Město Lake City v Hinsdale County, Colorado. Konal se tam první soud Packera a na původním starém mostě přes řeku Gunnison River pověsili jistého zločince, který zastřelil místního šerifa.

Jerry Pupál Vecka

Ukázky z knihy Al Packer očima prospektora, která vyšla česky ve Spojených státech II.

Neurazili víc jak čtyři až pět kilometrů za den. Řezník Miller prostě na to neměl. Také Israel Swan těžce dýchal a měl záchvaty kašle. To byla jeho odměna za práci v povrchových dolech v Bingham kaňonu v Utahu. Mladý Noon stále lovil králíky, ale zásoby se ztenčovaly a fyzické schopnosti mužů se rapidně ztrácely. Muži začínali být stále více unaveni. Tím se stalo, že ušli tak jeden až dva kilometry za den a sněhu přibývalo. Navátý sníh vytvářel závěje. Někde bylo i přes půl metru sněhu. Čím více sněhu přibývalo, tím se šlo hůře a kromě králíků – snowshoes – neviděli nic. Byli již ve vysoké krajině. Kolem ohně se večer nemluvilo o ničem jiném, než o tom, kdy už tam konečně budou. Al stále utěšoval řezníka Millera a teď i Swana, že už to nemůže dlouho trvat. Že dorazí k zlatému dolu a postaví si přístřešek proti větru a jistě tam v lesích bude hojně jelení zvěře. S tím usínali.

Ráno je však očekávalo překvapení. Víc než půl metru nového sněhu je zasypalo. V závějích bylo metr i dva navátého sněhu. A ještě jedna věc se stala. Přes noc je navštívil rosomák a odnesl veškeré zbylé zásoby jídla. Co nesežral na místě, tak pocucha, rozházel po sněhu a úplně znehodnotil. Celá situace byla na pováženou a muži byli zoufalí.

Co teď? Vrátit se k indiánům? Al trval na tom, že už to, k sakru, nemůže být daleko. Řezníka Millera chytla dna, takže nemohl jít. Museli mu rozříznout botu a nechat jeho palec u nohy koukat z boty ven. Israel Swan kašlal stále víc a plival krev. Noon bezradně koukal a Humphrey začal být také dost nervózní. Králíci se vypařili. Sbírali přemrzlé šípky a Al odřezával lýko ze stromů a na pánvi to smažil či vařil se sněhem. Stromovým lýkem si zaplňovali žaludky.

Konečně dorazili k vytouženému horskému jezeru San Cristobal. Čelisti jim spadly a žasli. Kolem dokola spálené ohořelé stromy, že ani to lýko už nemohli loupat. Neviděli ani žádné šípkové keře se suchými plody. Na zemi vůbec žádné spadané větve. Všechno pozřel lesní požár ve své strašné výhni a krutosti. Museli vyjít dál do hor, pod úpatí horského průsmyku, kterému se říká Slummgulion Pass. Za tímto průsmykem měli naději, že možná spatří kouř, vycházející z osady. Kouř ze srubů v indiánské agentuře, čili úřadu Los Piňos. Jenže sněhu bylo tolik, že ani Al se ne-dostal do průsmyku, když se druhý den o to marně pokoušel. Prostě už nemohl a jeho snaha byla marná. Lezl po sněhu, jako by chtěl plavat, a to se jeden daleko nedostane! Rozhodl se pro návrat zpět, do místa, kde zanechal pardy.

Ti stále museli udržovat oheň, což byla jistě jejich jediná spása před zmrznutím. A že byla zima. Bylo minus 30° C a v noci i víc. A vítr. Sněhové blizardy způsobily závěje tři metry vysoké a místy zase byla úplně holá zem. Na ní tábořili a udržovali oheň. Al se vracel z nezdařeného průzkumu a pojednou ucítil vůni. Vůni pečeného masa. „Pane bože, kde se tu vzala pečínka?“ pomyslel si Al a z posledních sil se dral do tábora. „Noon skolil jelena. Jsme zachráněni!“ namlouval si Al pro sebe a nahlas. Nebyli, právě naopak. Záhy uviděl.

Al minul několik borovic, překročil poslední závěj a konečně uviděl. Viděl slabě plápolající oheň a na něm podlouhlou pečeni napíchnutou na klacku. Přiblížil se až k ohni a chtěl prozkoumat zdroj lákavé vůně, když tu se na něho vyřítila postava se sekerou v ruce. Byl to Bell. Jak šílenec řval a s napřaženou zbraní se hnal k Alovi. Se strašnou silou ťal ve směru Alovy hlavy. V posledním okamžiku nastavil Al pušku a rána dopadla na pažbu. Puška se rozlétla na dva kusy. Byla k nepotřebě. Bell zaútočil znovu. Al zavrávoral na stranu, vytrhl svůj colt a od boku v posledním okamžiku vystřelil. Vystřelil znovu, neboť Bell stále útočil. Zuřivé a poslední Bellovo švihnutí sekerou prolétlo vzduchem. Bell vzápětí dopadl na Ala s celou váhou jeho obrovského těla a oba muži se skáceli k zemi. Alovi však byla z ruky vyražena zbraň. Prolétla vzduchem a zapadla do hluboké sněhové závěje. Al se vyprostil zpod mrtvého Bella a posadil se. Zhluboka dýchal a zvolna se probíral z právě prožitého šoku. Chvíli trvalo, než nabral sil. Šok z boje byl příliš velký.

Al se zhluboka nadechl a začal se rozhlížet kolem sebe. Rozeznal několik objektů ležících okolo v táboře. Vstal, udělal několik kroků a našel těla mrtvých pardů. Byli povražděni Wilsonem Bellem. Pravděpodobně ve spánku a Bell použil svoji sekeru. Mrtvola Millerova měla hlavu uťatou. Na ohni se stále opékala noha řezníka Millera a Al hleděl s úděsem na pečínku. Zápasil s hladem i s odporem. Hlad a touha po přežití zvítězily. Ochutnal a nepřestal, až byl nasycen. Později s jistotou tvrdil, že nejlepší kousky byly z prsíček. Tak v táboře smrti přežíval a čekal, až jarní slunce rozpustí sníh. Udržoval oheň, krájel a opékal. Krájel ze všech. Používal řeznický nůž Franka Millera. Prohledal všechny mrtvoly a vzal všechny peníze, které našel. Našel slibný obnos a utvrdil se v jednom. A to bylo to, že nebožtíci už prachy nepotřebují.

Nastal čas, kdy ze sněhu tekly pramínky a rašila nová zelená tráva. Byl čas vyrazit. Nakrájel si pruhy masa pro případ, že by nic neulovil v údolí, a brzy dorazil do indiánské agentury. To byl úřad pro řešení a také urovnávání indiánských záležitostí. Agentura Los Piňos.

Na památku: Na začátku r. 1874 byli na tomto místě zabiti průkopníci, kteří zkoumali mineralní možnosti v horách San Juan Mountains.

Hora Mountain Bross - Je tam zlatý důl London Mine

A pod ní opuštěný důl

Al Packer ve vězení v Canyon City v Coloradu

Vybrala Hanka Hosnedlová

(pokračování)