Dnes má svátek Antonín Zítra má svátek Roland


KAMARÁD

Začalo to všechno vlastně úplně normálně.Vyjeli jsme v pátek odpoledne, ve vlaku si cestu zpříjemnili několika písničkami, což způsobilo, že jsme se začali bavit s docela fajn  holkami. Ty však brzy vystoupily, a tak další dvě hodiny jsme už jeli téměř sami v romanticky zadýchaném motoráčku.

Kemp nás již zdaleka vítal vrzáním  staré borovice nad boudou. Když jsme přišli blíž, zprvu nesměle vykoukla zpod šutru malá šedá hlavička, a pak už s radostným pištěním vyběhla naše napůl ochočená myška Pepička. A rovnou k Jimovi, kterého měla nejraději pro jeho zásobu špeku.

Za chvíli praskal oheň.  Zpívali jsme zrovna Jarního kurýra, když Jim najednou přestal hrát a povídá:” Buďte chvíli ticho, mně se zdá, že jsem něco zaslech. Mrknu se tam. ”Po chvíli jsme slyšeli, jak se s někým baví, a pak oba vstoupili dovnitř. Páni, já myslel, že mě porazí! Ten druhý kluk byl celý v růžovém!  I kanady. Koukali jsme na něho jak na zjevení. Úplně normálně řekl Ahoj!, trochu se usmál, když si všiml jak na něho vydřeně koukáme, a pak se zeptal:” Mohl bych si u vás ohřát něco k jídlu ? Trošku jsem bloudil v té tmě, pak jsem slyšel, jak tady hrajete…”  “ Tak si sedni”, povídám,” tadyhle se napij čaje a to jídlo ani nemusíš vybalovat, my se zrovna chystáme dělat specialitu  -  špekáčky na špeku  s oblohou, tak se svezeš s námi.” Za chvíli  už nám ani nepřišlo to jeho výstřední oblečení. Zvykli jsme si na něho, byl to prima kluk, děsně pěkně vyprávěl o přírodě, zato o sobě neřekl zhola nic.

Ráno mě vzbudilo na březen  dost nevšední štěbetání ptáků. Bylo tak hlasité, že se prostě spát nedalo, ale mí dva kamarádi spali jak zabití. Zato náš včerejší host jaksi zmizel, dokonce tam nebyla ani jeho usárna. To mě trochu zmátlo. Slunce probleskovalo mezi kulatinami, tak jsem v rychlosti natáhl kanady a šel obdivovat ráno.  S  mohutným zíváním se  zadíval přes potok a v tu chvíli jsem byl dočista probuzený.Na druhé straně potoka  stál kamarád v růžovém a prsty přejížděl po pupenech stromů a ty se pod nimi rozvíjely do svých každoročních barev. Pro jistotu jsem se radši štípl, ale ne, nezdálo se mi to. Kamarád chodil od stromu ke  stromu a všude opakoval to své obdiv budící otvírání pupenů.Kolem hlavy mu poletovali ptáčci a vesele štěbetali a slunce všechno laskalo hřejivými paprsky. A pak najednou zničehonic všechno zmizelo. Naráz. Jen rozvité pupeny zůstaly. Začalo jaro.

GEORGEEK ( Mladý svět 14/1978)

 

DOSTAVNÍK  PŘIVEZL…

Trošku opožděně se chci vrátit ke dvěma článečkům z Táborového ohně. Nejprve k dopisu od Ringa: Ani my -  manželka a já – jsme nenechali čundrování vstoupivše ve stav manželský a obdařivše se dětmi. Čundrali jsme s nimi od jejich věku dvou let po řadu dní ( i dva týdny souvisle) leč nikoli pěšky, nýbrž v kanoi, abychom pobrali pohodlněji bagáž.Menší čundříky se konaly a konají pěšky. Okoštovali jsme si to s pěti dětmi, jimiž oplýváme. A už od roku věku našich dětí jsme s nimi tábořili i měsíc v lesích v táboře, jednoduchém a vlastnoručně vybudovaném.

A ještě ke “Slovu výpravčího”. Píše se tam “ Snažme se rozlišovat!” Jaká náhodička, právě tohle jsem vyslovil na posledním zasedání okresního protialkoholního sboru ( jehož jsem členem), když  se ozvaly hlasy proti čundrákům. Konsternoval jsem ostatní členy sboru oznámením, že i já se počítám mezi čundráky už nějakých více než třicet let...

LOS ( Mladý svět 15/1978)

 

PUKÁNÍ  LEDU

Je to už dávno, co se zlatokopové a lovci kožešin na Yukonu vraceli z hor, aby prodali svůj úlovek a v období čekali na přicházející jaro.Každý z nich pak si sázel na čas, ve kterém se pohnou ledy. Letošní poslední zimní sobotu se sešli lovci v údolí  řeky Oslavy pod Sedlecem, kde pořádala osada  Sedící býk  „Pukání ledu na Klondiku“. Aby si mezi sebou rozdali úlovky vzpomínek z loňských vandrů, vsadili si čas, kdy puknou ledy a přichystali se  na lov nových zážitků.Celé odpoledne se v dobré pohodě soutěžilo, a pak se pohnuly ledy. Nejlepší odhad času a tedy i ceny připadly Socimu a Madle. S večerním soumrakem u plápolajícího ohně jsme se rozloučili s kamarády Funem,Česnekem a Zjewem, kteří odcházejí na velký zelený vandr. Počasí přálo nám  a my kamarádům brzkou shledanou.

KELLY, Náměšť n.Osl. ( Mladý svět  16/1978)

 

TŘÍHEKTAROVÁ   HROMADA

T,O, Vršava  uspořádala tradiční jarní lesní brigádu na Chřibech. Sjelo se na 80 brigádníků a práce byla netradiční: sbírání malých sazeniček buků. Po půldenním rýžování  jsme jich měli přes 40 000. Z velké hromady u cesty poputují  do lesních školek a až povyrostou a přesadí se, budou z nich tři hektary nového lesa. V sobotu večer jsme se pobavili u ohně, v neděli někteří zkoušeli své horolezecké umění na  Kozlovi, jiní trápili tělo a mozky při softbalu. Přálo nám i počasí, a tak to byla sobota a neděle vydařená.

JANA, Brno ( Mladý svět 20/1978)

  

Foto týdne

Jste náš host číslo

9670349

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz