Boj o Čs. rozhlas - 5. května 1945

Už 4. května 1945 zavládlo v Praze napětí. V ulicích se objevovaly československé vlajky, lidé začínali strhávat německé nápisy, obchodníci přestávali brát německé peníze. Druhý den vypuklo povstání. Vojensky bylo relativně nevýznamné, Protektorát byl poslední bezpečné území Třetí říše, v plné zbroji zde stála milionová Schὂrnerova armáda Mitte, v ženijním školícím středisku zbraní SS kolem Sázavy, Hradišťka, Štěchovic ukládali němečtí vojáci na rozkaz Martina Bormana poklad, který se už nepodařilo ponorkami dostat do Jižní Ameriky, a který tam čeká dodnes. Dobrý den, starý příteli Helmute Gaensele.

Centrem bojů se stala budova Čs. rozhlasu na Vinohradské třídě, ten příběh je dobře známý a každoročně připomínaný. Jenže neúnavný badatel Stanislav Motl objevil nikoliv nevýznamnou, především však neznámou historku. Do bojů o rozhlas zasáhli i britští vojáci. Nevěříte? Dočtete se na našich stránkách v pondělí 6. května pod titulkem Pražské povstání: Britové u rozhlasu.

Když v roce 1971 vyšla první LP brněnských The Progress Organization nazvaná Barnodaj, získala Bílou vránu Mladého světa, v čele kritiků ji přivítal i tehdy nezastupitelný Jiří Černý. Po pětačtyřiceti letech od svého vzniku se kapela s otci zakladateli Váněm, Klukou, Sideridisem (jak jsme smutně napsali, Jan Sochor nedávno zemřel) vydává na turné. Současná sestava je posílena o skvělé hráče z brněnské skupiny Futurum i klávesistu a zpěváka Romana Dragouna, jednoho z nejlepších Ježíšů na muzikálových prknech. Najdete u nás v pátek.

Pozoruhodný pražský ostrovní festival United Islands České spořitelny se letos dožívá deseti let. Jak říká jejich reklamní slogan, Jde to s nimi do kopce. Posoudíte v sobotu.

Na pódiu v Sadech osvobození v Brně, před legendární Šelepkou, která byla původně jednou z budov zdejšího koncentračního tábora, proběhnou oslavy osvobození. Šikovný producent Vladimír Koudelka sem pozval mnoho hvězd, jež zde oslaví sedmdesátiny. Jsou to třeba stále krásná Helena Blehárová (promiň tu drobnou Koudelkovu netaktnost, Heleno), Václav Neckář, Felix Slováček, Milan Černohouz, Jaroslav Wykrent a další a další. Zúčastní se i proslulý a o něco starší dirigent Erik Knirsch, trumpetista Jaromír Hnilička a znovu další a další. Vladimír Koudelka dokonce připravuje zápis do některé z knih rekordů – chce na jednom pódiu shromáždit sedmdesát sedmdesátníků spjatých s hudbou. Je to prostě život v Cis dur, což by mělo být, pokud dobře počítám, sedm křížků.

V roce 1977 jsme ve Vídni znovu získali titul hokejových mistrů světa. Honza Dobiáš tehdy připravil rozhovor se slavným trenérem a tvůrcem úspěchu málo náviděné sborné Anatolijem Tarasovem. Armádní důstojník Tarasov už z funkce hokejového trenéra odešel, jak v rozhovoru říká – raději sám, než by měl být odvolán. Ve Vídni byl jako komentátor. Je to pozoruhodná konfrontace naprosto odlišných dob. Hokejové MS, jak jistě víte, začíná ve Švédsku a Finsku v pátek 3. května.

A je to tady – Tony Trischka se vrací do Čech. Když přijel se skvělou skupinou Skyline v roce 1988 do Československa, byl tady větší hvězda, než Tony a kdokoliv z kapely tušil. V tuzemsku se ne tak úplně náhodou rozšířila jedna jeho gramofonová newgrassová deska. Pak další. Newgrass vycházel z bluegrassu, jehož vývoj byl oficiálně ukončen. Byla to velmi intelektuální (a instrumentálně strhující) cesta nikam, ale měla svůj bouřlivý vývoj. A věrozvěstem na té zpočátku jedné jediné u nás známé LP desce byl právě Tony. Začali tak hrát Poutníci, brněnské Vědro a další kapely. Byl to dobový ohňostroj nesdělné a nemelodické muziky, ale muselo to tak být.

Věrozvěst Trischka přiletěl se skvělou kapelou, v níž nebyl leader ani jednoznačně nejlepší instrumentalista. Vyprodali (s Poutníky jako předkapelou) kotel na tenisové Štvanici. A když moderátorka a amerikanistka Irena Přibylová zvaná Silence představovala členy kapely, bylo každé jméno přijato s potleskem. Když zaznělo Trischkovo, Štvanice málem spadla. Tehdy se zděsil Trischka i jeho spoluhráči, nikdo totiž netušil, jaká je v Československu Tony hvězda, a nikdo tomu nerozuměl.

Tony Trischka pojede šňůru s Druhou trávou, s kterou se dobře znají a hudebně si velice rozumí. České turné vyvrcholí ve Strážnici na Festivalu Slunce, ale to už se dočtete v pátek 10. května. Fotografiemi doprovodí Lilly Pavlak.

Vraťme se na chvíli k titulku – jak dnes už víme, Prahu osvobodili Vlasovci a pak za to byli vydáni Českou národní radou v čele s komunistou Smrkovským na smrt Sovětům. V Praze se objevil i americký džíp s několika vojáky a důstojníkem. Američané vůbec čekali na rozkaz, stáli v Rokycanech a ve sluchátkách měli rozhlasové volání o pomoc. Moc se jim chtělo, i jejich tříhvězdičkovému veliteli. V Praze by byli za chvíli.

Co by to změnilo? NIC. Zachráněno by sice bylo dost českých životů, ale George Pattona by jeho bývalý podřízený z Afriky Ike Eisenhover postavil před polní soud a Pattonovi vojáci by se šupem vrátili do západních Čech. A pak rychle zpátky do Německa. Jen Honza Vyčítal by možná napsal trochu jiný text k docela známé písničce.

Protože o osudu Evropy, o našich osudech, už bylo předem nezvratně rozhodnuto.

Mějte se krásně, jaro je nádherné. Nakonec i to v pětačtyřicátém bylo nádherné. Nebudete mi to věřit, pamatuji si to.