K nedožitým pětaosmdesátým narozeninám jednoho z našich nejpozoruhodnějších písňových textařů.

V knížce Básník na pěti linkách uvedl: „Já píšu vždycky jako Vrba, ať je to pro kohokoliv. Pro slavného i pro toho, co slavným nikdy nebude. Vždycky k tomu přistupuju, jako bych měl tesat Michelangelovu sochu… Když jsem kdysi objevil texty Dylana, Cohena a Mitchellové, zjistil jsem s úžasem, že mám něco podobného napsaného už dávno a že ačkoliv žijeme v úplně rozdílných systémech na opačném konci zeměkoule, vytáčejí nás úplně stejný věci.“

Napsal na dva tisíce písňových textů pro různé interprety, 1400 jich bylo nahráno na zvukové nosiče. Byl básník, dramatik, publicista, nositel několika desítek cen z hudebních festivalů, i ve své době velmi důležité Bratislavské lyry. V té době asi nebyl přední zpěvák, který by Pavla nepožádal o text. Byl velmi inteligentní, noblesní, nesnášel pitomce (ani ty režimně důležité), a otevíral se lidem, k nimž cítil důvěru. Řekl bych, že měl silnou podvědomou intuici na charakter lidí. Bez problému spal na palandě v trampské pevnosti Fort Hazard slavného Zlatého klíče, do jehož řad patřila vedle bratrů Ryvolových i jeho manželka Marie. Publicistka, zkušená novinářka. Ostatně tuto i jiné trampské zkušenosti zpracoval v legendárním textu Bouda na hororu, který nazpívala Marie Rottrová.

Další citát: „Jasná zpráva s hudbou Petra Jandy byla po mnoho let živě nejhranější českou písní a v roce 2014 byla vložena do Zlatého fondu Ochranného svazu autorů. Psal pro divadlo i film, vydal několik knih. Není mu cizí ani vážná hudba, která vyžaduje jiný přístup a jazyk než běžná písničková tvorba. Ceněna je jeho schopnost a dar rozlišit žánr. Má pověst „schizofrenika“, protože se vyjadřuje jinými prostředky v populární muzice a zcela odlišnými v rocku, a přitom jeho rukopis zůstává osobitý, nezaměnitelný. Byl muzikantem, který psal vedle písňových textů i básničky. Jsou druhou větví jednoho kmene. Obě větve se občas proplétají…

Pavel Vrba patřil k nejprestižnějším autorům písňových textů, které v posledních padesáti letech naše hudební scéna měla. Byl odměněn mnoha cenami (2x zlatá, 1x stříbrná, 1x bronzová Bratislavská Lyra, 2x stříbrná a 1x bronzová Děčínská kotva, výroční cena ČHF 91 za textovou tvorbu, 2. cena (první neudělena) Národní soutěže o muzikál v roce 92 za 451° Fahrenheita – Zapalovač) a dostalo se mu i ocenění nejvyššího, jaké si může autor přát: jeho některé slogany se staly součástí obecné češtiny - Jasná zpráva, Jedeme dál. (https://pavelvrba.cz/)

Na Pavlově náhrobku na Vyšehradském hřbitově v Praze je vytesán předsmrtný verš: V náhlým stejskání / je strom poznání / že co nám čas vzal / je tu dál.

(Pavel Vrba * 16. 4. 1938 v Brně, + 7. 9. 2011 v Praze v Nemocnici Na Františku)