Patří mezi nejznámější trampské písně. Je jaksi průzračně čistá. Lehce načrtnutý akvarel, navození nálady. Je postavená na vpodstatě tříakordové harmonii, hraje se zásadně v E dur, dobře se k ní zpívají další hlasy, míněno druhý a třetí – a všichni ji znají stejně. To je v bývalém deficitu trampské notové literatury jev zcela unikátní. Autor jí říkal Kapky, velmi často se vyskytuje i název Kryté vozy, nejčastěji se jí říká podle úvodního verše Kapkamisidéšť. Je to píseň miláček, je ale příliš krátká. Má pouze jednu sloku a refrén.

Tvořivý trampský národ si dopsal tu druhou sloku sám. A kdyby jenom jednu – v různých regionech se vyskytují různé druhé sloky, a u ohňů vznikají spory o to, která je pravá. Přitom žádná není pravá.

Autorem této písničky je Jaroslav Řehoř. Docela plodný autor, píšící pro interprety převážně z oblasti folku (Radek Tomášek), blues až rocku (Petar Introvič a Bluesberry), country (plzeňská skupina Cestáři), trampské písně (pražská Sekvoj), šansonu (řada zvláště zadumaných zpěvaček). Sám obstojný muzikant a zpěvák. Když jsem v devadesátých letech přišel do Prahy i s časopisem, který jsem vydával, zavedl mě starý kamarád Tony Linhart do Alvy na slezinu trampských legend. Hacker, Kupšovský, Vytiska, Vladimír Horák zvaný Rejža, vedle sedící menší prošedivělý muž s kytarou. Tony nás představil. Jarda Řehoř. Napsal Kapkamisidéšť. „Je ale moc krátká“, dodal Linhart.

Jaroslav Řehoř

Když jednou neměl Kobra Kučera hudbu na vernisáž výstavy kresleného humoru v klubu Mánes a nemohl Wabi Daněk, který poměrně ochotně ze staré známosti zaskakoval, zavolal jsem Jardovi. Přišel včas, posadil se na pódiu, kde každý večer vystupovali Kučerovci, Martha a Tena, Pavel Sedláček, Viktor Sodoma a další relikvie prchlého mládí, a začal hrát. Publikum poměrně pozorně poslouchalo do chvíle, než Jarda zařadil Kapky. Zpíval celý Mánes, všichni ti malíři, výtvarníci, příznivci a teoretici kresleného umění, z nichž řada nikdy nevkročila do lesa. Ale Kapky znali. Bohužel je ale ta písnička moc krátká.

Wikipedie a další částečně seriózní portály uvádějí, že Jaroslav Řehoř napsal hudbu (pravděpodobně písničku) do českého filmu Poslední vlak (1988), a naznačují souvislost právě s Krytými vozy. Wikipedie u jména uvádí pouze – český písničkář.

Jarda Řehoř odešel z tohoto světa před dvanácti lety. Poslední rozloučení bylo v malé modlitebně kousek nad Kubání v pražských Vršovicích. Bylo nás tam jenom pár, Introvič zahrál blues na foukací harmoniku, Franta Hacker s Danou pak šli domů, Radek Tomášek na tramvaj, my s Cimburou symbolicky na jedno pivo do Alvy. Tichý konec poměrně tajemného člověka. Málokdo věděl, že chvíli před smrtí Jarda dopsal druhou sloku jedné z nejznámějších trampských písní. Někde ji mám, dával mi ji.

Až teď nedávno, hráli jsme v takové hospůdce ve Strašíně kousek od Říčan, jsem se nadechl a začal povídat ten příběh, když Ampér sáhl do báglu a vytáhl tento artefakt. Vlastnoručně napsaná druhá sloka i s podpisem, kterou autor věnoval 21. června 2010 kytaristce a zpěvačce Zuzaně Reinischové. Jaroslavu Řehořovi zbývaly tři měsíce života.

Tady je ten text:

Rodná zem za mořem zůstane v jejich srdcích

V písních, ve vzpomínkách

Zpívat o ní budou dál.

Jedou do neznáma s nadějí dnem i nocí

Že najdou úrodný kraj

Déšť jim o něm povídá.

Ref.: Až tam za hory, tam za obzory…

Foto: Rejka Balcarová - notovani.cz a archiv red.