V těchto místech vznikal tramping, kolem divokých a voraři obávaných peřejí, které se táhly v délce několika kilometrů nespoutanou Vltavou nad Štěchovicemi. V roce 1918, ještě za Rakouska-Uherska, vznikla v Proudech první trampská osada – Roaring camp, později přejmenovaná na Ztracenou naději. V hlubokém kaňonu kolem vltavských peřejí vyrůstaly další chaty. 

Vzpomínka na dokumentaristu Vladimíra Horáka, vodáka a trampa, který se chystal v plné aktivitě dožít sta let, a pak aktivně pokračovat dál. Ještě v devadesáti se vrátil k o čtyřicet let mladší lásce z mládí. Povídal mi o tom u ohně kousek pod Pálavou. Potkali se, když jemu bylo šedesát a jí dvacet. Láska jako trám. „Čemu se divíš?“ řekl trochu dotčeně Vladimír. „Dobře jsem vypadal a byl jsem režisér!“

Dolní tok Sázavy, srpen 2013. Zleva Honza Vyčítal, Fedor Skotal, Josef Kobra Kučera, Jaroslav Čvančara. Jakoby pánové něco vyhlíželi.

Režisér Václav Křístek našel ve svém archívu zapomenuté foto. Jsou na něm (zleva) muzikant, textař a uznávaný výtvarník Honza Vyčítal, rovněž zakladatel a šéf legendární skupiny Greenhorns; novinář a scénárista Fedor Skotal, mj. autor stostránkového scénáře dokumentárního cyklu České televize Zvláštní znamení touha; kurátor, výtvarník, organizátor a permanentní mluvčí pozoruhodných aktivit a hnutí Josef Kobra Kučera, zakládající redaktor tohoto časopisu; a uznávaný badatel, publicista a spisovatel Jaroslav Čvančara, zakladatel a kapelník legendárních Taxmenů.

Je možné, že tehdy v osmdesátých letech zachránil Wabi Ryvola život Janu Buddeusovi zvanému Habešan. Bylo to tehdy, když seděl celou noc u telefonu a volal kamarádům trampům. Těžce popálený Habešan zatím bojoval ve vinohradské nemocnici o život. A čekal na krev. Tu mu přinášeli kamarádi. Přinášeli vlastní krev, kterou měli v žilách. 

Je to k neuvěření, že ten drobný modrooký kluk z Kladna, se spoustou ideálů a ztřeštěných plánů slaví v tomto kalendářním roce, konkrétně 12.dubna – ze všech stran kulaté osmdesátiny. Mikiho Ryvolu jsem poznala v první polovině šedesátých let, kdy jsme teprve objevovali kouzlo svobodného trampingu, ale on s bráchou Wabim už patřili mezi známé trampské osobnosti, ke kterým jsme vzhlíželi. A to hlavně díky jejich písničkám, naprosto odlišným od trampské klasiky, které se úspěšně rozbíhaly od ohně k ohni, od úst k ústům. O něco málo později jsem dostala hned několik příležitostí osobně mluvit s Mikim – někdy pro novinové články, ale daleko víc pro mne pak znamenaly osobní rozhovory na Fort Hazardu. Rozpravy plné jeho nevšedního, prožitky opuncovaného filozofování, životních objevů, smutných i bolestných pravd či malých osobních zpovědí.

Písničkář, muzikant, literát, keramik a grafik Miki Ryvola se 12. dubna dožívá 80 let

Seděli jsme takhle jednou s Mikim pod palmou, kterou jsem měl v libereckém bytě, byla hluboká noc a já předčítal z rukopisu nedokončené Zápisky z Garthu. (Teď si říkám: který rok to asi byl? Vychází mi snad 1965… Tudíž někdy před desítkami světelných let ve vzdálené galaxii.) Vyrušila nás hlučná a nevysvětlitelná rána…Teprve ráno jsme našli v koutě na podlaze skleněnou broušenou zátku od pětilitrové karafy, která odjakživa zdobí horní plochu mých dvoumetrových stojacích hodin zvaných Big Ben. Jak mohla těžká broušená zátka zničehožnic vyskočit sama z karafy, mi dodnes nedošlo – přisoudil jsem to tehdy gigantické fluktuaci, jak se nazývají jevy příčící se přírodním zákonům. Byla to prostě jakási magická moc, jaké přicházejí jednou za život.

