Říkejte si, co chcete – tohle přece není žádná pořádná odstávka! V provozu jsou rubriky Pozvánky i Melánž, Janička Skotalová vybrala řadu nádherných videí, jež mají jedno společné – motiv Na shledanou. Fotografie z archívu přiblížila tajemného a podivného Rudiho Kovandu, který prý ve Zlatém slavíku porazil na hlavu všechny včetně Karla Gotta, (to se bude zase Honza Krůta čertit), návštěvnost našich stránek neklesá a dále se drží na úrovni, kterou by nám tištěná média mohla závidět, až nás napadá, proč vlastně nemáme odstávku pořád.
„Sednu si do hlubokého, trochu houpacího křesla, na klín si položím tu hřejivou notovou knížku, co svítí a není na papíru, a budu kliknutím listovat zpět a ještě zpět a ještě o list zpět a kochat se časem...
Vádí Ram
Ještě s hlavou plnou dojmů z Petry a dohadů, co asi tak skrývá Malá Petra, kterou jsme do cestovního plánu nezařadili, míříme do Vádí Ram. Je to sice nepříliš hostinné údolí v sevření pískovcových skal, ale pokud tam nemusíte žít, nadchne vás zdejší nádherná pouštní scenérie. Už samotné pískovcové útvary, které po tisíciletí formovaly přírodní živly a eroze, roztáčejí kola vaší fantazie. Kaňony vymleté vodou v době dešťů, skalní stěny vysoké přes 800 metrů, převisy, fantastické tvary a stejně fantastické barvy horniny dané obsahem minerálů, od klasické pouštní béžové až po růžovou a oranžovou. Mnozí jste tuto krajinu viděli, protože zdejší exteriéry figurovaly ve známém filmu Lawrence z Arábie.
Tři z tvůrců Music Open. Zprava František Heřman, Jana Skotalová, Fedor Skotal, Miluška Kratochvilová. Miluška není tvůrce, je soudkyně a žena fotografa Jefa Kratochvila. Snímek je z pražského metra z 80. let minulého století a vyjadřuje týmový názor na život. Za chvíli projede metrem Miloš Zeman a hlavu bude mít nakřivo.
Tehdy před dvěma lety jsme začali zhurta. Začínali jsme z nuly, neměli jsme čtenáře, nikdo o nás nevěděl. 10. října 2010 jsme začínali s dvěma stranami materiálů. Chytrých, což o to. Ale jen s dvěma stranami. Ty další jsme museli rychle zveřejnit.
Legendární skalní město Petra, o němž se zmiňuje už biblický Starý zákon (ale dává mu jméno Selá, což znamená kámen nebo skálu), patřilo vždycky k oněm světovým divům, které jsem si přála vidět na vlastní oči. Celá dlouhá léta se mi to zdálo neuskutečnitelné, a teď se mi ten dávný sen, který ještě v průběhu času nabobtnával díky různým filmovým dokumentům i spekulacím v tisku, měl splnit.