Vzkazy

  • Obec spisovatelů na Portě

    Již podruhé se na portovní scéně prezentovala Obec spisovatelů ČR, a to prostřednictvím udělované Ceny za nejlepší písničkový text. Vítěze, stejně jako v loňském problematickém roce, vyhodnotila odborná porota, složená z členů Rady Obce spisovatelů a publikujících autorů, která posuzovala  texty po stránce literární i ve vztahu k neotřelosti nápadu. Kvalita slovní části písniček je totiž, zejména pak u folku a spřízněných žánrů, stejně důležitá jako jejich hudební stránka a nejednou se stává i nosným pilířem písničkového sdělení a výpovědní hodnoty skladby.

    Celý článek...  
  • Čapek show na Country radiu

    Pěkný den,

    máme pro Vás několik novinek a dobrých zpráv. Do dalších dílů stále populárnější Čapek show na Country radiu připravujeme rozhovory s těmito osobnostmi:

    září - BB Bowness - skvělá mladá banjistka progresivní kapely Mile Twelve (již tuto sobotu!)

    říjen - legendární foukačkář Charlie McCoy

    listopad - Chris Jones - kytarista a leader kapely The Nightdrivers

    Vysílací časy Čapek show: premiéra každou první sobotu v měsíci od 10:00, reprízy následující pondělí od 23:00 a třetí sobota od 10:00.

    Celý článek...  
  • Zářijové koncerty Poutníků

    Kapela Poutníci loni slavila 50 let od svého vzniku. Bohužel kvůli covidu19 toho loni moc neoslavila a neodehrála, takže i letos bude jezdit s pořadem „50 let v country".

    A tady je přehled míst, kam se v nejbližším období můžete na koncerty Poutníků vydat:

    Celý článek...  
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Václav Zítra má svátek Michal

Odešla Alena Kennedy, trampka a nadaná spisovatelka, jejíž osud se uzavřel na severu Kanady v yukonském Klondiku  

Sedím u psacího stolu, zapaluji další pamětní svíčku a listuji v objemném fasciklu tiskovin a dopisů od Mývaly (Alenka Kennedy), kamarádky a trampky z kanadského Yukonu. Před několika hodinami jsem se dozvěděla o tom, že vzdala svou pozemskou pouť a odebrala se na nebeskou stezku. Ještě pár hodin před smrtí mi ale v noci ze šestého na sedmý duben poslala řadu mailů se svými obvyklými osobitými minikomentáři. Ani zdaleka jsem netušila, že jsou poslední... Až teď, v tuhle přesmutnou chvíli, mi bolestně došlo, že už nikdy od ní nedostanu ani mail, ani dopis nebo vzkaz, že je to konec – navždy a bez výjimek... A tak se moje zarmoucená duše vrací ke vzpomínkám, z nichž mnohé zákonitě vybledly, ale všechny ty řádky na bílém papíře je dokážou zase alespoň na chvíli vzkřísit k životu a vdechnout jim kouzlo minulosti.

Mývalu, tehdy se jmenovala ještě Alena Švábenská, jsem prvně potkala na vandru – tehdy jako členku trampské dívčí osady Trojí zákon, k níž patřily ještě Tapi a Kytka. Všechny byly milé a příjemné. A ačkoliv Mývala byla o pár let mladší než já, našly jsme poměrně rychle společnou řeč – a to v překotném povídání o knihách a tehdy populárních spisovatelích. Mám dojem, že tenkrát Mývala studovala, nebo už dostudovala, knihovnickou školu. Ale tuhle zálibu v knihách jsme pak sdílely i ve znovu navázaných pozdějších kontaktech. A ještě v něčem jsme se shodly – v touze po svobodě a romantice, kterou se Mývale podařilo naplnit dříve než mně.

V roce 1977 se totiž rozhodla natrvalo opustit republiku a toto rozhodnutí realizovala naprosto netypickou emigrantskou cestou. Totiž cestou přes severní Afriku, k čemuž jí napomohl zakoupený turistický zájezd do Tuniska. V této zemi a následně v Egyptě strávila dva nezapomenutelné roky a byly to časy nadmíru exotické, které jsem měla to štěstí alespoň ve stručnosti sdílet díky jejímu rukopisu z této doby, který mi kdysi poslala. Škoda jen, že jej nestačila dopsat a dotáhnout na knihu. Ta by se jistě četla jako bestseller. Nicméně o další etapě její životní cesty už kniha vznikla a musím dodat, že měla velký čtenářský úspěch. Jmenovala se Trvalé bydliště Klondike aneb Kde medvědi dávají dobrou noc. Nebyla ale její knižní prvotinou – tou byl povídkový sborníček, vydaný Avalonem a nazvaný Zákon Yukonu a jiné povídky.

