Prvního června začalo meteorologické léto, to astronomické přichází o tři týdny později. Vzduch voní prázdninami, tábory, čundry, vzdálenými moři. Nevoní prací, pro nás v Music Open poprvé za čtyři roky. Je přece léto.
Jiří Černý
Byl vysoký a krásný. Rodák z amerického Denveru, který prošel jako muzikant Jižní Amerikou, z Itálie byl snad vyhoštěn kvůli drogám, slavně byl přijat v Sovětském svazu a usadil se v tehdejší NDR. Dean Reed, dezertér ze svobodného světa do světa totality. Na rozdíl od svého krajana Pete Seegera ale nebyl politicky nevidomý.
Pro deváté setkání trampů z celého světa byla tentokrát zvolena Klokánie – vlastně na ni takovým pravidelným koloběhem vyšla řada. Oproti předchozím potlachovým zvyklostem se však australské trampské setkání konalo nikoliv za pět, jak tomu bylo doposud, ale za necelé tři roky od předchozího světového potlachu (stejný časový odstup zvolili Australané i v roce 2001).
Další dopis z Indonésie. Z baru v Indonésii.
Šel jsem naslepo po Hlavní ulici. Ostatně jiná tu skoro ani nebyla. Jen tmavé uličky se zapadáky a bordely s čísly popisnými označenými X. Bar Modrý ptáček byl otevřený do ulice a když jsem se před ním zastavil a díval se do lokálu, ozvala se vřískavá trubka. Čím horší putyka, tím lepší muzika, opakoval jsem si svůj oblíbený žvást.
Básník a novinář píše z Indonésie. Z baru v Indonésii
Podařilo se vyjet. A kam jinam, než do Tramtárie. Už v tom slově jsou fanfáry. Je to svátek. Z kotrmelců a těžké hlavy se vyspíš a vylezeš v zemi, o které sis ani neodvážil pustit biják v hlavě.
Adina Mandlová na fotografii z roku 1942
Mohla se superhvězda českého meziválečného černobílého filmu Adina Mandlová potkat před kamerou s nejvytrvalejším představitelem agenta 007 Rogerem Moorem, jehož bondovská série kulminovala v 80. letech minulého století? Mohla, vypátrala badatelka v tajemných zákoutích sítě neboli netu Jana Skotalová. Nejenže mohla, stalo se to v roce 1965 v mimořádně úspěšném britském televizním seriálu The Saint.
Souhvězdí Jižní kříž
Je devadesát nebo sto let v perspektivě právě probíhajícího života dlouho? Je ten čas tak vzdálený, že těžko uvěříme, že na začátku dvacátých let minulého století poklesl prodej gramofonových desek v USA natolik, že přiměl vydavatele k cestám do neprozkoumaných oblastí?
Posázavský Pacifik. Průhledem ze sousedního vagonu režisér Václav Křístek a asistentka režie Gabriela Schüllerová.
Před léty připravoval producent Stanislav Chmelík v Supraphonu album tří výjimečných dámských hlasů. Dva z nich měl – Evu Olmerovou a Evu Pilarovou. Chyběl mu třetí unikátní hlas a na populární scéně ho nenalézal. Pak od kamarádů muzikantů asi z dixielandové sféry dostal tip – nějaká Jitka Vrbová. Jitka už měla za sebou slušnou folkovou minulost, byla mj. sólistkou zajímavých pražských Sepií (to byla kapela, ne seskupení hlavonožců).
Tohle vánoční video nám poslal baron Stephan Jalovec z amerického Coloráda.
Přemýšlím, co se mi asi požene hlavou letos na Silvestra a na Nový rok, protože změna letopočtu je přece jen trošku víc, než jen jiné číslice, jak mi to připadalo, když jsem chodil do školy a v sešitech jsem si musel dávat bacha, abych napsal doprava nahoru datum správně.