Dnes má svátek Taťána Zítra má svátek Arnošt

Advent u protinožců. Z nejmenšího, ale nejroztodivnějšího kontinentu píší Foňa a Vilka Zemanovi z Adelaide

V roce 2015 jsme si s Vilkou sjeli na kánoi část řeky Murray z osady Loxton do osady Blanchetown. Loxton je vzdálený 490 km po řece Murray od oceánu, do kterého se vlévá. Ujeli jsme tehdy 216 km za 12 dnů. Nyní jsme na naší minulou plavbu navázali, a vypluli z našeho pozemku v osadě Blanchetown. Řeka Murray je největší řeka Austrálie. Pramení v Australských Alpách a vlévá se do oceánu blízko Adelaide v Jižní Austrálii. Je dlouhá 2 570 km. I když je řeka mohutná, její proud má rychlost snad jen 1-2 km v hodině. 

Takový proud vodáci nazývají "olej", znamená to, že si člověk neodpočine a musí si to pěkně odpracovat neustálým pádlováním. Navíc, po většinu času fouká protivítr. Někdy se i stává, že nepoznáte, kterým směrem vlastně řeka teče.

Začne-li foukat vítr pořádně, a to bývá často, zvednou se takové vlny, že si člověk připadá jako na moři. Většinou se to stává kolem šestnácté hodiny.  Vítr na řece je někdy tak silný, že zvedne hladinu až o 30 centimetrů.  Potom je lepši plavbu přerušit a hledat si místo na přespání. 

Tento jev jsme letos zažili. První den plavby tak foukalo (70 kilometrů za hodinu), že jsme museli plavbu ukončit a kánoi vytáhnout na břeh. Ráno však byla špice lodi ve vodě.  Když si půjčujeme houseboaty, radí nám zpravidla majitel lodi, abychom za silného větru nikdy nekotvili přimo u břehu, ale nechali si od břehu malý odstup.

Při jedné společné plavbě tří houseboatů taková situace nastala, a my jsme se ráno nemohli dostat od břehu. Museli jsme tedy improvizovat. Všechny tři posádky (36 lidi ) vlezly na záď  jednoho houseboatu, aby se odlehčil předek, a pak se loď natáčela zprava doleva, až se  uvolnila. Ostatní lodě jsme pak na vodu vytáhli pomocí lana.

S přespáním nejsou na řece problémy. po obou stranách řeky je vždy plno krásných míst. Nejsou tu tábořiště pro vodáky jako v Česku, a tak si místo na přespání vybere každý dle své libosti. Když se ubytujeme a rozděláme oheň, je to odměna za celý propádlovaný den. Řeka je po celé své délce lemovaná obrovskými eukalypty, a tak je zde spousta tvrdého dřeva na oheň. Plavba po řece je zpříjemněná častými pískovcovými břehy, vysokými až 50 metrů, kde hnízdí papoušci. V řece je též hodně ryb, a tak kdo rád chytá, může se zde vyřádit. V Jižní Austrálii může každý chytat ryby, aniž by potřeboval povoleni, a to platí i na oceánu. 

Na řece je velmi málo mostů a tak přepravu přes řeku zajišťuje ferry, přívoz, na který se vejde osm aut i náklaďák. Slouží zdarma po celý rok 24 hod. denně. Je to rychlá přeprava. Naše letošní plavba skončila po pěti dnech v malém městečku Walker Flat. Připsali jsme si tedy dalších poctivých 66 kilometrů.

Kilometry se na řece počítají velice snadno. Každé dva kilometry je na stromě umístěna cedule s počtem kilometrů, které ještě zbývají k doplutí do oceánu. Nám zbývá ještě 208 km, ale to si necháme zase až na příště.  

Ahoj Franta a Vilka.

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

9520727

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz