Byl to opravdu dobrý rok. Režisér Václav Křístek dokončuje ve střižně poslední dva díly třináctidílného dokumentárního cyklu České televize Zvláštní znamení touha. Asi není náhoda, že se na něm podílela celá plejáda tvůrců Music Open – Hanka Hosnedlová, Lilly Pavlak, Jana Skotalová, na jednom natáčení si zahrála i Kobrova Růženka Kučerová… Opakovaně v dokumentu vystupují Honza Dobiáš, Josef Kobra Kučera, Míra Navara, Petr Vokoun Náhlík (znovu náměstek plzeňského primátora, blahopřejeme), historik a spisovatel Jindřich Marek, publicista Stanislav Motl, velký byl přínos kapelníka a badatele Jaroslava Čvančary...

Vystupují zde i naši vážení přátelé a spolupracovníci Jiří Černý, Jiří Tichota, ve slavném karlínském studiu ČRo jsme natáčeli s Mirkem Černým, v malé vinohradské kavárně s textařkou Jiřinou Fikejzovou, jen nemoc zabránila setkání s Mirkem Kováříkem, zato jsme se v podzemí Divadla Járy Cimrmana znovu sešli s Jardou Weigelem, hercem, instruktorem lasování i tvůrcem grafické tváře Mladého světa… Není to jen proto, že se známe. Je to proto, že tyto osobnosti jsou významné až vynikající, bylo a je ctí s nimi spolupracovat.

Jsem nachýlen k děkování, ale proces by to byl dlouhý. Nicméně díky šerifovi Ztracenky Frantovi Hackerovi a jeho ženě Daně, byli při začátku i na konci rok a půl trvajícího natáčení, a ještě mezi tím. Hudebním režisérem dokumentu se stal Tony Linhart, komentář k nám bude promlouvat sametovým hlasem Wabiho Daňka, titulní písničku Wabiho Ryvoly nahráli Robert Křesťan, Luboš Malina a Druhá tráva… A jsem-li velmi nakloněn procesu děkování, především nesmíme zapomenout na české trampy. Měli jsme jejich důvěru,  mají významný podíl na výsledku. Oni především,

Národní knihovna ČR vybrala Music Open do reprezentativního vzorku českého webu. Byli jsme zařazeni do výběrového archivu českých webových zdrojů významných státních i soukromých institucí s potenciální historickou, kulturní, výzkumnou nebo jinou informační hodnotou. Stránky Music Open budou několikrát ročně archivovány a uchovány i v případě, že by přestaly vycházet.

Ta nabídka mě velmi potěšila, otázal jsem se ale našich autorů, zda nemají námitky. Myslím, že byli rovněž potěšeni, proti nebyl nikdo. Je příjemné být archívován někde vedle Nerudy, Čapka, Palackého, Hraběte… Je to letmý závan věčnosti. Ostatně – jak dlouho trvá věčnost?

Kennedy je český tramp, žijící dlouhá desetiletí v Yukonském teritoriu u Dawson City, v jedné z nejmrazivějších lokalit planety. Potkali jsme se nedávno v centru Brna. – Ještě něco zařídím a na zimu letím domů na Yukon, řekl mi. – A nechceš to dělat obráceně?, zeptal jsem se. - Kennedy na mně vyvalil oči. – Ale vy tady máte strašnou zimu!, zvolal a odletěl do míst mládí Jacka Londona a stáří Eskymo Welzela, jehož hrob ostatně pomáhal objevit. Při mínus deseti běhá Kennedy po Yukonu v krátkém tričku. Při teplotách kolem nuly se v rodné Praze choulí do kabátu a zima mu zalézá za nehty. Co je skutečnost a co relativita? Ostatně – jak dlouho trvá věčnost? Kam až sahá nekonečno? A co je za ním?

Všechno nejlepší, mějte se krásně! Ať je i ten příští rok dobrý. Ať je ještě lepší!

Váš Fedor Skotal a národně archivovaná parta autorů kolem Music Open

Kennedyho domov v Yukonském teritoriu.