Yoko Ono má dnes osmdesát. Překvapilo mne to, nějak jsme si neuvědomovali, že je o tolik starší, než její životní láska John Lennon. Tuto roztodivnou rodačku z Tokia, která na sebe dodnes poutá zaslouženou i nezaslouženou pozornost, si připomínáme krátkým textem a videosnímkem o něco níže.

V úterý 19. února se dožívá padesátin britský soulový zpěvák Seal. Anglicky je to tuleň, razítko, ale i speciálně vycvičená vojenská jednotka, prý nejlepší na světě, ale to o sobě tvrdí každá armáda. Seal má ještě asi sedm dalších jmen, je nigerijsko-brazilského původu a napíše nám o něm Jana Skotalová. Ne ani o tom, že se rozešel s německou topmodelkou Heidi Klum, jako o jeho díle, jehož je Jana znalkyní a obdivovatelkou. Najdete na našich stránkách v úterý.

Josef Kobra Kučera je sice náš redaktor a souputník, ale dost často bývá objektem článků jiných autorů. Ve čtvrtek Kobra ve svém vlastním materiálu pojednává řadu věcí – mariášové partičky s dramatikem Alexem Koenigsmarkem (a Karlem Steigerwaldem), to, co dělal se slečnou Růženkou na mezi ještě dříve, než si ji vzal za ženu, i vzpomínku na Glena Millera. Svou výpověď nazval jaksi lidovecky – Třikrát a dost!

Kennedy je původně trampská přezdívka, ale její nositel si ji nakonec zvolil jako své civilní jméno. S manželkou Mývalou žijí u Dawson City na Yukonu, podíleli se na objevení pravého hrobu Eskymo Welzla, přičemž Kennedyho život ten Welzlův v lecčems připomíná. Potkal jsem ho nedávno na Brněnské přehradě (předtím na potlachu na Brdech) a Kennedy se divil, kolik už potkal známých, když vlastně v Brně vůbec nikoho nezná.  Je to už dávno – ale pamatuji si, jak Kennedy z Dawsonu k Brnu zajížděl se svým tehdy nejlepším kamarádem Dawsonem. Není to slovní hříčka, jsou za tím neuvěřitelné osudy. Miro Stojanovic alias Dawson se z Kanady přes tehdejší Československo přesunul do Austrálie. Taky příběh k neuvěření, jednou vám ho povíme.

Dokončení rozhovoru Cesta na sever, který ke zveřejnění připravil a doplnil o fotografie Honza Dobiáš, najdete na našich stránkách v sobotu.

Jsme-li už u těch neuvěřitelných příhod, řeknu vám, jak Kobra tehdy v 60. letech minulého století přijel dobýt Prahu. Rodák z Teplic se usadil v kupce sena kousek od konečné tramvaje. Každé ráno vylezl ze spacáku, navoněl se Old spice a odjel tou tramvají dobývat Prahu. Večer se zase vrátil do kupky sena, aby další den znovu jel dobývat Prahu. Když už se blížila zima a Kobra stále žil v kupce sena, nabídl mu v tramvaji tuším Vladimír Bystrov podnájem. Byl to sklep na uhlí v průjezdu dnes už zbořeného činžáku nedaleko Hrabalova automatu Svět. Kobra spával na posteli, my návštěvy na podlaze z dřevěných kostek, mezi nimiž byl uhelný prach. Přikrývali jsme se kobercem. Kokosovým, nedal se přehnout.

Před léty jsem ten příběh povídal užaslému publiku v naplněné Malostranské besedě. A připomněl, že Kobrovi se tu Prahu skutečně dobýt podařilo. Náš kamarád Josef Kobra Kučera, zkušený reklamní odborník, rozhlasový a televizní scénárista, novinář, teoretik i praktik kresleného humoru a místopředseda České unie karikaturistů, spolupředseda obnovené Haškovy Strany mírného pokroku v mezích zákona, která se stále schází, patří mezi významné postavy české kultury. Nevadí, že ministryně Hanáková o něm asi nikdy neslyšela, ona toho vůbec hodně neslyšela.

Strana mírného pokroku v mezích zákona by konečně měla vytáhnout do voleb. Je nejvyšší čas. Kdyby nic jiného, byla by aspoň jednou sranda.

Víte, ony ty neuvěřitelné osudy se nemusí prožívat jenom na Yukonu. Jde to i u nás, každý český tramp to už dávno ví. Prožívá je, někdy i v kupce sena.

Mějte se krásně!