Dnes má svátek Taťána Zítra má svátek Arnošt

Vladimír Rolf Staněk - Oslavka 1979   (foto František Heřman)

Před dvaceti lety zemřel Vladimír Rolf Staněk, umělecký slévač, muzikant, skladatel, swingový guru. Jedna z největších osobností poválečného (nejen brněnského) trampingu. V tomto textu na něho vzpomínají Čechošvýcarka Lilka Pavlak i Rolfova dcera Marta.

Když jsem ke konci padesátých let minulého století (ještě jako dítě školou povinné) začínala jezdit na tramp na Jihlavku, tajně jsem snila o tom, že Rolf s Martou jsou moji rodiče. Moje maminka totiž trampy nesnášela. Později jsem si přála mít stejně šťastné manželství, jako měli oni dva… To se mi bohužel taky nesplnilo. S Rolfem jsem si psala po celou dobu mé emigrace. Posílala jsem mu nahrávky mých amerických muzikantských kamarádů a on mi zase svoje. Když mu v roce 1987 vyšel zpěvník a on dobře věděl, že neumím noty, celý mi ho nazpíval na magnetofonový pásek. Mám ho dodnes schovaný…

Když jsem potom, po skoro dvaceti letech opět mohla do Čech na návštěvu, byl vždy první, komu jsem zavolala o novinky v trampském světě. Společné večery u táboráku i jinde ani spočítat neumím. Často se mi svěřoval se svou starosti o Martino slabé srdíčko, o sobě nemluvil snad nikdy. Jednou jsem mu řekla: „Vždycky když ti zavolám, řekneš, že umřel ten a ten kamarád a má tento týden pohřeb. Tak už ti ani raděj volat nebudu. Snad ti kamarádi nebudou tak rychle odcházet...“

Pak jednou jsem přijela do Brna a opravdu mu nezavolala. Až za dva dny se dozvěděla, že právě včera měl pohřeb on… Já tam nebyla a dodnes mne to mrzí. Vzpomínky mi ale nikdo nevezme a ráda se k nim znovu a znovu vracím. Jeho milovanou Martu vídávám pravidelně na akcích Old Boys. Pred časem jsem vyzpovídala jejich dceru Martu, která zpívá s brněnskými Rowers, a tak si můžete přečíst i její vzpomínáni:

„Narodil se 6. září 1928 v Březníku na Vysočině v rodině muzikantů (jeho otec hrál na kdeco –piano, trubka, housle, varhany - zavzpomínal, jak trpěl, když v kostele musel šlapat na měchy varhan). O systematické hudební vzdělání Rolfa se postaral jeho o 20 let starší bratr, povoláním učitel hudby a ladič pian, který ho, jak říkal, terorizoval učením hry na housle a hudební teorií. Housle od té doby nevzal do rukou a neměl pro ně jiný název než pastě. Ve čtrnácti letech odešel do učení do Brna, kde se vyučil slévačem. Jeho spolubydlícím v podnájmu byl kamarád Cigán z Rosic u Brna. Tam tedy začíná jeho seznámení s trampingem a kytarou. V roce 1946 se seznámil s mou maminkou. U její rodiny záhy našel zázemí, až moje babička řekla, že by si ji měl vzít, když už u nich jí a nechá si prát. Tak se taky stalo v roce 1950 a od té doby až do své smrti v roce 1997 bez mé maminky nikam nejel.

 

 Rolf se ženou Martou, Lilka uprostřed

První osada, kterou s kamarády založil se jmenovala BRKO -Tuláci, to mu bylo asi 15 let. Po válce začal jezdit s osadou Kačeři, např. k Mackovi apod. Když se oženil, přivydělával si hrou na kytaru v různých kavárnách k tanci, např. v Rozmarýnu. To bylo v letech 1954 až 1960. Doprovázel také tehdy populární Knoss - kvintet, tři foukací harmoniky a kytara. Hráli hlavně jazz.

V době svého působení na vojně, (tři roky, viz Černí baroni) hrál v národopisném souboru na basu i v muzikantském sdružení, které hrávalo na zábavách.  Zkoušeli hrát tenkrát dost zakazovaný jazz. O téhle části Rolfova hudebního působení vypráví film režiséra Antonína Kachlíka (se kterým byl na vojně) Bylo nás deset. Rolfovu postavu ve filmu ztvárnil Jiří Šlitr. Pravda, není to hlavní postava filmu.

V roce 1960 nechal hraní po kavárnách a za vydělané peníze si postavil dřevěnou chatičku na Oslavce, kam jezdil téměř každý týden. V té době to byl trampský ráj a vlaky směrem na Jihlavu praskaly ve švech. Vzpomínám si, že jsme nejednou cestovali namačkaní na takových těch balkóncích na okrajích vagónů nebo taky v hytláku.

Na nástupišti v Brně v neděli večer čekávali policajti a každého, kdo vypadal jako tramp, separovali od ostatních cestujících a podrobovali prohlídkám. Obecně vládla mezi trampy taková opravdu příjemná, kamarádská atmosféra, která se bohužel někam vytrácí až skoro vytratila. Bylo úplně běžné, že k ohni nebo na chatu byli pozváni cizí kolemjdoucí trampi, aby se ohřáli a zahřáli čajem a navazovala se nová přátelství. Zdaleka se nepil alkohol v takové míře jako teď, nebyly na to peníze a o opravdu velkých pitkách se potom dlouho vyprávělo. Ale hudbě se vedlo dobře, opravdu každý týden se hrávalo u ohně nebo někde na chatě i ve vlaku. Tehdy kupodivu hraní na kytary a zpěv ostatním cestujícím nevadil. Na Oslavce si pak pořídili chaty i někteří z Příbojáků, Mariňáků či Roverů ze Zbýšova, takže hudba tam kvetla.  

 

Oslavka 1979 

V roce 1975 se Rolf přestěhoval do Náměště nad Oslavou, kde začal, jak by se dnes řeklo, podnikat. Zbudoval si domek a dílnu na odlévání soch, plastik a medailí z bronzu, a pracoval pod hlavičkou Českého fondu výtvarných umělců. I přesto, že měl hodně práce a bydlel mimo Brno, na kamarády a na hudbu si našel vždycky čas. Začal vymýšlet melodie, které otextovali kamarádi, např. Joe Jegr, Jiří Fládr, Wabi Ryvola, Jura Cancák aj. Mnohé z těchto písniček, jak musím s potěšením konstatovat, se dodnes hrají a jsou oblíbené. Jeho písně předváděli na veřejnosti zejména Příbojáci, se kterými taky hrával a radil jim ohledně hry na kytaru a banjo. Někdy jsem se až divila, že si to nechali líbit (to buzerování). Ale je fakt, že i po letech je požitek si to poslechnout.

Zajímal se o spoustu věcí a měl spoustu známých z různých společenských vrstev, od kamarádů ze „Staráku“, přes trampy, hudebníky, malíře, sochaře, kamarády z dětství, z mládí až např. po hraběte Hauquitze. Jezdil na Slet divnejch ptáků a dalo by se říct, že nepromarnil minutu svého života. Připomíná mi to Werichův výrok : Když už tady člověk je …" Tak vzpomíná dcera Marta.

 

 Rolf s Martou a Wabim Ryvolou. Vpravo moderátor a redaktor Josef Prudil

Vladimír Rolf Staněk, *6.9.1928 - +10.12.1997.

 

Foto: František Heřman (ČB) a Lilly Pavlak

Foto týdne

Jste náš host číslo

9520627

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz