Když hrál v sedmdesátých letech poprvé v Praze Johnny Cash, byla to veliká sláva. Dvakrát vyprodaná Sportovní hala na pražském Výstavišti, davy fanoušků…Country hudba už u nás byla velice rozšířená a Johnny byl jejím prorokem. Zakladatel Tamxenů Jaroslav Čvančara vzpomíná, jak snad s Pepou Blažejovským čekali na Johnnyho před halou. Pak konečně přijel obrovský bourák a z něho vystoupil muž ve stetsonu a v kovbojských botách. Zajíkavými hlasy ho chlapci oslovil anglicky. Ten kovboj se na ně divně díval a pak řekl -" já vám, kluci, vůbec nerozumím, já jsem tady od kolotočů".

Já jsem zase s fotografem Jefem Kratochvilem čekal na Johnnyho v hotelu Intercontinetal, jak bylo domluveno s jeho sólovým kytaristou, a nedočkali jsme se ani toho kolotočáře. Johnny Cash, Džejár, jak vzpomíná Míra Navara, by se dožil osmdesáti let. Přineseme ve čtvrtek.

Kdybyste si mysleli, že skvělá ska-recesistická kapela Russkaja je z Ruska, jste na omylu. Je z Rakouska, ale ruské kořeny muzikantů existují. Ostatně název je chytrá skládačka - Russ (netřeba překládat), Ska (hudební žánr), Ja (německy i rakousky Ano). Na jejich pražský koncert šli fotograf František Heřman i textař a básník Jan Krůta. Jejich společným dílem otevřeme příští týden hned v pondělí. Tentýž den nás také zaskočí další nápad ptáka Arthura. Kreslíř Radek Rakus je chodívá sdělovat do smíchovské krčmy U dělového kříže karikaturistovi Pavlu Hanákovi a hudebnímu skladateli Přemyslu Kučerovi.

Ve středu se vrátíme do roku 1970 a čtvrtého ročníku festivalu Porta v Ústí nad Labem. Tato kapitola má název Smutná Porta. Nemá to ani souvislost s tím, že festival (s jedinou vyjímkou) na dvacet let v Ústí skončil. Pod Střekovem se stala tragická nehoda muzikantů a příznivců liberecké bluegrassové skupiny Boot Hill, našich kamarádů, rodiny Kapitána Kida. Také ten rok vyšlo první číslo legendárního festivalového zpravodaje Portýr. Byla to síla - v redakci pracovali  Wabi Ryvola,  Miki Ryvola,  Kapitán Kid. A mne si vybrali jako svého vedoucího. Dojalo mne to.

Zlatokop a dobrodruh Al Packer se na jaře vrací ze zmrzlého lesa, kde se živil těly svých parťáků. Zelená se tráva, Al se vrací do civilizace. Jeho další osudy najdeme v pokračování ukázek z knihy Jerryho Pupála Vecky v pátek.

Frank Nykl z Chodova u Karlových Varů  je známá postava českého trampingu. Vydavatel zprvu tištěného, nyní internetového časopisu Stopař. Autor, literát, chytrej kluk. Na jaře roku 1990 si oblékl zelenou košili, na ni připjal šerifskou hvězdu, na opasek zavěsil zálesácký nůž, na hlavu nasadil širák. A vyrazil z nádraží v Aši pěšky se podívat do toho světa, který mu komunisti celý život odpírali. Za strašný balík (1,5 marky) si dal u stánku kávu a zase šel zpátky. Než ho zadrželo německé protiteroristické komando.S nadšením jsme tento text zařadili na pátek pod názvem Jak jsem vstoupil do Evropy.

Přibývá nám materiálů, rozšiřuje se okruh autorů, roste počet čtenářů - denně až tři a půl tisíce. Rekord je ještě o něco vyšší. Těší nás, že přibývá trampských čtenářů a autorů. Vytvořili jsme proto novou kolonku Co přivál vítr jako rovnováhu pravidelné a vyhledávané páteční rubrice Co v Táborovém ohni neshořelo. Podle potřeby se budou střídat.

To léto jsme tehdy prožili s Wabim Ryvolou společně, byl u všeho, co jsem dělal já, a já byl všude, kde byl Wabi. V půli týdne jsem taky sedl na rychlík a odjel do Prahy. V tom krátce vymezeném času jsme si řekli, co jsme měli i neměli na jazyku, dali si pár piv a já jel v noci zase zpátky do Brna. Taky jsme si hodně psali.

Přijel jsem na motorce do Proseče, vstupní brány na Slunečnou paseku. V hospodě seděl Wabi s takovou mladinkou a hezkou blondýnkou z Českých Budějovic. Nějaká Hanka Hosnedlová. Přisedl jsem si a devadesátiletý hospodský Jenda Másílko mi bez řečí natočil pivo. Bylo mi dobře, těšil jsem se na to, jak u ohýnku a pod vysočinskými hvězdami natáhneme noc, doběhneme ji, protože člověk nežije proto, aby spal, ale aby žil.

Wabi si s tím děvčetem povídal. Myslím, že ji měl trochu na háku, že ji zlobil. A pak ta mladá drzá blondýnka do mne šťouchla a povídá - "a umíš ty se tvářit taky jinak?"- "Jak to myslíš?", zeptal jsem překvapeně. -  "Vždyť ty se pořád usmíváš!"

Vážená činitelka Obce spisovatelů, básnířka, publicistka, novinářka Hanka Hosnedlová  v sobotu zavzpomíná v textu Wabiho poselství neuvadá i na tato setkávání na Slunečné pasece. Bude to sedmnáct let od Wabiho smrti. Její text doprovodí fotografie Lilly Pavlak z roku 1988, kdy se Wabi poprvé dostal za kamarády do Švýcarska. Kdy se poprvé dostal do svobodného světa.

Často na něho myslím.