Před odvysíláním třináctidílného dokumentárního cyklu Zvláštní znamení touha (2015) připravil marketing České televize pro média rozhovor se scénáristou Fedorem Skotalem. Série byla nominována na Českého lva za nejlepší dokument roku, a otevřela cestu k dalšímu natáčení ve Spojených státech a Kanadě (2017) a Austrálii (2020). Z rozhovoru vybíráme podstatné pasáže; jsou stále platné. (red.)

Slovenské hory, počátek šedesátých let minulého století

Čechošvýcarka Lilly Pavlak žije v té nádherné alpské zemi od roku 1968. Celý život se zabývá hudbou, ve své bluegrassové agentuře dovážela americké kapely do Evropy a po Listopadu české kapely na Západ. Publikuje v odborných časopisech v tuzemsku i v zahraničí, píše v angličtině, němčině, češtině. Její práce byly přeloženy do mnoha jazyků, dokonce i do japonštiny. V Mezinárodní bluegrassové asociaci IBMA se sídlem v Nashville navrhla a obhájila udělení Distinguished Achievement Award  Marko Čermákovi (2006), tutéž cenu za mimořádných přínos pro rozvoj bluegrassové hudby ve světě získala v roce  2011. Je stálou spolupracovnicí Music Open i něčím jako životní souputnicí.  K trampingu přišla velice brzo díky chatě na dnes již zatopené slavné Yokohamě na řece Jihlavce na Třebíčsku.

Bush River, místo konání dvou světových potlachů

Fony Pochop píše z kanadského Vancouveru: „Kamarádi a kamarádky, slíbili jsme vám na letošní listopad konečné rozhodnutí o konání Kanadských letokruhů v příštím roce, takže plníme slib. Protože zatím nedochází k další covidové invazi, rozhodli jsme se, že Kanadské letokruhy budou, a to v termínu 24.-25.června 2023 na Bush River.

Kouzelná noční australská buš na Bombale

Za čtyřicet let se na třech kontinentech konalo deset světových potlachů českých a slovenských trampů. Končí ta éra?

S ideou světových potlachů přišel Pavel Wimpy Nebeský, v Česku šerif významné pražské osady Sovy, který s manželkou Veverkou odešel do kanadského exilu už v roce 1967. Když o rok později přišla první velká vlna emigrace z okupovaného Československa, stali se právě Nebeští útočištěm pro řadu českých trampů, kteří v Severní Americe hledali nový domov.

Je to romantický snímek. Uprostřed malý sešit, začínající vzpomínkou na velký vandr na Slovač, jak čeští trampové před desítkami let říkali té nádherné zemi východně od nás.  V roce 1962 vystoupili tři trampští teenageři z pražského rychlíku na nádraží v tatranském Popradu.

Štrbské pleso 1952. T.O. Manila s českými kamarátmi

Na Music Open som si prečítala článok Krvavý potlach na severu... Zaujala ma časť, kde sa píše o krvavejšom, brutálnejšom celoštátnom potlachu v r. 1960 v Hrabušiciach na Slovensku. Skutočnosť bola taká, že potlach začiatkom augusta pred 62 rokmi nebol krvavo potlačený a vlastne ani vôbec nešlo o potlach.

Trampové z bratislavské Manily táhnou společně s kamarády z Prahy a Brna z Vysokých Tater do údolí Hornádu u Hrabušic. Je léto 1952

Do okolí Hrabušic, tenkrát malé vísky na okraji Slovenského ráje, jezdívali trampové zřejmě od počátku padesátých let minulého století, možná i dříve. V letech 1959 a 1960, vždy na přelomu července a srpna, se už jednalo o masová shromáždění se stovkami účastníků. V roce 1960 došlo ke krvavému střetnutí přímo v Hrabušicích s asistencí policie a armády. Dochovaly se o tom desítky svědectví.

Natáčení u Ricciho na Propasti. Zleva Miloš Paddy Černý, zády kameraman Karel Slach, Fedor Skotal zvaný Ňuf, tramp a bývalý cizinecký legionář Richard Nemčok, nedávno zesnulý Miroslav Prcek Navrátil.

Málem jsme ten příběh natočili pro televizi Nova. Námět reportáže o zmasakrovaném potlachu v roce 1963 na Děčínsku byl schválen do výroby na poradě vedení pořadu Na vlastní oči TV Nova, tehdy ještě v čele s Radkem Johnem. Reportér Stanislav Motl, s kterým jsme pár reportáží natočili, mi povídal v jeho oblíbené malostranské pivnici: „je to na nás, můžeme tam jet a natočit to. Už to ale neustříháme, pořad končí. A ten materiál zůstane na Nově“.

Před více než čtyřiceti lety vyrazila parta trampů z tehdy slavného Zlatého klíče společně s plzeňskými trampy pěšky Šumavou. Došli až na zlatoklíčácký ranč Fort Hazard dole pod Kaplicí, kousek od střeženého hraničního pásma s Rakouskem. Tehdy bylo těm mladým mužům kolem čtyřicítky.

V těchto místech vznikal tramping, kolem divokých a voraři obávaných peřejí, které se táhly v délce několika kilometrů nespoutanou Vltavou nad Štěchovicemi. V roce 1918, ještě za Rakouska-Uherska, vznikla v Proudech první trampská osada – Roaring camp, později přejmenovaná na Ztracenou naději. V hlubokém kaňonu kolem vltavských peřejí vyrůstaly další chaty. 

Vzpomínka na dokumentaristu Vladimíra Horáka, vodáka a trampa, který se chystal v plné aktivitě dožít sta let, a pak aktivně pokračovat dál. Ještě v devadesáti se vrátil k o čtyřicet let mladší lásce z mládí. Povídal mi o tom u ohně kousek pod Pálavou. Potkali se, když jemu bylo šedesát a jí dvacet. Láska jako trám. „Čemu se divíš?“ řekl trochu dotčeně Vladimír. „Dobře jsem vypadal a byl jsem režisér!“