Bluegrass Nova

Moc ráda jsem přijala pozvání Lukáše Rytíře, kterého znám ještě z dob karvinské teenagerské kapely Křeni, na první ročník nového festivalu Bluegrass dokořán. Koukala jsem na pozvánku, kde stálo: Český Telluride vás vítá! Přijeďte si vychutnat správnou hippie-bluegrassovou atmosféru do unikátního prostředí nejzelenější části Slezska. Pečlivě jsme pro vás vybrali kapely a připravili spoustu doprovodného programu pro dospělé i děti.

Nejstarší bluegrassový festival na Slovensku oslavil své 25. výročí týden po padesátém Banjo Jamboree v Čáslavi. Po dvouleté nucené přestávce podmíněné covidem se konečně mohl zase konat v nádherném prostředí Strážovských vrchů, kterým vévodí majestátní hora Vápeč.

Casey Driessen

Nejstarší bluegrassový festival v Evropě, Banjo Jamboree, oslavil své půlstoleté výročí v nádherném areálu letního kina a koupaliště v Čáslavi – Vodrantech. Festivalu se zúčastnilo šestadvacet kapel a vypukl tradičně v pátek večer v šest.

Vítěz Michal Willy Sedláček, doprovázený svou ženou

Mezi prvními krajskými koly byla i v letošním roce Porta jihočeská, která se odehrála v přívětivém prostředí studiového sálu českobudějovického rozhlasu. Báječná příležitost, jak oslavit 55. narozeniny tohoto celostátního, možná nejstaršího hudebního festivalu v Česku. Bohužel, příliš návštěvníků tuto možnost nevyužilo, takže publikum z velké části tvořili příbuzní vystupujících anebo přímo zúčastnění muzikanti.

Lenka Slabá a pánové z doprovodného uskupení Triolla - zleva Áda Vostrý, vpravo Luboš Stráník

Večery s... je jeden z mála dlouhodobých pořadů, který přežil předchozí proticovidové uzávěry a s velkým nasazením se znovu vynořil již na začátku podzimu na své domovské scéně Divadla U Kapličky, na českobudějovickém předměstí Čtyři Dvory. K mé smůle si tento specifický projekt vybral pro své koncerty, v nichž se snaží představovat známou i neznámou hudební scénu zejména jihočeskou, páteční večery. Ty sice většině publika vyhovují, ale mně se ne vždycky podaří utrhnout tento začátek víkendu pro kulturu. Žánrový akční rádius zmiňovaných pořadů je poměrně široký, a tak najdou i širší spektrum obecenstva.

Twistrio

Šťastný los s výhrou počasí si vytáhl příjemný malý festiválek s názvem Bluegrass Fest, který se konal ve druhé polovině srpna v jihočeském městečku Velešín, na zahradě tamější restaurace Zlatá růže. Nejde ale o žádného nováčka mezi festivalovými akcemi, letošní ročník byl v pořadí již jedenáctý. A to už zaslouží smeknutí klobouku, zvlášť, když vezmete v úvahu, že příprava takového dění s účastí muzikantů z celé republiky leží pouze na několika málo jednotlivcích.

Ale abychom začali od úplného začátku. Na startu této koncertní události stálo velké odhodlání a dvě přítelkyně, obětavé fanynky bluegrassu - Dana Jandová a Jana Hanušová, kterou později vystřídal v pořadatelském štábu Michal Janda. Jasně, že pro takovou akci nestačí pouhé nadšení, ale je zapotřebí spousta práce, jednání, zařizování a také řady dobrovolníků, kteří pomohli tomuto komornímu festiválku postavit se na nohy. V této souvislosti nesmí být vynechána ani zmínka o zajímavé sázce mezi pořadatelkou Danou a Pažoutem z Giant Mountain Band, že pokud se podaří dovést startující festival do dalších deseti ročníků, bude zmiňovaná skupina hrát na tomto pódiu desetkrát zadarmo. A jak vidno, obě strany své závazky dodržely beze zbytku.

Moje další cesta mne následující víkend po Banjo Jamboree zavedla do Luk nad Jihlavou. Konal se tam již podvacáté Bluegrass a Jeep festival White Stork. Pořádají ho Kamarádi Balkánského ranče jako tradiční setkání vojenské techniky, dobré muziky, jídla a pití a hlavně kamarádů. Nebyla jsem tam poprvé a moc jsem se těšila na své oblíbené kapely.

