo jednotlivcích.
Ale abychom začali od úplného začátku. Na startu této koncertní události stálo velké odhodlání a dvě přítelkyně, obětavé fanynky bluegrassu - Dana Jandová a Jana Hanušová, kterou později vystřídal v pořadatelském štábu Michal Janda. Jasně, že pro takovou akci nestačí pouhé nadšení, ale je zapotřebí spousta práce, jednání, zařizování a také řady dobrovolníků, kteří pomohli tomuto komornímu festiválku postavit se na nohy. V této souvislosti nesmí být vynechána ani zmínka o zajímavé sázce mezi pořadatelkou Danou a Pažoutem z Giant Mountain Band, že pokud se podaří dovést startující festival do dalších deseti ročníků, bude zmiňovaná skupina hrát na tomto pódiu desetkrát zadarmo. A jak vidno, obě strany své závazky dodržely beze zbytku.
Moje další cesta mne následující víkend po Banjo Jamboree zavedla do Luk nad Jihlavou. Konal se tam již podvacáté Bluegrass a Jeep festival White Stork. Pořádají ho Kamarádi Balkánského ranče jako tradiční setkání vojenské techniky, dobré muziky, jídla a pití a hlavně kamarádů. Nebyla jsem tam poprvé a moc jsem se těšila na své oblíbené kapely.
Páteční přehlídku džípů a jiných vojenských vozidel jsem bohužel promeškala, ale na louce jich parkovalo velké množství, takže bylo možné si je později po částech prohlížet. A sobotní program stál za to! Dojela jsem tam vlakem půl hodiny před začátkem, pozdravila se s pořádajícím Standou Řehořem a ostatními kamarády z Pražců a dalších kapel.