Twistrio

Šťastný los s výhrou počasí si vytáhl příjemný malý festiválek s názvem Bluegrass Fest, který se konal ve druhé polovině srpna v jihočeském městečku Velešín, na zahradě tamější restaurace Zlatá růže. Nejde ale o žádného nováčka mezi festivalovými akcemi, letošní ročník byl v pořadí již jedenáctý. A to už zaslouží smeknutí klobouku, zvlášť, když vezmete v úvahu, že příprava takového dění s účastí muzikantů z celé republiky leží pouze na několika málo jednotlivcích.

Ale abychom začali od úplného začátku. Na startu této koncertní události stálo velké odhodlání a dvě přítelkyně, obětavé fanynky bluegrassu - Dana Jandová a Jana Hanušová, kterou později vystřídal v pořadatelském štábu Michal Janda. Jasně, že pro takovou akci nestačí pouhé nadšení, ale je zapotřebí spousta práce, jednání, zařizování a také řady dobrovolníků, kteří pomohli tomuto komornímu festiválku postavit se na nohy. V této souvislosti nesmí být vynechána ani zmínka o zajímavé sázce mezi pořadatelkou Danou a Pažoutem z Giant Mountain Band, že pokud se podaří dovést startující festival do dalších deseti ročníků, bude zmiňovaná skupina hrát na tomto pódiu desetkrát zadarmo. A jak vidno, obě strany své závazky dodržely beze zbytku.

 „Nejdříve jsme program zaplňovali kapelami z řad kamarádů, ale jak už se festival rozjel, byl stále lepší a lepší. Zpočátku jsme kapely tohoto žánru oslovovali, nyní se již nabízejí samy, takže si můžeme vybírat. Měli jsme zde i kapely ze Slovenska, Holandska... Samozřejmě, že bez sponzorů by to nešlo, takže i jim vděčíme za to, že festival jede dál,“ říká Dana Jandová. „A těší nás, že si to lidi užívají...“A skutečně – užívali... Tenhle festival není jen o hudební produkci, i když ta je nespornou páteří celé akce, ale i o pohodové komorní atmosféře, příjemném prostředí, levném občerstvení a mimo jiné také o setkání muzikantů a možnosti příjemného popovídání na téma vzpomínek, ale i novinek z hudebního světa.

Ani mne moc nepřekvapilo, že průvodcem tohoto hudebního matiné byl pohotový a fundovaný, notoricky známý spíkr - Zdenek Schwager. A pravda je, že musel sáhnout dost hluboko do svých šuplíčků informací, než byly kapely, zvláště pak vícečlenné, nazvučeny.

Giant Mountains Band

Trochu nevděčnou roli startující kapely, kdy se hlediště teprve pozvolna zaplňovalo, měla šestičlenná formace z Moravy – Kósavá deka, která se prezentovala jak instrumentálkami, tak vlastními texty. Vystřídalo je mladé Twistrio, experimentující a svižná sestava s houslemi, kytarou, mandolínou, kechem, příjemným hlasovým fondem, dobrou angličtinou a ženským elementem. Následující  Giant Mountains Band patří dnes už ke špičce v tomto žánru, což opakovaně dokazuje i svou účastí a také nejedním oceněním na zahraničních vystoupeních. Musím dodat, že skutečně zrají jako víno – nástrojově, hlasově i repertoárově. Petr Zbořil vyměnil tentokrát svůj rozměrný kontrabas za malou basovou kytaru a musím říci, že to znělo stejně dobře.

Brzdaří

Brzdaře z Kutné Hory, kteří za rok oslaví půl století trvání, nemohl nikdo přehlédnout, protože měli stejná trička s viditelně označujícím nápisem. Ale ani přeslechnout, díky skvěle znějícím vokálům a  jejich odpichovému repertoáru, v němž střídali spirituály s vlastními písničkami. Zmínit bych chtěla mimo jiné také dobro v nástrojovém parku a jedinečnou výslovnost v textech. Na plakátech avizovaný Country Cocktail bohužel nedorazil, a to díky nehodě, kterou v podobě zlomeniny utrpěl během cesty na akci jeden ze členů kapely. O to větší prostor pak dostala následující kapela Sunny Side, naplňující klasický jevištní styl 50.let jak oblečením s bílými košilemi a obleky, tak v autentickém hudebním projevu této nezapomenutelné éry. Výjimečně ale hráli na čtyři mikrofony, namísto obvyklého jednoho. Nicméně jejich hudba a jevištní humor dostaly publikum natolik, že je ani nechtělo pustit z pódia. Večer uzavíral Milkeaters s moderním bluegrasem. Do další  charakteristiky ze slov Zdenka Schwagera bychom mohli zařadit jedinečné zvládnutí nástrojů a specifický hudební projev, díky čemuž i klasické skladby zněly v jejich podání progresivně. Zaujala nesporně i zajímavě znějící improvizace, přes níž se hudebníci znovu vraceli k původní hudební lince.

Sunny Side

Odpoledne zpestřil také nenápadný filmující dron, zejména k velké radosti dětí. Něco z jeho nahrávek najdete i na stránkách velešínského Bluegrass Festu.

Ačkoliv hlediště nebylo ani ve večerních hodinách zcela zaplněné, všechna přítomná hudební tělesa hrála s plným nasazením jako před Grand Ole Opry a jejich živelnost byla strhující, protože bylo jasně cítit, že hrají nejen pro publikum, ale i pro svoji vlastní radost z hudby svého srdce... 

Foto: Zuzana Heřmanová