Miki Volek k dělníkům romského původu brzy ráno, když právě končil jeden z jeho dlouhých dní: "Vidíte to, vy si tady klidně kopete, a my na vás musíme zpívat."
(Z knihy Pavla Chrastiny a Jeňýka Pacáka Olympic chvíli po ránu a zase znovu spolu)
Bylo to v roce 1969. Bylo mi čtrnáct a půl, naši vedli pohřební řeči o tomhle státě a otec už věděl, že poletí z partaje a z místa. A říkal, že se asi nedostanu na školu. Ale byly vánoce a my děti seděly u jediného programu televize, který k nám doletěl a byli jsme nostalgičtí. A tuším, že na Štěpána večer televize krátce oznámila, že tragicky zemřel Jiří Šlitr. A já měl asi poprvé v životě pocit, že to je konec. A stokrát jsem si od té doby položil otázku, jak by žil, kdyby žil dál. Co by napsal, zahrál, namaloval.
Desperádi z Karviné byli účastni záchraně Porty, možná za ni mimoděk trochu mohli. Znali jsme se už z ústecké etapy festivalu, jejich zpěvačka Liba Palová se stala v roce 1970 vůbec první Miss Porta.
Stál jsem u okna brněnské redakce zastaveného měsíčníku Kurýr, jehož jsem byl posledním pozůstatkem, a který jsem opatrně likvidoval. Před domem zastavila černá limuzína a z ní vystoupili mužové v oblecích. – Jdou si pro mne, napadlo mne. Byl začátek roku 1971.
V červnu 1970 skončil v Ústí nad Labem čtvrtý ročník festivalu Porta a tým nadšenců se snažil o jeho zachování. V prosinci se v pražské Lucerně konal druhý ročník noblesního Folk a country festivalu. Nebylo to pokračování, tento vlak jel po jiné, daleko komerčnější koleji, ale rovněž neměl dlouhý dojezd. Začala normalizace. Avšak spojení festivalu s Portou, nepočítaje účinkující, zde bylo. Festivalový zpravodaj (na snímku) tvořili Josef Kobra Kučera a Fedor Skotal, a s nimi brněnský novinář Ladislav Vencálek. Všichni tři se už před tím sešli v redakci měsíčníku Zálesák. Zastaven byl v polovině roku 1970.
Radek Pastrňák a Buty přivedli na svět písničky, jichž si nešlo nevšimnout. Byly chytré, trochu šílené, veselé i skrytě nostalgické. Jejich Píseň práce je trochu jiná. V klipu, který najdete i na You Tube, vystupují např. Marek Eben, Tomáš Klus, Aneta Langerová, Petr Janda, Karel Gott… A další. Umělci spíš potřební a vyhledávaní.
V seriálu Československé televize Dobrá voda (1982)
Před dvaceti lety na louce na břehu Staré řeky
Balím se na čundr. Znáte to – lehký letní spacák, miniaturní stan, ve kterém musíte spát napříč, abyste se vešli i s kytarou, a ta kytara. Mám ji novou, malou lehkou kytaru na čundr. Miluju kytary, mám čtyři, a neustále se bráním pokušení kupovat další. Tahle je od chvalně známé firmy Cort a Honza Vyčítal jí bude říkat Čort.
Vůbec se nelíbila svým spolužákům na střední škole Thomase Jeffersona. „Nehodila jsem se,“ vzpomíná. „Četla jsem jak divá knihy, malovala a nenadávala na negry.“ Měla nadváhu a uhry v obličeji. Spolužáci se jí posmívali a ona poslouchala Bessie Smith a Leadbellyho. Nedokončila Texaskou universitu v Austinu. O něco později, když byla slavná, napsaly školní noviny: „Troufla si být odlišná.“
The Progress Organization - zleva Pavel Váně, Emanuel Sideridis, Jan Sochor, Zdeněk Kluka
Mohlo to být jenom nevinné potkání talentovaných amatérů: na podzim podivuhodného roku 1968 se v Brně připojují k Pavlu Váňemu (kytara) a Zdeňku Klukovi (bicí) basák Emanuel Sideridis a Pavlův kamarád, inženýr a hráč na klávesy Jan Sochor. Vzniká The Progress Organization a jejich start je bleskurychlý. Díky manažéru Miloši Bernátkovi otvírají v květnu 1969 později legendární klub Na Šelepce (tehdy opravdu nikdo nemohl tušit, jaké dvě legendy se potkávají) a 19. června už dělají na brněnském Zimním stadionu předkapelu – americkým Beach Boys.
Prvním trampským kytaristou byl ve druhé dekádě minulého století Zdeněk Nossberger zvaný Kanice nebo Kanička. Kytara v té době nebyla mezi trampy zrovna rozšířený nástroj, převažovaly harmoniky, housle, ale i hřebeny, rozličná chřestítka, hubafony… Kanička se na pražském Žofíně seznámil s Jarkou Motlem a přivedl ho do Svatojánských proudů; pozdějšímu nejslavnějšmu trampskému klasikovi věnoval kytaru a naučil ho na ni hrát. Kanička byl - jak si pamatuju ze svého mládí -arbitrem správného znění trampských písniček. Když se v Brně nevědělo, jelo se do Prahy za Kaničkou. Alespoň někdy, Brno má svou hrdost.