Účastníci Evropského bluegrassového summitu

Minulý víkend 15.-17. března se v pražském hotelu Pyramida konal pátý Evropský bluegrassový summit. Pořádali ho tentokrát známý stavitel hudebních nástrojů Rosťa Čapek a Ivana Louková ve spolupráci s EBMA-Evropskou bluegrassovou asociací. Zúčastnilo se ho přes třicet bluegrassových nadšenců a odborníků ze třinácti zemí Evropy i USA.

Táborový oheň týdeníku Mladý svět měl i klubovou podobu. Doma byl v Malostranské besedě, ale vyjížděl do regionů. Tento snímek ze 70. let minulého století je z kulturního domu v Kuřimi. Zleva redaktoři Renata Svobodová, Zdeněk Šálek a Honza Dobiáš. Tentokrát s nimi vyjel i začínající písničkář Honza Nedvěd.  Foto: archív Music Open

Byl jsem kluk a šel jsem z toho filmového promítání jako omámený, v hlavě melodie toho génia. Od té doby si pamatuji jeho jméno a dost už o něm vím. Quincy Jones.  Nemohu si ale zaboha vzpomenout na ten film. Asi western, ale fakt už nevím. Zato Quincyho sleduji, a dá to dost práce. Je to mimo jiné oscarový filmový skladatel a jeho život a především dílo je splněný americký sen. Námět na film.

Zuřivý reportér Egon Ervín Kisch

* 3. 3. 1943 Petr Heřman–Pete (T. O. Zlatý klíč, 1956), člen 1959; publicista a kreslíř Jižní stezka, grafická úprava časopisu Jižní stezka (1967), člen redakční rady časopisu Jižní stezka (1968 - 1970)

* 5. 3. 1908 Václav Marek–Vašek, woodcrafter, lapanolog, spisovatel Kočovníci věčné touhy, Orbis 1972; Noidova smrt - Pověsti a pohádky z Laponska, Triáda 2000;

Každý rok to tak je: už bude březen!

Nejmilejší Beatle George Harrison se jmenuje pondělní vzpomínka na člena slavné skupiny, benjamínka jaksi utlačeného, jemuž bylo dopřáno rozvinout se až po rozchodu Beatles. Ani tak mu mnoho času dopřáno nebylo – příliš brzo podlehl boji s rakovinou. V pondělí by měl sedmdesát let, co to dneska je.

Dívám se na ranní nebo polední televizní Panoramu, která určitě těší zejména lyžaře, protože v průměru je všude na horách metr sněhu – a to už je březen za dveřmi. V Novém Městě na Moravě se bojovalo o biatlonové světové medaile a narvané hlediště a zástupy po trati, které jsme až dosud znali spíš z televizních přenosů z Německa či odjinud, jistě potěšily všechny, co tam byli nebo co se koukali na obrazovky. Přiznám se, že jsem měl trochu strach od chvíle, kdy v Panoramě u obrázků z Nového Města připomínali, že začátkem února tam bude mistrovství světa, protože jsem si – při vší úctě k zlatým českým ručičkám – nedovedl představit, co by se stalo, kdyby na mistrovství nebyl sníh.

Yoko Ono má dnes osmdesát. Překvapilo mne to, nějak jsme si neuvědomovali, že je o tolik starší, než její životní láska John Lennon. Tuto roztodivnou rodačku z Tokia, která na sebe dodnes poutá zaslouženou i nezaslouženou pozornost, si připomínáme krátkým textem a videosnímkem o něco níže.

Ehecatl Aztec Dancers

V Denveru proběhla už 32. výstava indiánské tvořivosti a umění. Jel jsem se podívat až v neděli, to byl poslední den výstavy. Vystaveny – a ovšem i na prodej – byly nádherné exponáty, které vyrobily nejen ruce indiánů, ale i ruce a představivost umělců jiných etnik. Návštěvníků přišlo dost, ale podle názorů vystavujících umělců se příliž nekupovalo. Někdo tvrdil, že ekonomika stále pokulhává, a že lidi nemají zbytečné peníze na zakoupení krásných, ale jinak pro život málo důležitých věcí, včetně šperků. Nutno dodat, že ani ceny výrobků nepřispívají k zakoupení a k utrácení. Jsou vysoké a někdy i značně předražené. A tak lidičky procházejí uličkami, koukají a obdivují. Obdivovat se opravdu musí a je co. Ovšem stane se, že se i koupí. Ať to stojí, co to stojí.

Zatímco šéfredaktor Ňuf si odskočil do teplých krajin, já se tady klepu zimou a říkám si, jestli to není trest za to, jak jsem při svém posledním editorialu napsal – a po pravdě – že mezi Prahou a Brnem už je jaro. Určitě většina čtenářů MO si to ještě ani nepřečetla – a už uhodily mrazy, sněhy, ledovky a bouračky na cestách všeho druhu. Marně jsem připomněl, že před rokem tu byly mrazy taky.

Na snímku Ivan Mládek při koncertu Karel na Hrad na pražském nám. Jiřího z Poděbrad

Celý článek...

Prší, mezi Prahou a Brnem bylo ještě před pár dny, kdy jsem tudy jel, zelené jaro, protože ozimy se draly nahoru jako divé a evidentně si nic nedělaly (taky neposlouchají ani rozhlas, ani televizi) z předpovědí meteorologů, že se ochladí a bude sněžit. Prostě česká zima posledních let. Maně si přitom vzpomínám, že před lety byla na obálce Mladého světa fotografie koňské sekačky, zapomenuté někde na poli a bohatě zapadané sněhem, s podobným titulkem  Česká zima. Kverulanti by řekli – nojo, tenkrát ještě v zimě sněžilo – protože už zapomněli, že zrovna před rokem byla zima až praštělo.