Páteční přehlídku džípů a jiných vojenských vozidel jsem bohužel promeškala, ale na louce jich parkovalo velké množství, takže bylo možné si je později po částech prohlížet. A sobotní program stál za to! Dojela jsem tam vlakem půl hodiny před začátkem, pozdravila se s pořádajícím Standou Řehořem a ostatními kamarády z Pražců a dalších kapel.

Reportáž mezinárodní bluegrassové činitelky Lilly Pavlak ze Švýcarska.

Po roce covidového šílenství jsem se konečně natěšená na živou muziku opět dostala do Česka. Podařilo se mi navštívit několik festivalů. Nejvíc jsem se těšila na Banjo Jamboree, nejstarší bluegrassový festival v Evropě, letos již 49. ročník. Po loňském chladném, propršeném a blátivém festivalu se počasí letos vyznamenalo. Vedro, modro, trochu jsme se sice pekli, neboť stínu tam bylo minimálně, ale vždy byla možnost se zchladit a zaplavat si na koupališti. Festival nám předvedl to nejlepší, co nám tento u nás tak populární hudební styl může nabídnout. Zúčastnilo se ho dvaadvacet výborných kapel. Připadala jsem si chvílemi jako Alenka v říši divů. Rok jsem žila jako trosečník na ostrově, nikoho neviděla, s nikým nemluvila a najednou kamarádi na každém kroku.

Páteční program zahájila tradičně píseň Will the Circle Be Unbroken. Letos nám ji předvedla první účinkující kapela Frýda and Company za vydatné pomoci Petra Brandejse, Petra Žižky a dalších. Tahle zajímavá plzeňská kapela kolem zpívající dobristky Albíny Pethsové, se pohybuje na pomezí bluegrassu, folku a americké country. Hrají skoro akusticky ve složení dobro, kytara, housle, banjo a basová kytara a dávají tušit vliv kapel jako Nickel Creek, Dixie Chick atd. Zajímavá muzika, letos jsem je zažila ještě víckrát.

Vítězky mezinárodní soutěže Interporty 2021 - sestry Georgie a Stephanie Fisherovy, neboli Duo Sissos z australského Sydney. Studují v Berlíně a pořadatelé Interporty je objevili na hudebním festivalu Malý Hamburk. Protože nalézat také znamená hledat, a to štáb Interporty v čele s Josefem Vejlupkem už léta dělá.

Téměř čtvrt století trvající slavná pouť festivalu Porta československou hudební současností skončila listopadem 1989. Na jaře roku 1990 si jistý neblahý svazák nechal na Úřadu průmyslového vlastnictví ochránit značku Porta, zatímco v domovském Ústí nad Labem chystali nic netušící otcové zakladatelé  návrat Porty do rodného města. Vznikly tak festivaly dva, ale Porta se mohl jmenovat jenom jeden. Ten svazácký.

Vítěz Porty - skupina Lu's and

I když na první pohled se to nezdálo zjevné, letošní Porta v Řevnicích byla poněkud jiná než její předchozí ročníky. Měla jiný náboj i jaksi emotivnější atmosféru – bylo jasně čitelné, jak si návštěvníci víkendových portovních koncertů cení, že je neberou jako běžnou samozřejmost a že jsou šťastní, protože jsou po dvou letech zase součástí téhle jedinečné hudební akce. Potvrdila mi to v různých slovních variantách i řada lidiček, kteří se již tradičně o přípravu Porty starají, anebo se jí pravidelně účastní. Od členů štábu, přes muzikanty, rozhlasáky, návštěvníky až po hostující a soutěžící muzikanty. Jako by vše ovládal takový všudypřítomný, smířlivější a citově hlouběji prožívaný duch chvíle.

Protože první červnový čtvrtek vstupuje XV. ročník Notování do finále, je tento článek od nás posledním svého druhu v klubové sezóně 2017 / 2018. Než vám ale prozradím, kdo jsou jeho finalisté, zastavme se aspoň krátce u květnového, v pořadí 3. semifinále. Zde jsou jeho výsledky:

1. místo: Pavel Čadek z Brna se 108 body za písničky (s nejúspěšnějšími písničkami na 1., 4. a 5. místě v bodování večera) a 16 preferenčními hlasy,
2. místo: Pětník z Prahy se 106 body za písničky (s nejúspěšnějšími písničkami na 2. a 3. místě večera) a 12 preferenčními hlasy,
3. místo: Lážo Plážo z Lysé nad Labem se 72 body a 8 preferencemi,
4. místo: Melda & spol. z Boskovic se 66 body a 4 preferencemi,
5. místo: Miloš Miňo Antol z Prievidze (SK) se 44 body a 2 preferencemi
a 6. místo: DOTmy z Prahy se 34 body za písničky.