PABĚRKŮ LÁSKY HLAS

V červnu 1970 skončil v Ústí nad Labem čtvrtý ročník festivalu Porta a tým nadšenců se snažil o jeho zachování. V prosinci se v pražské Lucerně konal druhý ročník noblesního Folk a country festivalu. Nebylo to pokračování, tento vlak jel po jiné, daleko komerčnější koleji, ale rovněž neměl dlouhý dojezd. Začala normalizace.

Čtvrtý ročník festivalu Porta proběhl v Ústí nad Labem v obvyklém klimatu začínajícího léta 4.- 6.června. Něco se ale začínalo měnit. Začínala normalizace. Začínal souboj soudruhů: těch, kteří chtěli komunismus novelizovat, a těch, kterým to bylo proti mysli. Dva roky už byly v naší zemi tanky armád pěti zemí Varšavské smlouvy. Řečeno s padlým politikem - Mráz přicházel z Kremlu. A zesiloval.

INZERÁT

Bylo už dost nevlídno,když jsme na podzim 1973 putovali po slováckých kotárech, a tak nás jednoho večera přilákala bludička ohně. K našemu překvapení jeho strážce byl sám a vůbec přitom nepřipomínal trampa – na sobě tesilky, kovové brejličky. Ale ochotně souhlasil s naším hostováním, podělil se o své zásoby a v tichu noci se rozpovídal.Mohlo mu být tak dvacet, přesto znal nejednu moudrost táborového ohně a nejen jeho. Řeč přišla i na život našich vrstevníků. Nikdy potom jsem se nesetkal s takovou vírou v mezilidské vztahy. Byl jen smutný z toho, že stále méně mladých lidí se umí opravdu bavit. Byl to nádherný večer.

Jedním z iniciátorů akce byli The Plastic People of the Universe

Čeští hudebníci se postavili na stranu vězněné skupiny Pussy Riot, jejich názorů a  jejich práva svobodně názor vyjádřit. Koncert s názvem "Už zase zavírají muzikanty", iniciovaný  skupinami Plastic People a Už jsme doma proběhl v pražské Lucerně Music baru.

České skupiny "The Plastic People of The Universe" a "Už jsme doma"  se rozhodly  uspořádat koncert na podporu uvězněných hudebnic. Obě skupiny nezapomněly, jak čelily v dobách totality perzekuci ze strany mocenských orgánů a nacházejí paralelu v nynějším soudním stíhání členek skupiy Pussy Riot.

"Teď je to horší než za komunistů, teď musíš zpívat a poslat všechny ty svině do pr..le!" řekl mi nedávno jakýsi mamlas. Naštěstí na mé koncerty teď mamlasové nechodí. Je to pro ně moc malé a nepodstatné. Ani by nenaslouchali a chtěli by politiku, ale tu po svém, mamlasovském. Z takového publika jde strach. Je nebezpečné tou zbabělostí a tupostí. Nemyslí a necítí, jen konzumuje. Chce se přežírat, ale levně. Chce slyšet blbosti, nacionalismus, rasismus, politickou bezmyšlenkovitou agresivitu a pak ještě vtipy pohlavní a vylučovací. Takové publikum není dobré podporovat.

Sluníčko svléká děvčata, slečny a paní z kalhot a dlouhých sukní. Protože mám zablokovaný krk a musím se otáčet za krásnýma nohama celým tělem, tak se strašně nadřu. Jsem totiž, na rozdíl od pana Párala, který je horňák, dolňák. Vyklenutá lýtka, půvabná stehna a sice zakrytá, ale nádherná prdélka jsou silným estetickým zážitkem. Pravda je, že minisukně se objevují už v předjaří. To se odhalují ty dívky a ženy, které nemají nohy jako manekýny, aby přilákaly naše pohledy, než přijde čas krasavic.. Jaro bývá někdy krásné, někdy aprílové. Jedna vlašťovička jaro nedělá. Pokud tedy přiletěla v první teplé dny, musel ji následný chlad zaskočit.

Stráníci zahajovali

Folkový kvítek začal druhou desítku svých konopištských finále a to letošní zase stálo za to. Začalo sice způsobem, odpovídajícím prvnímu zmrzlému muži, ale Pankrác se tentokrát zachoval gentlemansky a od docela hustého deště a zimy po ránu a dopoledne, se během dne vypracoval až k modré obloze, sluníčku a i když teplo vypadá jinak (v závěru koncertu už se zpěvákům kouřilo od úst), hlavní bylo, že nepršelo a na obloze se občas začernaly jen dvojice tažného motoráku a taženého větroně.

V zahraničí se o nás píše, že jsme nejzávistivější národ na světě, že u nás čtou skoro všichni jenom bulvár proto, aby se mohli denně ukájet na tom, jak někdo úspěšný zkrachoval a nebo aby si naopak krásně rozproudili krev vzteky z toho, že zase někdo další začal být úspěšný.

Zaplať Bůh, že jsme závistivý národ, díky příslovečné české závisti jsme jedním z nejčinorodějších národů na světě, závist je totiž hlavnim motorem rozvoje  lidské společnosti.

Znalci world-music mi laskavě prominou ten titulek. Měl jsem asi napsat fúze.

