JUDr Kamil Klečka-Káma napsal na Facebook, proč se přidal ke skupině bratří Ryvolů a jsou to slova, která by se měla měla psát do kůry! (do)

CO  MÁM

Stojím na nástupišti a čekám na vlak. Lidi kolem se po mně otáčejí  a divně koukají. Když mně bylo patnáct, říkali – puberťák. Když mně bylo dvacet, říkali – vagabund. Dneska, když je mně třicet, se otáčejí. Až mně bude čtyřicet, budou si ťukat na čelo. A přitom jsem nikoho nezabil, nic neprovedl a taky nechodím v lednu v tričku s krátkým rukávem. Mám jen kanady, tornu a na kalhotech semtam bláto z okolních kopců. A taky voním kouřem z táboráků.

TOM, Ústi nad L. (Mladý svět 10/1978)

† 1. 8. 1998 Štefan Smolák – Starý Vlk , redaktor trampské rubriky Pod modrou oblohou ve slovenském deníku Ľud

* 5. 8. 1953 Petr Vránek – Rysák (T. O. Berg Vagabund, poté T. O. Lumbermen) – kreslíř, grafik, humorista, Trapsavec, šéfredaktor trampského časopisu Tchoř; signatář Charty 77; publikace Chechták č. 2., Zimní táboření, Avalon 1998; ilustrátor publikace Tramping na řece Jihlavě, 2008;

Režisér Václav Křístek a kameraman Karel Slach. Nad Braníkem vede vzdušný koridor na Ruzyň. Těžko zde natočíte souvislý rozhovor.

Ten legendami ověnčený a v písních zvěčněný Posázavský Pacifik začal vznikat v roce 1882 – jako železniční vlečka pro potřeby modřanského cukrovaru. Roku 1897 byla trať prodloužena o odbočku do Dobříše (důvody byly zase komerční), roku 1905 byla definitivně proražena členitým terénem do Jílového u Prahy. Tento úsek patří mezi nejkrásnější, léta se uvažuje o jeho památkovém chránění, o zapsání na seznam UNESCO.

Osmý muzejní potlach se konal léta páně 6.7. 2013 od 14.00 hodin kde jinde, že, nežli v Jílovém u Prahy. Tam trefí začátkem prázdnin už osm let každý trampisko. Letos poprvé bez Honzy Hazuky na postu šerifa, (odešel do trampského nebe) jeho funkce i role pořadatele se ujal Mirek Švenda alias Táta, šerif současný. Ujal se dobře! Byl oděn do vesty po Jirkovi Veřtatovi (našem Červánkovi), kterou dostal darem na memoriálu Jendy Kordy od Jiřinky Pekárkové.

Stáli jsme na skále vysoko nad přehradou, která ve skalnatém kaňonu zachovává tvar původního toku Vltavy. Dole pod námi na druhém břehu je Ztracenka, pár chat vykukujících z lesa a zvuk kontrabasu; od mládí vím, že se nese nejdál. Karel Slach pomalu švenkl kamerou doleva. Dvě stě metrů nad dnešní Ztracenkou byla ta původní, na břehu Svatojánských proudů, dnes desítky metrů pod hladinou.

Mořeplavec Richard Konkolski

* 3. 7. 1958 RNDr. Viera Večeřová – Ribana, básnířka, Trapsavec; publicistka – průvodce Kam na víkend: Severní Morava I. Jeseníky, Olomoucko, Opavsko, 2007

* 5. 7. 1903 JUDr. Karel Pavlík – pseudonymy Karel Tobis a Dr. V. Tolarský , úředník pražského magistrátu; dramatik, autor operet, libret k operetám a filmových scénářů, zpěvák a textař – písně (text Synku můj - Hudba Al. Jolson, text Tam kde řeka svoji píseň šeptá - hudba Jim Cowler, text Zapadlo sluníčko - hudba Pip Faltys); pseudonym Dr. V. Tolarský užíval společně s dalšími libretisty – Špilarem, Mírovským a Rohanem pro texty publikované v zahraničí;

Veselá parta na trailu. Zleva Radek Rakus, vzpomínaný Michal Hrdý, Honza Vyčítal, Jan Plivník Jedlička. Jeden guru, dva kreslíři, jeden muzikant. Srandy kopec.

* 1. 6. 1933 Ing. Václav Emingr – Měch (T. O. Staří kamarádi, Medník, 1932), publicista Pacifik Expres, Portýr (1970); hráč na balalajku, svazák

* 1. 6. 1973 Jaroslav Pagáč – Jaroos, redaktor Folktime, publicista, Zlatý Trapsavec 2005

Už bylo skoro ráno a my stále ještě seděli v tichnoucím sálu hostince v Pustovětech kousek od Křivoklátu. Kladenský swingař Franta Tichý zvaný Bohém, brněnský swingař Žanek Němeček, na pódiu si rozbaloval spacák Vladimír Horák zvaný Rejža, který když se narodil, swing k nám teprve dorážel, tolik je mu let. A pak ten nenápadný a nestarý kamarád z Plzně začal hrát tuto písničku. Pepa Kὂnig zvaný Píďa, úspěšný plzeňský obchodník sportovním zbožím.

Úplný maratón trampské písničky nabídl květnový potlach osady Modrý orel, jejíž členové žijí vesměs v Německu a Švýcarsku. Přesto už dlouhou řadu let připravují své výroční ohně na českém území, v kouzelném koutě Šumavy u Anína. Letos oproti zvyklostem posunuli termín svého 51. potlachového setkání o týden dříve, ale stejně se nepřízni počasí nevyhnuli.

SLOVO VÝPRAVČÍHO

Milý Táborový ohni, srdečně tě zdravím a nesu svou trošku do mlýna. Pracuji jako výpravčí ČSD v železniční stanici Bransouze na trati Brno – Jihlava. Vzhledem k turnusové službě pro mne termín „ sobota-neděle“ nic neznamená.Těžko se mohu proto aktivně zúčastňovat dění, které je patrno z tvých článků. Přesto však mohu účastníky různých klání sledovat a srovnávat. Mnozí z nich jsou mými přáteli. Každou sobotu vyrážejí na to „ své“ místo. Rád se s nimi podělím o jejich zážitky, nápady a názory.