Jana Ryvolová na osadním ranči Fort Hazard

„Až se sejdem znovu pod stromy v hebké trávě“ byla jedna z písní, které zazněly při posledním rozloučení s Janou Ryvolovou v obřadní síni v Českých Budějovicích, kam ji přišla vyprovodit rodina a blízcí kamarádi. Jana nasedla do Hádesovy loďky celkem nečekaně po kratičké hospitalizaci 7.října, ale již řadu let bojovala s různými omezujícími zdravotními problémy.

 Na neznámé fotografii zleva Saša Ryvolová, Wabi Ryvola, Fedor Skotal

Napsal mi fotograf František Heřman: „Ahoj Ňufe, nevíš odkud to je?“ Franta Heřman byl kmenový fotograf skupiny Greenhorns. A protože byl zároveň smluvní autor mocného Supraphonu, podílel se na albech Hoboes, Pacifiku, Kapitána Kida, Wabiho Daňka a jistě i řady dalších. Rovněž stál před lety u vzniku tohoto časopisu.

Autor tohoto článku Míra Navara (ročník 1939) je někdejší člen skupiny Hoboes, navíc ten název včetně netradiční transkripce podle všeho navrhl. V dávnověku raných československých šedesátých let měl Míra blízko k angličtině, na cestě, která ho z trampských stezek zavedla do osmdesáti zemí světa. Míra byl úspěšný písničkář, ale v přetlaku autorského talentu uvnitř kapely jeho tvorbu hráli dost často jiní – legendární Scarabeus, trampové u ohýnků doma i v Britské Kolumbii, a později třeba české country a bluegrassové kapely – např. plzeňský Cop. Na výstavě U Kaštanu jsou prezentovány i jeho artefakty. (red.)

Část účastníků setkání před slovutným hostincem v Proseči pod Křemešníkem

V roce 1983, patnáct let po vzniku zakázané České tábornické unie, svolal její režimem stíhaný zakladatel a náčelník Jan Hochman docela tajné setkání činitelů a osobností Unie na Slunečnou paseku a také do vyhlášeného hostince Jeníka Másílka v Proseči pod Křemešníkem. Tábor na Slunečné pasece, ve své době těžiště i symbol činnosti Unie, už dávno patřil Pionýrské organizaci SSM. Příjezdové cesty do Proseče ten den hlídala policie, ale to jsme ještě nevěděli. To až v noci.

Tento snímek je padesát šest let starý, vznikl na Velikonoce 1967. Vedle krásné dívky pětadvacetiletý tramp a kulturista Habešan, nazývaný tak podle permanentního stupně opálení. Zachumlaní mužové na kraji znázorňují, jak strašná je jim zima. Nevím, proč to po těch letech neříct - zachumlanec vlevo je Marko Čermák, ona krásná neznámá je Markova sestra.

Ve Skalistých horách v americkém Coloradu zemřel ve věku 86 let náš dopisovatel Jerry Pupál Vecka, publicista, tramp, muzikant. Poslední text publikoval v Music Open 23. června. S ženou Danou žili ve Spojených státech od roku 1968 (red.).

Při odkůrování smrků s pořezy v rukou vpravo Wabi Ryvola, vlevo autor tohoto článku. Ranná sedmdesátá léta minulého století, Šumava pod Kaplicí. Wabi má na hlavě typický kulatý klobouček, který později vystřídala legendární džínová kšiltovka.

Na konci šedesátých let začali tehdy mladí osadníci Zlatého klíče s přebudováváním šumavské samoty na později pověstný ranč Fort Hazard. Do značné míry šlo o absolventy slovutné bechyňské keramické průmyslovky, mezi kterými jsou překvapivá jména – vedle Mikiho Ryvoly např. Karel Kryl a Viktor Sodoma, které Miki doučoval ve hře na kytaru, ale i o něco starší herec a režisér Jan Kačer, nebo o něco mladší herec Karel Roden.

Když na pátečním setkání se zámořskými kamarády v proslulém Hostinci U Taterů začala Zuzana Reinischová hrát píseň Tvůj bílý šátek, všichni se s chutí přidali.

Před starodávnou chatou Marka Čermáka – zleva autor tohoto textu, Tony,  Marko,  Klárka. Fotila zřejmě samospoušť. Nejsme nestárnoucí, snímek je starý dobře patnáct let.

Naposledy jsem byl na staroslavném brdském Westendu na konci léta roku 1963. S kamarádem Pakinem jsme se pak vraceli z Prahy rychlíkem. Načerno, neměli jsme už ani desetník, ty ještě existovaly a měly svou cenu. V Kolíně jsme byli vysazeni, ale šlo to bez řečnění, železniční policie, pokut... Průvodčí s námi zůstal na plošině a v Kolíně nám mlčky otevřel dveře. Bylo to fér - zamávali jsme mu a on taky zvedl ruku.

Hoboes Revival Alva ve svém mateřském music-baru na pražských Vinohradech. Zleva stojící hráč na bicí Ivan Trnka, kapelník a tvořitel Richard Zika (vedoucí kytara, zpěv) Vlad´ka Chaloupková (kytara,zpěv), Martin Ćerný (sólová kytara, zpěv), Jan Kříženecký (kontrabas). Kapela se v Jílovém prezentovala ukázkami ze svého dokončovaného alba, v němž kromě písniček Wabiho a Mikiho Ryvolových uvádějí především svou vlastní tvorbu z dílny pánů Ziky a Černého. Sebevědomou tvorbu. (red.)