Když v roce 1979 Mývala opustila Afriku, zakotvila na chvíli v kanadském Torontu a posléze ve Vancouveru, kde fungovala poměrně početná trampská komunita. S těmito kamarády se mimo jiné dostala na potlach, kde shodou okolností poznala Kennedyho, za kterým se pak vypravili i do jeho bydliště na Klondiku. Zdá se, že Mývalu okouzlil nejen Kennedy, který měl za sebou víc než dobrodružnou cestu okolo světa, ale i divoké krásy Severu. A tak našla svůj nový domov na Bear Creeku, asi dvanáct kilometrů od Dawsonu, ve srubu z dob zlaté horečky. I když Kennedy srub přistavěl a uvnitř vybavil, pořád ještě to bylo poněkud drsné bydlení – bez elektřiny či přívodu plynu, bez zavedené vody a odpadu... Teprve když prvorozenému Mishovi bylo asi tak pět let, byla do srubu zavedená elektrika. A to byl už na světě i druhý synek – Olin.

Ale dobrodružství tím konec rozhodně nebyl. Z Mývaliny knihy se dozvíte o střetnutí s medvědy, kterých je v těchto končinách víc než lidských obyvatel, o smečce jejich psů, o Kennedyho lovu lososů, o zvláštnostech tamního sněhu, o indiánech v okolí, o historkách z dawsonského pubu... Nesmím opomenout, že se společně s Kennedym podíleli také na napravení omylu s místem hrobu Eskymo Welzla, který byl kdysi také občanem Dawsonu. A milovaný Sever neopustila, ani když se její těžké onemocnění začalo zhoršovat.

Znovu jsem se s Mývalou setkala až začátkem devadesátých let v Coloradu a začaly jsme si dopisovat, Mývala čas od času zatelefonovala, abychom si vyměnily zásadní novinky ze svého okolí – moc ráda jsem poslouchala její vemlouvavý jemný hlas a zasvěcené vyprávění o tamním životě. Později jsme zákonitě přesedlaly na internet, který byl Mývaliným mostem spojujícím ji s ostatním světem. V roce 1998 jsem při dvouměsíční cestě po Kanadě a Aljašce, kterou jsme s kamarádkou Zuzanou podnikaly vesměs stopem, navštívila na několik dnů i Mývalino bydliště. Díky ní a její ochotě se nám věnovat jsme se dozvěděly spousty detailů a konkrétních věcí o zlaté horečce, o místní historii i způsobu života, zažily i blízké setkání s medvědem nebo dramatický problém se stávkujícím autem s automatickým řazením. Byly to hodně zvláštní a nezapomenutelné dny.

 

Mývala v zimním Dawson City. V pozadí zřejmě legendární hotel Westminster, jedna z mála budov z dob Zlaté horečky, které přečkaly požár města. Nocleh ve Westminsteru stál ve své době údajně tolik, jako roční pronájem bytu v New Yorku (pozn. red.)

 

Další naše setkání tentokrát nebylo osobní, ale na stránkách krajanských novin Nový domov, které vycházely v Torontu a s nimiž jsme obě – nezávisle na sobě – spolupracovaly. Některé z Mývaliných článků jsem si vytiskla a zařadila ke složce jejích dopisů.  

Mývala ale také cestovala s rodinou na jih, zejména do Mexika, pak opakovaně do vlasti, odkud také podnikala letecké zájezdy do Egypta, aby si oživila vzpomínky z oné první emigrantské etapy. Bohužel, svou maminku, kterou skutečně milovala, už při své první návštěvě Brna po pádu totalitního režimu nezastihla. Párkrát jsem zajela za Mývalou v době jejího pobytu v Praze, abychom si trochu popovídaly, jednou nebo dvakrát v Brně, po Kennedym jsem jí posílala knihy, o které měla zájem - a musím uznat, že měla i slušný přehled přes českou aktuální literaturu. V posledním čase ale zůstalo už jen u korespondence přes mail.    

Až do téhle chvíle jsem si vlastně ani neuvědomovala, ke kolika zážitkům a životním poznáním jsem díky Mývale vlastně došla. A tak jí ještě dodatečně tam nahoru za vše znovu a upřímně děkuji, snad mne uslyší...    

