Ehecatl Aztec Dancers

V Denveru proběhla už 32. výstava indiánské tvořivosti a umění. Jel jsem se podívat až v neděli, to byl poslední den výstavy. Vystaveny – a ovšem i na prodej – byly nádherné exponáty, které vyrobily nejen ruce indiánů, ale i ruce a představivost umělců jiných etnik. Návštěvníků přišlo dost, ale podle názorů vystavujících umělců se příliž nekupovalo. Někdo tvrdil, že ekonomika stále pokulhává, a že lidi nemají zbytečné peníze na zakoupení krásných, ale jinak pro život málo důležitých věcí, včetně šperků. Nutno dodat, že ani ceny výrobků nepřispívají k zakoupení a k utrácení. Jsou vysoké a někdy i značně předražené. A tak lidičky procházejí uličkami, koukají a obdivují. Obdivovat se opravdu musí a je co. Ovšem stane se, že se i koupí. Ať to stojí, co to stojí.

Zastavil jsem se u řezníka, který jaksi do celé indiánské výstavy rozhodně nezapadal. Slovo dalo slovo a zjistil jsem, že dotyčný řezník pochází z Rakouska a prodává skotské salmony. Tedy vyuzené lososy, které rybáři ulovili ve Skotsku. Dával všem okolo ochutnat a chuť salmonů byla vynikající. Koupil jsem a bude dobrá večeře. A zdravá k tomu.

Bizonní lebka kmene Shawnee

Fotograf Andy a jeho fotka Pueblo Taos, NM

Fotil jsem všechno, co se mi zdálo zajímavé. I toho řezníka, který mluvil plynulou němčinou, kromě angličtiny. Narazil jsem na Andreweho, potomka indiánského kmene Shawnee, který mi slíbil vyrobit indiánskou přezku na opasek a vysvětlil mi jejich styl podávání ruky. Já mu totiž zalomil palec s vysvětlením, kdo tak činí. Vzájemné potřepání ruky indiánů Shawnee vyjadřovalo nejen přátelství, ale přesvědčení se, že dotyčný nemá v rukávu nůž. Oni se totiž navzájem uchopí za předloktí, takže mají možnost se přesvědčit, co je, anebo není v rukávu skryté.

Volání tam-tamu mě přivedlo do haly, kde tančili Aztékové. Jejich taneční soubor nesl název Ehecatl Aztec Dancers. Všiml jsem si i velkého hudebního pultu, za kterým seděl technik a míchal zvuk. Pokrok je prostě pokrok! Jen ten buben duněl stejně.

Indiánské píšťaly

Navaho Ken se svou Losí harfou

Umělci vystavovali fotografie, indiánské flétny, mozaiku, umělecké plechové výtvory, šperky, kožené výrobky a nože. Ve stánku u Kena, který je potomkem indiánů z kmene Navaho, jsem se zdržel delší dobu. Vystavoval zajímavý hudební nástroj. Byly to struny harfy, které byly nataženy mezi paroží losa a jelena. Nedovolil mi zmáčknout spoušť, až později souhlasil s mým návrhem udělat fotku i snimi. Tedy s ním a s pomocnicí. Ta harfa slouží jako duševní lék a uspokojení (medicine instrument). Skutečná hudba se z ní nevyloudí. Indiánský kmen Navaho osídluje největší území rezervace ve Spojených státech.

Indiánská tržní výstava se dnes stala již historií. Vstupné bylo dvanáct dolarů a důchodci platili deset. Doufám, že se příští rok znovu uskuteční a že se bude i víc prodávat a tržit.

Slečna Michele s Apačem Geronimo

Nakonec camrátka

Jen tak mimochodem. Dnes (21. ledna 2013) je inaugurační den. Tedy uvedení prezidenta Baracka Obamy do funkce, do dalšího čtyřletého období.