Bluesmani Roberta Slezáka
Vždycky, když jsem psal do Mladého světa nebo do Melodie nějaká hodnocení amatérských kapel, měl jsem moc důvodů nezapomínat na formulaci 'podle mého mínění'. Kritik není Bůh. A jeho soud je jen souhrnem jeho měřítek. Z vlastní mnohé zkušenosti vím, že ne každému je dáno stát se mistrem svého nástroje.
Když jsme se strejdou hráli ke zpěvu na rodinných sešlostech a já třeťák, čtvrťák neznal píseň, která měla jít dokola okolo stola,la, la, strejda na mě od houslí koutkem pusy sykl: Nekecej a hraj.
Na skřipkách tóninu zpěváků chytíš, ale na "harmonice"? Naučil jsem se šumařit. Skončil jsem nahráváním v rádiu, ale stejně mě noty v hlavě sólovaly o hodně rychleji než prsty.
Mám rád mimoměstské regionální kapely, miloval jsem slavné Porty. Vím, jak je těžké stihnout svou práci, rodinu a ještě k tomu muziku.
Robert Slezák
Momentálně si velmi cením třeba i kluků z benešovské kapely Blues Roberta Slezáka. Všichni zaměstnaní od rána do večera, mají svou rodinu, ale i na velmi slušné úrovni hrají své koncerty. Od začátku své mnohaleté existence hrají jen vlastní skladby, a protože se známe i spoustu let, rád pro ně občas píšu i texty. Speciálně mě těší, že kytarista, frontman, skladatel a zpěvák Robert Slezák rád zhudebňuje texty a poezii.
Kluci nejsou žádní urputní mladíci, netančí na pódiu, dá se říci, že si při hraní hledí svého...
Zkuste si je někdy poslechnout. Poslední CD se jmenuje Srdce na talíři a je k mání.
Na posledním koncertě v pražském klubu Nová Šatlava hráli naši další premiéru NAPOVÍDEJ MI.
NAPOVÍDEJ MI
(R.Slezák/J.Krůta)
Hledal jsem tě, Bože,
ty jsi nebyl doma,
proč se vždycky couráš
někde pryč?
Kde jsi zase lítal
a říkal jsi mi, zpomal,
proč máš pro nás lidi
jen cukr a bič.
Napovídej mi, napovídej mi,
dopřej mi zdraví do sta let,
napovídej mi, napovídej mi,
ty mi na vše dlužíš odpověď.
Napovídej mi, napovídej mi,
taky trochu promiň, že se blbě ptám,
napovídej mi, napovídej mi,
vždycky, když jsem o samotě, zašeptám:
Hej, kámo, Bože,
ty si nebyl jdoma,
když já jsem ti stokrát
telefónoval.
Telefón byl hluchý,
to ty doufám nejsi!
Já tě pořád sháním,
tak kde jsi? Tak kde jsi?
Napovídej mi, napovídej mi
a veď mně líp než GPS,
napovídej mi, napovídej mi,
když doma jsem jen já a můj pes.
Napovídej mi, napovídej mi,
ať po své cestě nejdu sám,
napovídej mi, napovídej mi,
vždyť přece víš, že na tě někdy dám.
Hej, milý Bože!
A náhle: "Cože?"
S blesky zahřmí z oblaků
od nebes.
A Boží oko
vykoukne z mraků:
"Co sis, chlape, navařil,
sám si sněz!"
"Cos pro sebe navařil,
sám si sněz!"
O autorovi: Jan Krůta, novinář, básník, spisovatel, textař. Jeho texty zpívá na 80 skupin a interpretů, významná byla jeho dlouholetá spolupráce s Daliborem Jandou (Hurikán, Kde jsi…). Nedávno vydal svou pětatřicátou knihu, od r. 2019 je členem Rady Českého rozhlasu. (red.)
