Vzkazy

  • Tramping stále žije – důkazy v Jílovém u Prahy

    Jedna z expozic Regionálního muzea v Jílovém u Prahy činí místo neopakovatelným, unikátním. Nese název Tramping stále žije!, s podtitulkem …nejen v dolním Posázaví“. Jílové u Prahy je bránou do dolního Posázaví a dolní Posázaví je jednou z  kolébek tohoto ryze českého romantického fenoménu. Není tudíž náhodou, že muzeum se tomuto společenskému jevu věnuje a stalo se tak zcela ojedinělým turistickým cílem. Návštěvníci tu nahlédnou do historie i současnosti např. na „verandě stylového srubu s vyhlídkou na Vltavu“, mohou zalistovat trampskými časopisy, nahlédnout do interiéru trampské chaty, či na interaktivní mapě objevovat polohu trampských osad po celém Česku. Muzeu se podařilo shromáždit autentické předměty z pozůstalostí např. po známém trampském bardu Tony Linhartovi (bývalý lídr kapely Pacifik), prvorepublikovém tuláku a spisovateli Gézovi Včeličkovi, autorovi trampských šlágrů Jarkovi Mottlovi, ale i množství osadních vlajek, pamětních „placek“, „camrátek“, fotografií, výstřižků z dobového tisku, úředních listin, sportovních trofejí ze soutěží na trampských osadách, atd.

    Celý článek...  
  • Babické písničky 2023

    Přijměte srdečné pozvání do restaurace v Babicích u Rosic, kde se v místním sále za účasti milých hostů v sobotu 1. dubna 2023 od 17,55 hodin uskuteční 53. ročník Babických písniček

    Celý článek...  
  • Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Kamarádi a kamarádky, přijďte v pátek 31. 3. 2023 na Musilku v Brně- Husovicích. Od 19 hodin si zde v podání mnoha hostů můžete poslechnout písně trampského barda v pořadu Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Celý článek...  
Dnes má svátek Vilém Zítra má svátek Maxmilián

Kdo by to ještě nedávno řekl - Ivan Mládek má osmdesát. Jeho mnohovrstevnaté dílo připomínáme reprízou Ivanova textu ze serveru básníka, novináře, písňového textaře i spisovatele, našeho kolegy a kamaráda Jana Krůty.

Jsem ten poslední, kdo by nepřál výdělek firmám, které obdržely státní zakázku na vybavení našich dálnic mýtnými branami, nezávidím ani kompetentním úředníkům, kteří zakázku zadali a nezávidím ani dělníkům, kteří mýtné brány tak rychle instalovali – i když se prý už všude ve světe orientují jen na modernější satelitní mýtování, při kterém žádných mýtných bran není zapotřebí. Je otázka času, kdy i my jako člen Evropské unie přejdeme na satelit, ale není důvod hořekovat.

Co se stalo, stalo se, hleďme do budoucnosti a  zamysleme se nad využitím našich mýtných bran k jiným účelům. Policie by mohla do bran kromě kamer instalovat i speciální sítě, které by se po stisknutí tlačítka v bráně napnuly a posloužily k zachycení aut s prchajícími zločinci či podnapilými řidiči. Nejedná se o žádnou utopii, na letadlových lodích se tímto způsobem zastavují i mnohem hmotnější letadla. Sítě by musely být samozřejmě dostatečně husté, může se stát, že se nám nějakým nedopatřením zachytí do sítě motocyklista. Nedostatečně hustou sítí my mohl motorkář drobnější postavy prolétnou a přivodit si úraz.

Brány my mohly také definitivně zabránit nedodržování zákazu jízdy kamionů po dálnicích o víkendech.  V pátek odpoledne by stačilo horní břevna bran posunout směrem dolů a do původní polohy by se vrátila až zase v neděli v noci. Ať si pak nějaký ten Bulhar s rajčaty vyrazí o víkendu na naši dálnici, ať si to zkusí! Ať si vjede v sobotu v noci stopadesátkou pod bránu, která bude o dva metry nižší než jeho kamión.

A mýtné brány by mohly také posloužit k odrazování řidičů od překračovaní povolené rychlosti a od jízdy po požití alkoholických nápojů. Jak se ukázalo, pomníčky mrtvých motoristů vroubící naše silnice řidiče nijak neodstrašují. Kdyby policie věšela za nohy na brány ty motoristy, kteří pro vysokou rychlost anebo pod vlivem alkoholu způsobili dopravní nehodu, viděli byste, jak by každý projíždějící řidič rychle dupl na brzdu a nebo jak by rychle předal řízení své manželce, která pila po obědě limonádu! Nejsme ve středověku a samozřejmě by tam nikdo nevisel týden, ale dvě hodiny by si musel každý delikvent na dálnici povinně odviset. Aspoň bychom viděli, co máme u nás neukázněných řidičů! Vsadím se, že by se jich na každé mýtné bráně houpalo pořád nejméně pět.

Ale nejen motoristům a policii mohou být v budoucnu prospěšné naše dálniční mýtné brány. Mohou také posloužit jako pěší lávky pro přechod přes dálnice. Stačí zbudovat k postranním sloupkům žebříky a po břevně už každý nějak přejde. Tyto nové přechody nejvíce využijí houbaři, které dálnice až dosud bezohledně omezovala. Nejen srny, kanci a zajíci, ale i houbaři při svém vášnivém sběru hub končí na dálničních zátarasech a přivozují si četná zranění v obličejích i na údech. Po mýtných branách by ale neměli přes dálnice přecházet starší lidé, kteří už nemají patřičnou rovnováhu a zvláště ne podnapilí. A v neděli ráno do osmi hodin, kdy není na dálnici skoro žádný provoz, by se břevna dala spustit až na dva metry od země a hospodyně z blízkých obcí by pak mohly na mýtných branách klepat koberce.

V případě, že mé návrhy nebudou na ministerstvu dopravy akceptovány a přistoupí se k likvidaci bran, budu společně s policisty, houbaři a klepačkami koberců žalovat kompetentní funkcionáře ze záměrného nevyužívání hospodářského potenciálu a z mrhání finančními prostředky státu. A když neuspějeme u českých soudů, půjdeme s tím třeba až do Štrasburku.

Ilustrace: František Heřman

Foto týdne

Jste náš host číslo

8920281

Melanž

  • Klepač - malá retro vzpomínka z Ostravska

    Pamatujete ještě, jak na každém sidlišťu byly klepače?  To bylo, užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni. Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady. Jak bylo cosik třeba  komunykovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt stoleti  budu mět problem najit nejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku!

    Kdo by to tušil, že barva na tych nadhernych kladinách  obsahovala  polychromovane bifenyly či jakesik jiné sajrajty… No a co? Koho zajimaly take cypoviny?  Však aj moja dřevěna postýlka, ve které sem jako maly synek v době ruske okupace chrapal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo. A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam železne zdravi.

    Dom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli. Kolemjduci vždycky oznamili spravny čas. Žadne mobily nebyly, takže co se dohodlo na klepaču, to muselo platit. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet. Kdo se připozdil při hrani sofistykovanych her - třeba hazani nožem od frňaka tak, aby se zapichnul do země - byl ztraceny.

    Když  sem byl na zahradě, chlastal sem vodu z hadice. A když zme byli s  partyju u splavu na Opavici, chlastali zme vodu přimo a dupu utirali lopuchama s  kopřivu. Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu  kupovat obyčejnu vodu schovanu do plastycke flašky plne  optymineralu?

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz