Dostali jsme mnoho blahopřání a děkujeme za ně. Dostali jsme mnoho novoročenek od trampských osad. Zabývali jsme se myšlenkou je všechny publikovat, ale bylo by to na další časopis. Jmenujme alespoň některé – Ztracenka, Paběrky, brněnští Rowers, Windy Bill a jeho Poslední příležitost, Trampské muzeum z Horního Jelení, francouzský legionář Ricci Nemčok, australský Miro Stojanovic- Dawson a desítky dalších… Tři králové nám do duší zase napsali své K+M+B. Jako každý rok, jako léta předtím.

Včera byl konec světa. Zase. Naposledy jsem zažil konec světa 31.12.1999. Prvního ledna jsem se probudil v pekle, protože svatý Silvestr v Malostranské besedě byl velmi náročný. Desítky čertů mi bušili do spánků (zevnitř) a šílené techno bylo proti tomu pianissimem. Dneska nic. Oko (jedenadvacet) jsem nehrál, ale hleděl jsem kolem sebe s určitou nejistotou, protože Mayové byli asi nejzvrhlejšími matematiky a nejkrvavějšími astronomy.

Hezké předvánoční řádky napsal Honza Dobiáš, najdete je níže. Sňal tím ze mne potřebu psát je také, Honza totiž tyto texty píše znamenitě. Takže co vám ještě stačíme nabídnout:

V úterý 18. prosince by se dožil 80 let Jaroslav Velinský alias Kapitán Kid. Spisovatel, grafik, písničkář. Připomeneme si ho dvakrát: v úterý krátkým nesentimentálním textem, o den později vzpomínkou Františka Heřmana Jak se fotil Kid.

Dneska je – zkontrolujte si to na kalendáři, pokud ho ještě máte – neděle 16. prosince. To znamená, že za týden bude Štědrý den. Doba, ve které se – ať už proklamujeme vztah k Vánocům jaký chceme  – občas přece jen zamyslíme a jdou nám hlavou věci, jaké celý rok ne. Co bych se dělal – taky k takovým lidem patřím. Dělal jsem totiž v novinách a v televizi, a tam se vždycky přemýšlí a vymýšlí a navrhuje a zamítá, aby právě o Vánocích z toho měli čtenáři nebo diváci radost, případně se nad něčím zamysleli.

Tento milý příběh nám poslal Emil Pinďa Makal, kontrabasista pražské skupiny Sekvoj

Myslím, že se vrátíme k tradici každotýdenních editorialů, té chvilky, kdy mailem oslovujeme několik set našich přátel a v pondělí pak na našich stránkách několik desítek tisíc našich čtenářů. Ty editorialy jsou totiž něco jako impuls, poselství. Dobře víme, že naši přátelé si ten mail (se zájmem) přečtou, dozvědí se, co přinášíme, mohou kliknout na přiložený link a dozvědět se víc. Hlavně tam ale cítím étos sdíleného přátelství, a to je pocit velmi důležitý.

Letos jsem nestihla být všude tam, kde jsem chtěla být, ani napsat všechno, co jsem měla v plánu. Po částech se budu snažit dodělat aspoň něco. Naivně jsem si myslela, nenapíšu já, napíše někdo jiný, aby ty festivaly nebyly zapomenuty, ale jak vidím, nikdo se nenašel, a tak to opět zbylo na mě.

Toto video nám poslal badatel a muzikant Jaroslav Čvančara. Vzniklo po jeho letošní cestě po Spojených státech. Nese symbolický název – Freedom is not free. Svoboda není zadarmo.

Před nějakými pěti roky, když jsem dával dohromady knížku Hobo a jiná chasa, jsem se setkával s písemným materiálem a s fakty o indiánech. Převážně o prérijních indiánech v Coloradu, Wyomingu, Jižní Dakotě a Montaně.
Navštěvoval jsem muzea, pevnosti, Colorado Historical Society a obrovskou knihovnu v Denveru. Odebírám internetový občasník History Colorado a poštou nám chodí časopis Smithsonian. Není třeba podotýkat, že se jeden seznámí a poučí, co se americké indiánské historie týče.

Pozdrav z čundru do Georgetown Loop nám poslali Pupál s Danou. Taky byste tam jeli?

Popravdě řečeno, už se nám po vás stýskalo. Honzovi Dobiášovi i mně chyběla ta chvíle sdělení, v které vám mimo oficiální text můžeme říct i něco za sebe. Třeba to, že vás máme rádi. A před chvíli mi řekl v restauraci Na statku v Jevanech Petr Hauser, který jako stovky dalších dostává tyto editorialy přímo do pošty – už jsem dlouho nic nedostal! Koupil si nové kolo a tváří se vyčítavě.