Josef Malina, Pavel Malina a Pavel Petržela - Páca
Z Vokounova červnového kalendária
* 2. 6. 1902 Vladimír Ležák – Borin – novinářský pseudonym Otto Rikin – za I. sv. války v Cizinecké legii, po r. 1918 prozaik, dramatik a satirik; sekretář boxing kroužku (30. léta); publicista v komunistickém tisku (např. v teoretickém orgánu Komunistické internacionály mládeže instruktivní článek Práce mezi trampy), v trampské hlídce Rudého večerníku a v časopise Tramp (1929 –1931); po návštěvě SSSR v roce 1934 přešel do nakladatelství Melantrich a psal do Českého slova; v roce 1939 emigroval do Anglie, po II. sv. válce žil v Austrálii – v Melbourne vydal v roce 1959 anglicky svou knihu Vykořenění (The Uprooted Surrive); poté žil ve Skotsku a v Rakousku; zemřel při návštěvě Československa v roce 1970;
iří Jiří Karas Pola, kapelník dnešních Poutníků
Z Vokounova trampského kalendária
* 3. 3. 1907 Bohuslav Čepelák – Irčan (T. O. Staří kamarádi) – spisovatel, prozaik, publicista, redaktor, nakladatel; vystudoval gymnázium (1922); v roce 1929 stál u kolébky časopisu Tramp, přispíval do Trnu, Trampa, Rudého večerníku, Světu v obrazech; jeho zásluhou vznikla v 30. letech i trampská rubrika Z údolí osad v Rudém Večerníku. Z jeho iniciativy byly na jaře 1931 ustaveny v Praze i v ostatních městech Trampské obranné výbory - proti vyhlášce zemského prezidenta Hugo Kubáta. V letech 1926-1930 – nakladatelský pracovník Ústředního studentského ředitelství, V letech 1930 - 1935 byl příležitostným nakladatelem vydal cca 4 tituly.
Salutující Jan Spěváček v Plzni 2007 (foto Vladislav Vítek)
O prvním svátku Vánočním z tohoto světa odešel Jan Spěváček – Joe Indián (*1. 8.1944 - †25. 12. 2016), Trampové z legendární Brdské Smečky jej znali od konce 70. let z tzv. Kouzelných nocí, na nichž Joe převáděl u trampských ohňů na Brdech svá "kouzla" za pomoci psychotroniky a bílé magie. Tramp Jan Spěváček zvaný Joe Indián, byl dlouhá léta šerifem T. O. Delaware. Dlouhá léta působil jako psychotronik, astrolog a esoterik. Jako velmistr Mystické společnosti Gnostické a prezident Severočeské léčitelské komory v letech 2005 - 2016 publikoval čtyřdílné „paměti“ (Rozmluva s duchovním mistrem - Cesta magie, 2004; Rozmluva s duchovním mistrem - Cesta k mistrům, 2005; Tulák po světech, 2013; Od Blaníku do všech světadílů, 2016).

Tento záblesk vzpomínek opět vyvolala stará fotografie. Je na ní Mogul s Martou, v šedesátých letech minulého století velmi populární jihočeské trampské dueto.
V době, kdy tito dva byli takříkajíc „ve flóru“, působil jsem jako střední technik v Geologickém průzkumu, národní podnik, závod České Budějovice. Pod střechou naší vzorkovny za Iglou (tamní starší rodáci pamatují, že fabrika Igla – skutečně produkující igly – tedy jehly – dominovala svým komínem široko daleko v budějické, dnes by se řeklo průmyslové zóně) jsem se seznámil s kamarádem Kenym z osady Zlatý klíč.
