Vzkazy

  • Tramping stále žije – důkazy v Jílovém u Prahy

    Jedna z expozic Regionálního muzea v Jílovém u Prahy činí místo neopakovatelným, unikátním. Nese název Tramping stále žije!, s podtitulkem …nejen v dolním Posázaví“. Jílové u Prahy je bránou do dolního Posázaví a dolní Posázaví je jednou z  kolébek tohoto ryze českého romantického fenoménu. Není tudíž náhodou, že muzeum se tomuto společenskému jevu věnuje a stalo se tak zcela ojedinělým turistickým cílem. Návštěvníci tu nahlédnou do historie i současnosti např. na „verandě stylového srubu s vyhlídkou na Vltavu“, mohou zalistovat trampskými časopisy, nahlédnout do interiéru trampské chaty, či na interaktivní mapě objevovat polohu trampských osad po celém Česku. Muzeu se podařilo shromáždit autentické předměty z pozůstalostí např. po známém trampském bardu Tony Linhartovi (bývalý lídr kapely Pacifik), prvorepublikovém tuláku a spisovateli Gézovi Včeličkovi, autorovi trampských šlágrů Jarkovi Mottlovi, ale i množství osadních vlajek, pamětních „placek“, „camrátek“, fotografií, výstřižků z dobového tisku, úředních listin, sportovních trofejí ze soutěží na trampských osadách, atd.

    Celý článek...  
  • Babické písničky 2023

    Přijměte srdečné pozvání do restaurace v Babicích u Rosic, kde se v místním sále za účasti milých hostů v sobotu 1. dubna 2023 od 17,55 hodin uskuteční 53. ročník Babických písniček

    Celý článek...  
  • Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Kamarádi a kamarádky, přijďte v pátek 31. 3. 2023 na Musilku v Brně- Husovicích. Od 19 hodin si zde v podání mnoha hostů můžete poslechnout písně trampského barda v pořadu Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Celý článek...  
Dnes má svátek Vilém Zítra má svátek Maxmilián

To takhle jednu sobotu v polovině ledna roku 1990 mi zazvonil telefon. Volal Kapitán Kid: „Ahoj! Prosím tě, navštívili mě tady dva kamarádi, kteří vydávají takový trampský samizdatový časopis, a chtěli by to teď začít dělat tak nějak oficiálně. Tak mě přišli požádat o pomoc. Ale já toho mám hodně a nemám na to čas. Ale ty se v tom vyznáš také, nemohl bys jim pomoct?“

Byla to pravda, pracoval jsem řadu let v tiskárně, tehdejším národním podniku Novinářské závody Mír, a o přehlídkách folkové a country hudby a trampských písniček a kapelách jsem psal do novin a řady různých časopisů, takže potřebné kontakty jsem měl. Ale začít oficiálně vydávat čistě trampský časopis v té bouřlivé době krátce po převratu? To by se asi s velkým úspěchem nesetkalo. Začali jsme o tom diskutovat a vydrželo nám to následující více než tři hodiny. Naštěstí tenkrát ještě nebyly mobily, to by byl účet za telefon! Nakonec jsme dospěli k názoru, že aby takový časopis byl životaschopný a hlavně dobře prodejný, protože žádné peníze na jeho rozjezd jsme neměli, musel by obsahově mít podstatně širší záběr a také název, který by byl povědomý širší veřejnosti. Zkrátka něco, jako býval Rodokaps. A proč vlastně ne přímo Rodokaps?

Začal jsem zjišťovat, jestli tento název není stále ještě registrovaný a chráněný, a protože nebyl, zaregistroval jsem ho sám. Soukromé podnikání ale tehdy ještě povoleno nebylo, tak pro něj bylo nutné zajistit také nějakého vydavatele. A to byl další problém, protože žádné oficiální nakladatelství se v tehdejší, ještě nepříliš jisté době, zatím nechtělo pustit do vydávání „brakové“ literatury, jak se o Rodokapsu tradovalo. Ale opět pomohl Kapitán Kid: „Já se znám s jedním redaktorem z Odeonu, který mi pomohl vydat pár mých sci-fi románů. Tak přijedu do Prahy, navštívíme ho a třeba nám poradí,“ pravil. Jak řekl, tak udělal. Sešli jsme se s Ivem Železným, který tehdy byl nejenom redaktorem Odeonu, ale také členem družstva Art servis zabývajícího se mimo jiné také vydavatelskou činností. Tomu se nápad na vydávání Rodokapsu líbil a ani Art servis neměl s jeho vydáváním žádný problém. Bylo ale ještě třeba zajistit tiskovou kapacitu a hlavně papír, který byl tehdy stále ještě bilancovaný. To se mi naštěstí povedlo rychle, protože časopis Technický týdeník vyráběný v tiskárně Mír končil, takže se nám díky známostem podařilo převzít jeho bilanci papíru i tiskovou kapacitu, a mohli jsme začít připravovat první číslo Rodokapsu. Pracovalo na něm zatím jenom pár lidí, ale byl mezi nimi také Kapitán Kid, který nakonec neodolal a pomáhal jak jen mohl.

Práce šla díky tomu velice rychle od ruky a už v červnu roku 1990 se tak v trafikách, na stáncích i u pouličních prodejců mohlo objevit první číslo znovuobnoveného Rodokapsu s titulním románem z pera Kapitána Kida, detektivkou s názvem Mrtvý z Olivetské hory, a spoustou dalšího čtení pro trampy, milovníky přírody a další dobrodruhy. Toto první číslo vyšlo v nákladu 60 000 výtisků a bylo velice rychle rozebráno. Rodokaps napřed vycházel jako měsíčník, a potom postupně přešel na čtrnáctidenní a nakonec týdenní periodicitu, Kapitán Kid pro něj napsal ještě další dva romány, z nichž jeden byl dokonce kovbojka, a já jsem mu až do ukončení jeho vydávání v roce 2000 dělal šéfredaktora.

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

8920285

Melanž

  • Klepač - malá retro vzpomínka z Ostravska

    Pamatujete ještě, jak na každém sidlišťu byly klepače?  To bylo, užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni. Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady. Jak bylo cosik třeba  komunykovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt stoleti  budu mět problem najit nejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku!

    Kdo by to tušil, že barva na tych nadhernych kladinách  obsahovala  polychromovane bifenyly či jakesik jiné sajrajty… No a co? Koho zajimaly take cypoviny?  Však aj moja dřevěna postýlka, ve které sem jako maly synek v době ruske okupace chrapal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo. A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam železne zdravi.

    Dom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli. Kolemjduci vždycky oznamili spravny čas. Žadne mobily nebyly, takže co se dohodlo na klepaču, to muselo platit. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet. Kdo se připozdil při hrani sofistykovanych her - třeba hazani nožem od frňaka tak, aby se zapichnul do země - byl ztraceny.

    Když  sem byl na zahradě, chlastal sem vodu z hadice. A když zme byli s  partyju u splavu na Opavici, chlastali zme vodu přimo a dupu utirali lopuchama s  kopřivu. Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu  kupovat obyčejnu vodu schovanu do plastycke flašky plne  optymineralu?

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz