Huberťák - Láďa Kučera z Hop Tropu

Život už je takový – napsal jsem tuhle našemu šéfredaktorovi Ňufovi – když jsem měl z jeho mailu pocit, že si trochu zoufá nad tím, že vyplodí Výhled a ono se toho najednou schruje tolik , že Výhled vlastně neplatí. Máme jakoustakous představu, co by v Music Open mělo být a Výhled je vlastně naše zbožné přání, podepřené samozřejmě i hotovými články a fotografiemi. Jenže pak třeba umře Kid a my kromě toho, že jsme smutní, protože ze světa odešel další z našich kamarádů, musíme zplodit Music Open tak, aby byl k světu, byť třeba v dané chvíli trochu smutnému. A to píši tyhle řádky ve čtvrtek minulý týden, kdy ještě nebylo jasné ani kdy bude mít Kapitán Kid pohřeb.

Kapitán Kid se svou ženou Vlaďkou a Petrem Smetanou u Velinských v roce 2009

Zdravím celou redakci z Kanady, zvláště Kobru, který asi jediný si na mne možná bude pamatovat.(kontrabasistu Krakatitu Petra Smetanu si pamatujeme všichni, pozn.red.). Rád bych Vám poděkoval za články věnované Kapitánu Kidovi. Také bych rád přispěl svou osobní vzpomínkou.

Město Lake City v Hinsdale County, Colorado. Konal se tam první soud Packera a na původním starém mostě přes řeku Gunnison River pověsili jistého zločince, který zastřelil místního šerifa.

Jerry Pupál Vecka

Ukázky z knihy Al Packer očima prospektora, která vyšla česky ve Spojených státech II.

Neurazili víc jak čtyři až pět kilometrů za den. Řezník Miller prostě na to neměl. Také Israel Swan těžce dýchal a měl záchvaty kašle. To byla jeho odměna za práci v povrchových dolech v Bingham kaňonu v Utahu. Mladý Noon stále lovil králíky, ale zásoby se ztenčovaly a fyzické schopnosti mužů se rapidně ztrácely. Muži začínali být stále více unaveni. Tím se stalo, že ušli tak jeden až dva kilometry za den a sněhu přibývalo. Navátý sníh vytvářel závěje. Někde bylo i přes půl metru sněhu. Čím více sněhu přibývalo, tím se šlo hůře a kromě králíků – snowshoes – neviděli nic. Byli již ve vysoké krajině. Kolem ohně se večer nemluvilo o ničem jiném, než o tom, kdy už tam konečně budou. Al stále utěšoval řezníka Millera a teď i Swana, že už to nemůže dlouho trvat. Že dorazí k zlatému dolu a postaví si přístřešek proti větru a jistě tam v lesích bude hojně jelení zvěře. S tím usínali.

Místo posledního odpočinku prospektora Ala Packera.

Ukázky z knihy Al Packer očima prospektora, která vyšla česky ve Spojených státech

Al se rozhodl nevracet zpátky do Denveru. Nebylo by bez povšimnutí, že se vrací sám. Byl by terčem otázek a o to nestál. Zamířil do Utahu, kde ho nikdo neznal, a hodlal najít práci a přečkat zimu. Práci našel v měděném dole a měl za úkol odvážet kámen neboli hlušinu. Nejhorší práce na povrchovém dole. Jeho nadřízený byl Němec. Mluvil s lidmi velice hrubým způsobem. Ječel a vyhrožoval a neustále pobízel. Al neměl rád, když mu kdokoli chtěl dokazovat nadřazenost a snižovat jeho osobu. Takového jedince přímo nenáviděl a vřela v něm krev, kdykoliv s ním přišel do styku.

Jerry Vecka s manželkou Danou

Ivan Mládek oslavil sedmdesátku Diamantovou deskou

Tento první únorový týden ( co začal už v posledním lednovém) je ve znamení velkých jmen. Skoro to svádí napsat – čím větší zima, tím větší jméno, ale meteorologové a prý i příroda hlásí, že má přijít obleva. Budiž. Já mám radost z toho, že hustá srst naší zvířeny pozornějším pozorovatelům přírody hlásila, že bude silná zima už v době, kdy my ostatní jsme si říkali, že jaro v listopadu taky není k zahození – a jak se ukázalo, ti naši chlupatí a osrstění kamarádi se zase nespletli.

Kontrabasista Pavel Lžičař z Monogramu uvádí vše na pravou míru

Na sedmdesáti šesti stránkách Music Open je na devět set velkých článků a tisíce (!) fotografií. Ty malé v bočních sloupcích, jimž se v novinářské branži říká špalty, nenávratně mizí. Ty z hlavní špalty, to je ta prostřední, z níž se články ukládají do archívu ( vidím, že začínáte rychle pronikat do novinářského řemesla) se rychle překrývají.

Stůl poroty národního finále Porty na plzeňském výstavišti. Zprava Michal Jupp Konečný, Miloslav Jakub Langer, Ivan Doležal, Jiřina Fikejzová. Za nimi zprava Fedor Skotal, neviditelná Jana Skotalová, Růženka Kobrová, Kobrův klobouček a brýle, vedle Karel Šíp a Jaroslav Uhlíř. Snímek je z roku 1981, Porta je prvním rokem v Plzni.

V osmdesátých letech minulého století začal v časopisu Gramorevue vycházet na pokračování seriál Porta znamená brána autorů Miloslava Jakuba Langera a Ivana Doležala. Zasvěcených autorů - Milda Langer byl členem štábu Porty už v 60. letech v Ústí nad Labem, Ivan Doležal se připojil začátkem 70. let.

Honza Vyčítal byl prvním (a zatím jediným) českým ilustrátorem Kamenáče Billa

V létě roku 1969 se redakcí v Brně vycházejícího měsíčníku Zálesák roznesla zásadní informace - nastupuje nový šéfredaktor. Nějaký Josef Kučera až odkudsi z Prahy, prý se mu taky říká Kobra.

Než Kobra odcestoval do Brna, v kterém nikdy nebyl, ale tušil kde leží, navštívil Mikiho Ryvolu a zeptal se ho, jestli v tom vzdáleném městě náhodou někoho nezná.

"No přece Ňufa", pravil Miki. - "A kde ho najdu?" ptal se Kobra. - "V redakci toho Zálesáka, kam ty vole nastupuješ", odpověděl Miki.

Kobra změnil úplně všechno. Rozměr časopisu zvětšil na A4, dodal barevnou obálku, změnil grafickou úpravu… A oslovil tehdy už docela známého kreslíře Jana Vyčítala, jestli by nenamaloval první český komiks na motivy povídek australského spisovatele Dala Stivense o Kamenáči Billovi. Honza se zájmem přijal.

Tak vzniklo šest pokračování příhod Kamenáče Billa. Vyšly ve třech číslech měsíčníku Zálesák, který byl poté zastaven. Jak připomíná Petr Náhlík - Vokoun ve své zasvěcené práci o Dalu Stivensovi, publikovány byly v českém tisku celkem třikrát. Za vším stál Kobra.

Vokounovu práci Muž, který stvořil Kamenáče Billa přineseme ve středu. V sobotu pak roztomilou povídku Kamenáč Bill pomáhá poděsu duchovi.

V pondělí vás zveme na příhodu slovenského barda Milana Lasici s těhotnou stopařkou. Nečekejte erotiku, čekejte zklamání. Lasicův text se jmenuje Umělec. A Jan Krůta nás tentýž den zavede na jeden z pravidelných jazzových koncertů na pražském Hradě, které dává prezident Klaus. Odložili jsme původní termín zveřejnění, neboť média i naše hlavy byly plné odchodu jiného prezidenta.

Stejný Honza Krůta s naštěstí stále stejným fotografem Františkem Heřmanem jdou na koncert Vladimíra Mišíka. Také se zase chystají na bigboš, ale to si povíme příště. Prý se Honzovi už nikam moc nechce, ale to bych se divil.

Mírovi Navarovi se v jednu chvíli zablesklo celkem čtyřikrát. V důsledku toho nás obdařil čtyřmi zajímavými texty - tento týden dáváme jeho vzpomínku na kapelníka Country Beatu a budovatele české countryové scény Jiřího Brabce. Mám pocit, že Míra považuje jeho náhlý odchod za férový, ale ukvapený, ale to se dozvíte sami.

Čeká nás i rubrika Co v Táborovém ohni neshořelo, kterou skvěle připravuje Honza Dobiáš a další články a fotografie. Lilka Pavlak prožila přelom roku v Česku a snažila se stihnout, co se dalo. Očekáváme její texty o Trampobraní i o brněnském koncertu geniálního banjisty Svati Kotase.

V úterý vám napovíme, co vše ještě máme za lubem. Mějte se krásně!

Foto: František Heřman

Už hezkou řádku let jsme díky někdejšímu Kaymanovu pozvání jezdívali na silvestrovské odpoledne do trampsko-chatařské hospůdky jen pár kilometrů od Českých Budějovic. Bylo to příjemné setkání s dlouholetými kamarády a s trampskými písničkami, bez oné křeči nuceného bujarého veselí. Bohužel se to v loňském roce nějak nečekaně zvrtlo, takže jsme mezi silvestrovskými návštěvníky našli jen pár známých obličejů, které stejně jako jejich zelené oblečení v tom pestrém paďourském mumraji naprosto zanikaly. Stejně jako my trochu rozpačitě a trochu posmutněle zírali na tu vřavu, ve které se utápěly nejen veškeré snahy o popovídání si, ale i úsilí trampských muzikantů s kytarami.