Lubomír Hrdlička
* 6. 6. 1911 Zdeňka Čepeláková – publicistka, redaktorka trampské rubriky „Z údolí a osad“ v Obraně lidu (1969 - 1971), spoluzakladatelka trampské literární soutěže Trapsavec, porotce Trapsavce (1971 a 1972)
*10. 6. 1941 Karel Jakeš – Kayman (T. O. Věrných, České Budějovice; S. /Sportovní/ O. Iroques, Mnichovice, 1922, T. O. Tuláci jihu později T. S. Hledači) – písničkář, organizátor a konferenciér písničkových večerů, koncertů a přehlídek věnovaných trampské písni, náčelník pražské oblasti ČTU v 60. letech, historik, publicista Trail, Jižní stezka, Pacific expres (1969), Tramp (1968 - 1971), Chatař a chalupář (80. léta), trampský písničkář, textař (píseň Poslední mindrák - hudba W. Ryvola - 1970)
O přípravách 10. světového potlachu, který se uskuteční v listopadu 2018 v americkém Texasu, píše jeden z pořadatelů Petr Farář Komárek. Navzdory hlasům, které zazněly např. z krajanských kruhů v Kanadě, má být tento potlach opravdu definitivně poslední, uzavírající dlouhou řadu setkání trampů z celého světa.
Dějiny trampingu jsou vlastně dějinami českého národa za minulých sto let. Je v nich vše – nabytá svoboda i její opakovaná ztráta, prosperita i krize, budování a zapomínání demokracie, drobné lidské osudy, selhání, kolaborace, ale i velká hrdinství. Tramping se totiž některým ze způsobů dotkl každého z nás.
Kdy ale přesně vznikl? Na tuto otázku nebude jednoduchá odpověď.
Má to být poslední oficiální setkání trampů z celého světa i ze staré vlasti. Krajané mu neříkají poslední, ale závěrečný. Uzavírá tradici, kterou v kanadském Yukonu otevřel v červenci 1978 původně pražský tramp Wimpy Nebeský, od roku 1967 žijící v zámoří. Jenže už ted se ozývaJÍ hlasy(dolehlo k nám z Kanady) že X. celosvětový potlach nemusí být poslední, a tedy ani závěrečný.
Lubomír Lampa Dvořák na snímku Zdeňka Mičíka z roku 1973
Z Vokounova trampského kalendária
* 3. 4. 1976 Jan Hlaváč – publicista (publikace Ráno bylo stejný, 2005 – beletrizované biografické vyprávění P. Lohonky - Žalmana)
† 4. 4. 1996 Jaroslav Štercl – Slepička (T. O. Ztracená naděje) – divadelní a filmový herec (hlavní role ve filmu Šlechetný cowboy Sandy, 1964) hrál i v kultovním filmu Limonádový Joe (1964), komik, muzikálový a operetní zpěvák a trampský textař (píseň Má nejkrásnější Praho – text spolu s Rozvaldem, hudba O. Petránek),
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) vyhlásila nominace pro 23. ročník výročních cen Český lev. Akademici vybírali z celkem 42 celovečerních hraných, animovaných a dokumentárních filmů uvedených do distribuce v roce 2015. Filmy se o trofeje Českého lva utkají v celkem 15 statutárních kategoriích. Nejvíce nominací napříč všemi kategoriemi získaly snímky Ztraceni v Mnichově, Kobry a užovky a Domácí péče.
Tomáš Linka
Z Vokounova únorového kalendária
* 2. 2. 1936 František Němec – Básník (T. O. Zlatá lebka) – básník, redaktor a vydavatel Budějckého širáku; sbírky Trampské geny, 1994; Živá pozůstalost –Seniorské vábení
Jaroslav Weigel
† 1. 1. 1971 Jaroslav Gradwohl (T. O. Ztracená naděje)– zpěvák sborů Song Cluba Ztracenkáři
* 2. 1. 1911 Emanuel Blahoslav Nováček – SlávaEman – studoval hru na klavír soukromě skladatel, dirigent; první orchestr založil v roce 1924, v roce 1932 hrál v kabaretu Červené eso, 1935 - 1938 v divadle Vlasty Buriana, 1938 - 1948 v divadle Oldřicha Nového; se svým orchestrem nahrál asi 150 písní; v letech 1944 - 1948 byl hudebním referentem firmy Esta; napsal asi 200 písní (Dívka v modrém, Mám život rád, Modré ráno, Nečekej, Slunečnice), hudbu k 6 celovečerním a 8 krátkým filmům, 7 hudebních komediím; jako skladatel spolupracoval s E. F. Burianem