Aleš Háma odpovídal na dotazy Honzy Dobiáše

Květnový Táborový oheň začal v klubu Carpe Diem  vystoupením skupiny Flastr, která má sice domicil Mladá Boleslav, ale má ve svém středu muzikanty i z Kosmonos či Mimoně, takže jen potvrzuje skutečnost, že česká země je na dobré muzikanty úrodná. Ostatně Flastr si  v hudební soutěži Notování vybojoval právo hrát  v červnovém finále, kam se probojovalo ze šesti základních kol , tří semifinále  a tří divokých karet  šest nejlepších ze všech přihlášených z celé republiky.

Hostem Táborového ohně byl herec, moderátor a muzikant Aleš Háma a pro slušně zaplněný klub to bylo určitě dobré penzum informací, které většina diváků netušila. Například, že Alešova maminka rok před jeho narozením zpívala ve finále Porty 1972 v Sokolově ve skupině Plavci Bochov, kterou s ní tvořili Zdeněk Šmíd – později spisovatel velmi populární knihy Proč bychom se netopili a řady dalších a Harry Hofer, tehdy  kantor jedenáctiletky v Ostrově nad Ohří, dnes profesor Západočeské univerzity v Plzni. Ostatně i Dáša Hámová má ke kantořině hodně velký vztah, vždyť ještě rok bude učit na karlovarské Pedagogické škole. Takže není divu, že ani Aleš nezapře, v jaké muzice vyrůstal a nikdo, kdo ho trošku zná se nediví, že už roky hraje se svými kamarády nebo  hereckými kolegy v kapele.

Aleš nezapřel hereckou konzervatoř ( matematika mu prý nikdy moc nešla), potěšil diváky i vylíčením slavné epizody ze své role taxíkáře, pochválil jak Flastr, tak Sekvoj a přiznal se ke splnění svého snu: když studoval dva roky v San Francisku a sledoval své spolužáky, jak většinou ujíždějí na Havaj, která není od Kalifornie tak daleko, vždycky si jen povzdechl, protože jeho vysněná Aljaška byla se svým půltřetím tisícem kilometrů příliš daleko. Nu a letos, kdy oslavil kulatiny, dostal od své ženy dárek a pojede na zhruba  dva týdny na Aljašku. Bedekr má, medvědů grizzly se příliš nebojí, rybářem je už tady, tak se těší, že si zachytá i na Aljašce. Domluvili jsme se, že v některém z poprázdninových Táborových ohňů nám povykládá, jak se na Aljašce měl.

Sekvojáci mu ve druhé půli večera zazpívali pár ze svých hitů a nezapomněli na tradiční song na melodii Beethovenovy Ódy na radost  – jenže o tom, jakou mají radost, že jim prsa rostou, když si je každodenně mažou Kolouškovou masťou. Další text si radši odpustím, ale melodie je to opravdu krásná…

Poslední Táborový oheň před prázdninami bude v neděli 2. června.