Po zveřejnění článku Jak se volalo z Guantánama za železnou oponu (Music Open 18.1.2004) se ozval Miloš Paddy Černý, známý pražský tramp a spolupracovník Národního muzea, především jeho etnografických sbírek. Následující příhoda se stala v roce 2006, cestou ze Saint Petersburgu na Floridě na VII. Celosvětový potlach na Fort Adamsonu v Texasu. Trail zakončili po třech měsících v San Diegu v Kalifornii.

V Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy vzniká databáze kronik trampských osad i velkých osobností tohoto  hnutí

Jílové je bránou do dolního Posázaví a Posázaví je jednou z kolébek trampingu. Proto je v muzeu stálá expozice trampingu již od 80. let minulého století a uchovává stovky předmětů s trampskou tematikou. Ty nejzajímavější jsou vystaveny v expozici, ostatní jsou postupně prezentovány na výstavách. K nejcennějším pramenům poznání a studia historie i současnosti trampingu patří osadní kroniky. Muzeum má zatím natrvalo ve sbírkách jen čtyři exempláře. Těchto pokladů si rodiny velmi cení a dědí se z generace na generaci.

Redakce Portýra, folková Porta, Český Krumlov 1973

Při přípravě záslužné výstavy RyvoLove vycházeli muzejníci mj. z pozůstalosti Wabiho Ryvoly, kterou ochraňuje jeho dcera Karolína. Mimo vojenské knížky z 50. let minulého století a dalších pozoruhodností narazili na množství fotografií. Tehdy se na mne obrátil Radek Diestler se žádostí o identifikaci zobrazených, případně další doplnění. K této fotografii jsem mu napsal:

Jana Ryvolová na osadním ranči Fort Hazard

„Až se sejdem znovu pod stromy v hebké trávě“ byla jedna z písní, které zazněly při posledním rozloučení s Janou Ryvolovou v obřadní síni v Českých Budějovicích, kam ji přišla vyprovodit rodina a blízcí kamarádi. Jana nasedla do Hádesovy loďky celkem nečekaně po kratičké hospitalizaci 7.října, ale již řadu let bojovala s různými omezujícími zdravotními problémy.

 Na neznámé fotografii zleva Saša Ryvolová, Wabi Ryvola, Fedor Skotal

Napsal mi fotograf František Heřman: „Ahoj Ňufe, nevíš odkud to je?“ Franta Heřman byl kmenový fotograf skupiny Greenhorns. A protože byl zároveň smluvní autor mocného Supraphonu, podílel se na albech Hoboes, Pacifiku, Kapitána Kida, Wabiho Daňka a jistě i řady dalších. Rovněž stál před lety u vzniku tohoto časopisu.

Autor tohoto článku Míra Navara (ročník 1939) je někdejší člen skupiny Hoboes, navíc ten název včetně netradiční transkripce podle všeho navrhl. V dávnověku raných československých šedesátých let měl Míra blízko k angličtině, na cestě, která ho z trampských stezek zavedla do osmdesáti zemí světa. Míra byl úspěšný písničkář, ale v přetlaku autorského talentu uvnitř kapely jeho tvorbu hráli dost často jiní – legendární Scarabeus, trampové u ohýnků doma i v Britské Kolumbii, a později třeba české country a bluegrassové kapely – např. plzeňský Cop. Na výstavě U Kaštanu jsou prezentovány i jeho artefakty. (red.)

Část účastníků setkání před slovutným hostincem v Proseči pod Křemešníkem

V roce 1983, patnáct let po vzniku zakázané České tábornické unie, svolal její režimem stíhaný zakladatel a náčelník Jan Hochman docela tajné setkání činitelů a osobností Unie na Slunečnou paseku a také do vyhlášeného hostince Jeníka Másílka v Proseči pod Křemešníkem. Tábor na Slunečné pasece, ve své době těžiště i symbol činnosti Unie, už dávno patřil Pionýrské organizaci SSM. Příjezdové cesty do Proseče ten den hlídala policie, ale to jsme ještě nevěděli. To až v noci.

Tento snímek je padesát šest let starý, vznikl na Velikonoce 1967. Vedle krásné dívky pětadvacetiletý tramp a kulturista Habešan, nazývaný tak podle permanentního stupně opálení. Zachumlaní mužové na kraji znázorňují, jak strašná je jim zima. Nevím, proč to po těch letech neříct - zachumlanec vlevo je Marko Čermák, ona krásná neznámá je Markova sestra.

Ve Skalistých horách v americkém Coloradu zemřel ve věku 86 let náš dopisovatel Jerry Pupál Vecka, publicista, tramp, muzikant. Poslední text publikoval v Music Open 23. června. S ženou Danou žili ve Spojených státech od roku 1968 (red.).

Při odkůrování smrků s pořezy v rukou vpravo Wabi Ryvola, vlevo autor tohoto článku. Ranná sedmdesátá léta minulého století, Šumava pod Kaplicí. Wabi má na hlavě typický kulatý klobouček, který později vystřídala legendární džínová kšiltovka.

Na konci šedesátých let začali tehdy mladí osadníci Zlatého klíče s přebudováváním šumavské samoty na později pověstný ranč Fort Hazard. Do značné míry šlo o absolventy slovutné bechyňské keramické průmyslovky, mezi kterými jsou překvapivá jména – vedle Mikiho Ryvoly např. Karel Kryl a Viktor Sodoma, které Miki doučoval ve hře na kytaru, ale i o něco starší herec a režisér Jan Kačer, nebo o něco mladší herec Karel Roden.

Když na pátečním setkání se zámořskými kamarády v proslulém Hostinci U Taterů začala Zuzana Reinischová hrát píseň Tvůj bílý šátek, všichni se s chutí přidali.