To takhle jednu sobotu v polovině ledna roku 1990 mi zazvonil telefon. Volal Kapitán Kid: „Ahoj! Prosím tě, navštívili mě tady dva kamarádi, kteří vydávají takový trampský samizdatový časopis, a chtěli by to teď začít dělat tak nějak oficiálně. Tak mě přišli požádat o pomoc. Ale já toho mám hodně a nemám na to čas. Ale ty se v tom vyznáš také, nemohl bys jim pomoct?“

Byla to pravda, pracoval jsem řadu let v tiskárně, tehdejším národním podniku Novinářské závody Mír, a o přehlídkách folkové a country hudby a trampských písniček a kapelách jsem psal do novin a řady různých časopisů, takže potřebné kontakty jsem měl. Ale začít oficiálně vydávat čistě trampský časopis v té bouřlivé době krátce po převratu? To by se asi s velkým úspěchem nesetkalo. Začali jsme o tom diskutovat a vydrželo nám to následující více než tři hodiny. Naštěstí tenkrát ještě nebyly mobily, to by byl účet za telefon! Nakonec jsme dospěli k názoru, že aby takový časopis byl životaschopný a hlavně dobře prodejný, protože žádné peníze na jeho rozjezd jsme neměli, musel by obsahově mít podstatně širší záběr a také název, který by byl povědomý širší veřejnosti. Zkrátka něco, jako býval Rodokaps. A proč vlastně ne přímo Rodokaps?

Začal jsem zjišťovat, jestli tento název není stále ještě registrovaný a chráněný, a protože nebyl, zaregistroval jsem ho sám. Soukromé podnikání ale tehdy ještě povoleno nebylo, tak pro něj bylo nutné zajistit také nějakého vydavatele. A to byl další problém, protože žádné oficiální nakladatelství se v tehdejší, ještě nepříliš jisté době, zatím nechtělo pustit do vydávání „brakové“ literatury, jak se o Rodokapsu tradovalo. Ale opět pomohl Kapitán Kid: „Já se znám s jedním redaktorem z Odeonu, který mi pomohl vydat pár mých sci-fi románů. Tak přijedu do Prahy, navštívíme ho a třeba nám poradí,“ pravil. Jak řekl, tak udělal. Sešli jsme se s Ivem Železným, který tehdy byl nejenom redaktorem Odeonu, ale také členem družstva Art servis zabývajícího se mimo jiné také vydavatelskou činností. Tomu se nápad na vydávání Rodokapsu líbil a ani Art servis neměl s jeho vydáváním žádný problém. Bylo ale ještě třeba zajistit tiskovou kapacitu a hlavně papír, který byl tehdy stále ještě bilancovaný. To se mi naštěstí povedlo rychle, protože časopis Technický týdeník vyráběný v tiskárně Mír končil, takže se nám díky známostem podařilo převzít jeho bilanci papíru i tiskovou kapacitu, a mohli jsme začít připravovat první číslo Rodokapsu. Pracovalo na něm zatím jenom pár lidí, ale byl mezi nimi také Kapitán Kid, který nakonec neodolal a pomáhal jak jen mohl.

Práce šla díky tomu velice rychle od ruky a už v červnu roku 1990 se tak v trafikách, na stáncích i u pouličních prodejců mohlo objevit první číslo znovuobnoveného Rodokapsu s titulním románem z pera Kapitána Kida, detektivkou s názvem Mrtvý z Olivetské hory, a spoustou dalšího čtení pro trampy, milovníky přírody a další dobrodruhy. Toto první číslo vyšlo v nákladu 60 000 výtisků a bylo velice rychle rozebráno. Rodokaps napřed vycházel jako měsíčník, a potom postupně přešel na čtrnáctidenní a nakonec týdenní periodicitu, Kapitán Kid pro něj napsal ještě další dva romány, z nichž jeden byl dokonce kovbojka, a já jsem mu až do ukončení jeho vydávání v roce 2000 dělal šéfredaktora.