Když nám nafackovali huby, uráželi a řvali na nás pivními hlasy, že jsou tu proto, aby udělali pořádek a zavedli slušné chování mezi trampy, kteří se umějí jen prát, krást, urážet, řvát a chlastat, mlčeli jsme a tiše se káli.

Wabi Ryvola s dětmi. Zleva Alan, Kuba, Karolína. Na snímku chybí nejstarší syn Robin, dnes žijící a podnikající v Táboře.

Letmá vzpomínka legendárního člena skupiny Hoboes, muzikanta, zpěváka a skladatele, člena osady Zlatý klíč, novináře. PhDr. Miroslav Navara (1939) je dodnes činný v mezinárodních novinářských strukturách, věnujících se cestovnímu ruchu. Mj. spolupracoval při vzniku dokumentárního cyklu České televize Zvláštní znamení touha (red.)

Jak tak koukám kolem sebe (a čtu Music Open – mimo jiné…), pozoruju, jak se naplňují slova Mikiho Ryvoly, uveřejněná nedlouho po revoluci (či jak ten zásadní obrat od totality k éře amorálnosti, korupce, nekulturnosti a zlodějny nazvat) v deníku Večerník Praha v rámci celostránkového rozhovoru. Na dotaz stran bratra Wabiho tehdy řekl: “…brácha Wabi skutečnou legendou trampského zpívání byl a pro dnešní trampy jím zůstává dodnes“. I když v době, kdy jsem osadu Zlatý klíč poznal a posléze se stal jejím členem (1963), to ještě tak markantní nebylo.

Miki Ryvola

Autor napadnutých ilustrací Miki Ryvola píše v předmluvě knihy: „Když začal časopis Puchejř před lety otiskovat Fredyho žánrové obrázky a humoresky ze života trampského, zpozorněl jsem, protože tohle téma pro mne vždy mělo a má velkou přitažlivost. A bavil jsem se náramně, už jen proto, že jsme vrstevníci a éru nadšeného experimentování, sběratelství a zlepšovatelství jsem si prožil a vychutnal ve stejných létech jako autor.

Fredy Schubert, tramp a dobrodruh, v maďarském úseku Dunaje

„S překvapením jsem se ve Fredyho knížce dočetl o úplně stejných věcech, kterými jsem se i já kdysi musel zabývat při svých dávných výpravách. Byl jsem ale i trochu popuzen: jak to, že nenapadlo mě, ale jeho, psát tak krásně třeba o tom, v čem nosit věci na zádech, v čem a jak přečkat na vandru noc, čím si svítit a v čem uvařit jídlo a čaj, o dalších pro poutníka veledůležitých věcech. Jeho vyprávění se musí líbit všem, kdo pěšky, na lyžích nebo na kole putovali horami a rovinami, kdo pluli po řekách. Trampům, skautům vodním i suchozemským, woodcrafterům“, napsal český zoolog, publicista, spisovatel a cestovatel Miloslav Nevrlý.

Podařilo se! Tvůrci tohoto malého zázraku Pupa Chromeček (zleva) a Jordán Vobora, členové významné brněnské osady Rowers. Skoro dva roky práce, dva roky nejistoty a překládání termínů. Za nimi zaplněný a rozjásaný parter Lucerny.

Lístky na megakoncert s názvem Hudba z Trampíria v pražské Lucerně jsem zakoupila už na začátku loňského roku. Původně se tahle hudební přehlídka trampských kapel měla odehrát v říjnu 2020, ale mezitím nás převálcoval covid a datum konání se ještě dvakrát změnilo. Naštěstí poslední termín zůstal v platnosti, a tak se v neděli 10.října velký sál Lucerny zaplnil vyznavači kouřových signálů, modrých dálek a trampských písniček. Myslím, že brněnskému Jiřímu Jordánovi Voborovi (společně s muzikantem a manažerem Pupou Chromečkem) v roli pořadatele a spíkra večera při pohledu do publika spadl hodně velký kámen ze srdce.