 

(Pozn. red.: ve středu 14. dubna přineseme Mývalin text Čekání na jaro v Dawson City) 

                       

   

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

7494947

Melanž

  • Trampský guláš

    Ingredience

    - 600 g zadního hovězího masa
    - 150 g pikantnější klobásy
    - 2 lžičky sladké mleté papriky
    - 1 větší cibule
    - 2 špetky pepře
    - 1 lžička soli
    - 400 g brambor
    - 200 g čerstvých hub (nebo nakládané žampiony, případně větší hrst předem namočených sušených hub )
    - tuk

     

    Postup

    Cibuli nakrájíme na drobné kostičky a usmažíme na oleji (případně na sádle) dozlatova. Přidáme na kostky nakrájené hovězí maso a zprudka je i s cibulí po dobu asi 2 - 4 minuty opékáme za stálého míchání. Posolíme, zasypeme sladkou paprikou, zalijeme vřelou vodou a dusíme zhruba 40 minut (v papiňáku o 10 - 15 minut méně). Přidáme houby, klobásu nakrájenou na kolečka a brambory (syrové) nakrájené na menší kostky. Vše spolu dusíme do změknutí brambor (zkoušíme vidličkou, brambory změknou dost brzy). Správný trampský guláš se nezahušťuje, ale když máme chuť .....

    Při přípravě tohoto typu guláše můžeme k přípravě použít i např. zeleninu, zbytky dalších mas i uzenin. Je rychle hotový, což oceníme, když přijde nenadálá návštěva.

     

    Doporučená příloha

    • knedlík nemusí být, podle chuti čerstvý chléb nebo pečivo.
     
  • Velký trampský guláš

    Suroviny:

    - 2 vepřová kolena
    - hovězí kližka (množství podle počtu lidí)
    - vepřová kýta nebo ramínko (tolik, co hovězího)
    - 1,5 kostky škvařeného vepřového sádla
    - cibule (polovina váhy masa)
    -1/2 sáčku kmínu
    - 1 sáček gulášového koření
    - mletý pepř
    -3 chilli papričky
    - 5 stroužků česneku
    - 8 větších brambor

     

    Postup:

    Do velkého kotle na prudkém ohni vhodíme sádlo a po rozpuštění vmícháme cibuli a kmín. Těsně před zezlátnutím vhodíme 3-centimetrové kostky hovězího, které jsme předtím máčeli v osolené vodě. Přisypeme gul- ášové koření, podle chuti pepř, chilli papričky, česnek a přidáme čerstvou snítku větvičky smrčku. Dále přidáme nadrobno nakrájené 4 brambory, promícháme, přidáme trochu vody a vložíme rozseknutá, omytá kolena i s kůží. Kotlík přikryjeme a oheň udržujeme tak, aby směs vařila mírným varem. Občas ode dna zamícháme. Vaříme aspoň dvě hodiny. Mezitím si nakrájíme na cca dvoucentimetrové kousky libové vepřové maso, přidáme větší kostky zbylých brambor. Tuto sestavu vložíme do kotle, až když vyjmeme a jíme kolena. Guláš uvaříme do měkka a máme druhý chod.

    Nezapomeneme na křen, hořčici, chléb a pivo.

     
  • Kotlíkový guláš

    Suroviny

    anglická slanina 120 g
    brambory 200 g
    nať z celeru a petržele svázané do otýpky
    cibule 3 ks
    čenek 3 stroužky
    přední hovězí 200 g
    skopové z plecka 200 g
    kmín podle potřeby
    majoránka 2 lžičky
    mletá sladká paprika 1 lžička
    zelená paprika 1 ks
    rajče 4 ks
    sůl podle potřeby
    světlé pivo 1 dcl
    hovězí vývar dle potřeby

     

    Postup:

    Slaninu nakrájíme na kostičky, rozškvaříme, přidáme drobně nakrájenou cibuli a zpěníme. Přimícháme mletou červenou papriku, hovězí maso nakrájené na menší kostky a opečeme. Později přidáme skopové maso nakrájené na větší kostky, osolíme, opepříme. Přidáme zelenou papriku bez jadérek nakrájenou na nudličky a zelenou celerovou a petrželovou nať svázané do otýpky, podlijeme vývarem a udusíme do poloměkka. Brambory očistíme, nakrájíme na čtvrtky, přidáme k masu a podlijeme vývarem. Nakonec přidáme oloupaná a nakrájená rajčata, rozetřený česnek, kmín a dodusíme. Hotový guláš ochutíme majoránkou. Podáváme s chlebem.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz