Reportáž mezinárodní bluegrassové činitelky Lilly Pavlak ze Švýcarska.

Po roce covidového šílenství jsem se konečně natěšená na živou muziku opět dostala do Česka. Podařilo se mi navštívit několik festivalů. Nejvíc jsem se těšila na Banjo Jamboree, nejstarší bluegrassový festival v Evropě, letos již 49. ročník. Po loňském chladném, propršeném a blátivém festivalu se počasí letos vyznamenalo. Vedro, modro, trochu jsme se sice pekli, neboť stínu tam bylo minimálně, ale vždy byla možnost se zchladit a zaplavat si na koupališti. Festival nám předvedl to nejlepší, co nám tento u nás tak populární hudební styl může nabídnout. Zúčastnilo se ho dvaadvacet výborných kapel. Připadala jsem si chvílemi jako Alenka v říši divů. Rok jsem žila jako trosečník na ostrově, nikoho neviděla, s nikým nemluvila a najednou kamarádi na každém kroku.

Páteční program zahájila tradičně píseň Will the Circle Be Unbroken. Letos nám ji předvedla první účinkující kapela Frýda and Company za vydatné pomoci Petra Brandejse, Petra Žižky a dalších. Tahle zajímavá plzeňská kapela kolem zpívající dobristky Albíny Pethsové, se pohybuje na pomezí bluegrassu, folku a americké country. Hrají skoro akusticky ve složení dobro, kytara, housle, banjo a basová kytara a dávají tušit vliv kapel jako Nickel Creek, Dixie Chick atd. Zajímavá muzika, letos jsem je zažila ještě víckrát.

Další v řade byli kutnohorští Brzdaři, ty vám snad ani moc představovat nemusím, jedna z mých dlouhodobých srdcových záležitostí. Vynikající chomutovské Album hraje zpívá také čím dál tím líp. Jejich hlavní zpěvák Zoltán Pasztor má hlas jak zvon. Legendární Petr Kůs nám předvedl další sestavu Fámů, kterým se nikdy nemá co vytknout. Temperamentní Nová Sekce sršela vtipem a slyšela jsem od nich také několik krásných nových písniček, převážně z pera Tomáše Tichého. Bluegrass Cwrkot trochu pozměnil sestavu, zpívá a na kytaru s nimi teď hraje Slávek Podhráský z Blackjacku. A houslistu ještě neznám. Páteční program zakončil tradičně výborný klasický Modrotisk.

Moderovali střídavě Pavel Brandejs a Sandy Nosek z Českého rozhlasu Olomouc. Tam si také máte možnost v pravidelném pořadu Na cestě záznam z celého festivalu poslechnout. Následovala spousta nočních jam-sessionů.

Sobotní dopoledne zahájili bluesmani Ptaszek a Bužma již v 10 hodin. Tradičně vždycky jedna kapela nehraje bluegrass, aby si od něj obecenstvo trochu odpočinulo… Po přestávce nastoupila Ladygrass – skupina Od plotny skok. Děvčata prostě umí! A pak už to šlo ráz naráz.

Vynikající moderní Jumper Cables, tradiční Log, mojí oblíbenci BlueRej s nádhernými vokály, které snad překonal následující pražský Abalone, u jejichž zpěvu mi někdy z té krásy až naskakuje husí kůže. Dřevěná tráva kolem Klobouka – další klasika, slovenská stálice Blueland s Ralphem Schutem… Odpolední část zakončil vynikající Blackjack.

Tradiční focení banjistů se letos opravdu vydařilo. Zúčastnilo se ho hrdých osmadvacet hráčů. Loni se poprvé v dějinách festivalu nekonalo, protože v tom nečasu se drahé nástroje zkrátka předvádět nedaly.

Následovala hvězdná lahůdka Zenkl a Kozák band. Multiinstrumentalisté Radim Zenkl a Ondra Kozák předvedli celé spektrum jejich umu. A stálo to za to. Vystřídaly se skladby z vlastní tvorby, bluegrassové, keltské a world music tradicionály, kombinace strunných, smyčcových i dechových nástrojů. Jména jejich dvou spoluhráčů si bohužel nepamatuji.

Blížilo se festivalové finále a následovala bombastická kapela Milkeaters, jejichž banjista David Benda se před nedávnem zúčastnil World Virtual Bluegrass Banjo Contest, soutěže o nejlepšího banjistu, kam se přihlásili mimo jiné pouze dva neameričané. Světe zboř se, David získal titul Mistra světa pětistrunného banja. Gratulujme! Jejich muzika všem řádně rozproudila krev.

Obecenstvo se trošku zklidnilo u výborných Poutníků, kde měl pro změnu premiéru Petr Vošta namísto slovenského Petra Mečiara. Sunny Side se tentokrát víc soustředila na hraní než na show a byli jako vždy perfektní. Professional Deformation nám předvedli svou jedinečnou muziku. Vloni vyměnili basistu a ten se jmenuje Karel Waska.

Jako poslední avizovaný zahraniční host, rakouská kapela Nugget, je vskutku mezinárodní. Její členové pocházejí ze čtyř států, jediný opravdovský Vídeňák je Helmut Mitteregger. Jeho žena Katka je původem z Bratislavy, Jarda Jahoda z Prahy. Nejnovějším členem se stal Holanďan Ralph Schut.

Banjo Jamboree 2021 opravdu nemělo chybu. Počasí, muzika i zvuk, vynikající obecenstvo a dobré občerstvení.

Nezbývá než poděkovat Honzovi Hejčlovi a české Bluegrassové asociaci, moderátorům, týmu Českého rozhlasu Olomouc za nahrávky a všem těm pomocníkům, kteří se zasloužili o zdárný průběh tohoto festivalu. Zahraničních diváků bylo kvůli covidovým opatřením letos jen pár. Jako vždy nezklamal Big Herbert Schildhammer s manželkou Heidi a v pátek se zúčastnil i bývalý vydavatel německé Bluegrass Bühne, legendární Eberhard Finke s manželkou Monikou. Eberhard je bohužel už léta těžce nemocný, tak kvůli vedru nepřišli i v sobotu…

Všichni se těšíme na příští jubilejní 50. ročník. Organizátoři hledají na tu slávu další ochotné šikovné mladé pomocníky. Tak se nezapomeňte přihlásit.

Foto: Lilly Pavlak

Na spoustu fotek se můžete podívat na mém FB profilu