Ale slova jsou potvory kulaté a snesou všechno.

Už sám název působí dost zběsile Afro Celt Sound System!

Afro-keltský?

Neuvěřitelné se stalo skutkem. :-)

Cituji z pramenů: „Hudební skupina, v jejíž hudbě se mísí taneční rytmy (trip-hop, techno, trance atd.) s vlivy keltské a africké tradiční hudby.“

Znalci world music určitě věděli, že se jedná o superskupinu v rámci tohoto žánru. Já šel na koncert otevřený jako dveře do lokálu. Nikdy není pozdě uslyšet dobrou muziku.

Gustav Brom

Před léty jsem psal o veřejné rozhlasové nahrávce skvělého big-bandu Gustava Broma. Šikovný a obchodně zdatný kapelník pozval do studia americkou jazzovou zpěvačku Betty Davis. Hvězdičku, s kterou se potkali někde v západoněmeckém jazzovém klubu, ale pro nás tehdy úkaz. V textu jinak pochvalného článku jsem se nevyhnul spojení "černá Betty". Soudruhy, jimž jsem pravda ležel v žaludku, jsem byl okamžitě nařčen z rasismu. Jsem nejen rasista, ale i tramp a chuligán. Tato formulace mne pak v kádrových materiálech provázela až do listopadu ´89. Tramp a chuligán.

Julius Kalaš                             Zdeněk Šmíd                                       Karel Effa

† 13. 5. 1967 JUDr. Julius Kalaš, vystudoval práva na Karlově univerzitě; skladbu studoval na pražské konzervatoři u J. B. Foerstra a Jaroslava Křičky a na mistrovské škole u Josefa Suka; odroku 1948 půsovil na FAMU v Praze jako profesor hudby a zvuku ve filmu; hudba k 40 filmům (Císař a pekař, Katakomby, Lidé na kře, Páté kolo u vozu, Vzbouření na vsi, Z českých mlýnů), operety (Láska nezná hranice (1934), Bílá paní (1941), Komediant (1943), Valašská nevěsta (1953), Dovolená s Andělem (1954) a Mlynářka z Granady (1954); skladatel více než 150 písní (hudba Dýchej z hluboka - text K. Hrnčíř, hudba Hawai kouzla zbavená - text K. Hrnčíř, Na divoké Vltavě - text J. Káš, hudba Recept na trampskou píseň - text J. Káš (1932);; zpěvák recesistického Pěveckého sdružení kocourkovských učitelů

Jezero Franz Lake v Salida, Colorado

Koukám ráno z vokna a čumím. Sluníčko září z modrý voblohy. Letím ven a beru na vědomí, že nepřítel všech rybářů neúřaduje! Totiž nefouká. A je nebeskej klídek. Dana servíruje dvojitou kávu a já strkám pruty do auta společně s veškerým nádobíčkem a řetězem na chycené ryby. (Někdy se stane, že je k nepotřebě!) Vyrážíme na jih k městečku Salida a po ujetí sto mil (160 km) jsme tam.

Lítám s kamerou a fotím. Z toho důvodu nesekám, když berou. (dobrá výmluva, že jo?) A tak nebejt Dany, tak nevím, jak colorádskej pstruh chutná! Stejně, když neberou, tak je stále něco k vidění. Například čerstvě napadanej sníh na třech colorádskejch velikánech.

KRAMLING KLUB

V Babicích, v okrese Praha-východ, sídlí osada Hujara, jejíž součástí je tzv. Kramling klub. Je to skupina nadšenců se zajímavými nápady na způsob prožití víkendů. Své nápady dokonce uvádějí ve skutek, a to k velkému rozveselení účastníků i přihlížejících.

V květnu to bývá Listonošův běh na lyžích. Lyžaři se obléknou do patřičné lyžařské výstroje, připevní si ( raději starší) lyže a zdolávají daný úsek. Vede po loukách, cestách, lesem, kde po sněhu není ani památky, což je značně namáhavé a nutí ke skutečně sportovním výkonům.Všichni se snaží dostat k cíli co nejdříve, i když prvenství – aby to nebylo tak jednoduché – je určováno losem.

V životě člověka je půlka století už slušný životní mezník hodný bujarých oslav, ovšem v historii určitého společenství pět desetiletí společného fungování pak znamená rozhodně daleko víc než jen důvod k oslavě. Především alespoň stručné ohlédnutí do minulosti a připomenutí si těch nejdůležitějších společně prožitých událostí. A proto si také dnes zalistujeme s jubilantem – pražskou osadou Zlatý orel – ve vzpomínkách, které začali psát již v září roku 1962. V téhle etapě totalitního pravěku se ale osada ještě jmenovala Golden Eagle, byla plná nadšení a své výroční potlachy pořádala každoročně. Později pak přešla na pětileté periody mezi jednotlivými potlachovými ohni a jak tvrdí šerif Pete Guth, připadá jim to stejně krátké jako předtím roční rozestupy. Svůj trampský pravěk si Zlatý orel tentokrát připomene v prvním červnovém víkendu na úpatí Řípu, kde zapálí výroční oheň společně s TO Praotce Čecha, paradoxně o 28 let mladší...