Odešla Alena Kennedy, trampka a nadaná spisovatelka, jejíž osud se uzavřel na severu Kanady v yukonském Klondiku  

Sedím u psacího stolu, zapaluji další pamětní svíčku a listuji v objemném fasciklu tiskovin a dopisů od Mývaly (Alenka Kennedy), kamarádky a trampky z kanadského Yukonu. Před několika hodinami jsem se dozvěděla o tom, že vzdala svou pozemskou pouť a odebrala se na nebeskou stezku. Ještě pár hodin před smrtí mi ale v noci ze šestého na sedmý duben poslala řadu mailů se svými obvyklými osobitými minikomentáři. Ani zdaleka jsem netušila, že jsou poslední... Až teď, v tuhle přesmutnou chvíli, mi bolestně došlo, že už nikdy od ní nedostanu ani mail, ani dopis nebo vzkaz, že je to konec – navždy a bez výjimek... A tak se moje zarmoucená duše vrací ke vzpomínkám, z nichž mnohé zákonitě vybledly, ale všechny ty řádky na bílém papíře je dokážou zase alespoň na chvíli vzkřísit k životu a vdechnout jim kouzlo minulosti.

Australská buš a v ní František se svou ženou Vilkou

Narodil se před dost dlouhou dobou na Starém Brně. Na Oltecu. Tato okolnost může být v životě člověka významná. Poznali jsme se začátkem šedesátých let na čundru, začínal opravdu brzo, ale mužové na Oltecu dospívali rychle, své o tom věděli především brněnští kriminalisté. No a pak jsme se potkali o patnáct let později.

Wabi Ryvola

Byla osmdesátá léta, byl komunismus, byli jsme na střední škole a počítali jsme se do širokého proudu trampského hnutí. Neměli jsme klasické trampské vybavení, usárny nám přišly děsivě nepraktické, ale jezdili jsme ortodoxně ven. Každý víkend. A chodili jsme po různých festivalech trampských písní a písničkových ligách. Poslouchali jsme a třídili. Ne podle kvality. Podle toho, jestli ta kapela jezdí nebo nejezdí. Poznali jsme to šestým smyslem a nikdy se nemýlili.

Moderátor Petr Pěknic (zleva), František Hacker, Fedor Skotal

Zatímco se jevy blízké trampingu vyskytovaly na území Českého království už před první světovou válkou, za oficiální vznik trampingu bývá označován konec války v roce 1918. Je to nesprávné tvrzení, pozdější zakladatelé první trampské osady (a nejen oni) jezdili do Svatojánských proudů už začátkem druhé dekády 20. století, a tamtéž pak založili (nepochybně první) trampskou osadu Ztracená naděje. Jenže – jak říká v následující epizodě úspěšného televizního cyklu emeritní šerif Ztracenky František Hacker, osada vznikla na přelomu jara a léta 1918, tedy ještě před rozpadem Rakouska - Uherska. Je to detail, ale zajímavý.

V nedožitých jednaosmdesáti letech zemřel trampský písničkář Tony Linhart

Těch chytrých písniček napsal snad sto padesát. Jsou rozeznatelné – mají dokonalou harmonickou stavbu, inteligentní texty, a hlavně – jsou melodické. Hrával je se skupinou Pacifik, s níž se poprvé objevil na celostátní Portě, která už vlastně ani být neměla – na té v Karviné v roce 1971.

O australské Botany Bay se zpívá v mnoha písních. Do této zátoky nedaleko dnešního Sydney totiž směřovaly první lodní transporty zločinců z Velké Británie.

Na podzim 2015 byl po dvouletém natáčení odvysílán na programu ČT2 třináctidílný dokumentární cyklus Zvláštní znamení touha, věnovaný století trampingu. Cyklus měl mimořádný ohlas ve veřejnosti, vysílán byl skoro tři měsíce a každý díl měl v následujících dnech dvě reprízy. V roce 2016 byl nominován na Českého lva jako nejlepší televizní dokument roku.

Sandy Nosek první zleva, uprostřed mezinárodní bluegrassová činitelka Lilly Pavlak ze Švýcarska, vpravo Petr Kuklík, hoteliér a dlouholetý organizátor hudebního dění. Snímek z archívu Sandyho Noska je z Bluegrass Jamboree v Čáslavi.

Jak se natáčí v australské buši, jak se točí na Klondiku nebo v Rocky Mountains? A jak se o tom povídá na břehu Sázavy kousek nad pekelnými Stvořidly?

Herec Frantisek Hanus a básník a textař Ivo Fischer (1963)

* 1. 12. 1905 Oldřich Vrtiška – Vrtule (T. O. Lone Star; 60. léta - marshall T. O. Údolí oddechu, Beroun) – skladatel a trampský písničkář (hudba k písni V. Fliegla Lodnická, spoluautor písně Mládí, hudba k písním J. Kordy – My jsme kluci očkovaní satanem (1935), Nechtěj děvče trampa ani kovboje, Vzpomínka na Svatojánské proudy; text k písni J. Muchy Za osadou, spolu s J. Muchou text k písni Máňo Máničko - hudba O.Petránek

Jan Werich

2. 10. 2005 RNDr. František Vlasák (T. O. Proudy – Svatojánské proudy, Sázava) – ekonom a politik KSČ, od 50. let ministr vlád Československa, v době „pražského jara 1968“ představitel reformního proudu v KSČ, za normalizace pronásledován, po sametové revoluci místopředseda vlády České republiky a autor nerealizovaného alternativního scénáře ekonomické reformy

Frank Nykl

V polovině roku 1990 se otevřely hranice a tak jsem dostal nápad, podívat se tam, kam jsem celý život nesměl. Za kopečky. Sehnal jsem si pas, oblékl si čistou zelenou košili s domovenkou, připíchl si sheriffskou hvězdu, na opasek si připnul velký nůž, vzal si bundu a stetson a vydal se vlakem k hraniční čáře do Aše. Od nás z Chodova to není vlakem daleko, ale přesto to byl příliš vzdálený svět. Ten trampský mundůr jsem si vzal proto, abych se odlišil od ostatních „mastňáků“, kteří tam do Němec šli za nákupem zlevněného zboží a taky proto, že pro mne znamenal to, za co jsem celý život bojoval - svobodu.