Ivan Mládek oslavil sedmdesátku Diamantovou deskou

Tento první únorový týden ( co začal už v posledním lednovém) je ve znamení velkých jmen. Skoro to svádí napsat – čím větší zima, tím větší jméno, ale meteorologové a prý i příroda hlásí, že má přijít obleva. Budiž. Já mám radost z toho, že hustá srst naší zvířeny pozornějším pozorovatelům přírody hlásila, že bude silná zima už v době, kdy my ostatní jsme si říkali, že jaro v listopadu taky není k zahození – a jak se ukázalo, ti naši chlupatí a osrstění kamarádi se zase nespletli.

Ale tak k těm jménům. Začneme hned v pondělí Čtením z archivu, které připomene, jak si Petr Adler s Milošem Skalkou ( to ještě nejsou ta jména, i když…) popovídali s fenomenálním muzikantem Benny Goodmanem ( v překladu Dobrým člověkem), který toho dokázal spoustu, mimo jiné byl prvním jazzmanem, který si troufl tenhle styl hudby zahrát ve slavné newyorské Carnegie Hall. To je ta, kde po několika desítkách let zpívali Karel Gott a Helenou Vondráčkovou…

A hned v úterý je slavný den v našich končinách, protože sedmdesátku oslaví Ivan Mládek. Vpravdě renesanční umělec, jehož písničky známe od školky po krematorium, nad jehož obrácenou perspektivou juchají zdaleka nejen malíři, jehož Jožin z bažin způsobil naprosto neočekávané pozdvižení v sousedním Polsku , jehož Cyrano na televizní obrazovce utěšil ty zástupy, které litovaly, že skončila Čundrcountryshow atd. Mládkův Banjo band dostal od Supraphonu Diamantovou desku za více než půldruhý milion nosičů. A slovy jednoho našeho politika – Kdo z vás to má ?

Ve středu ještě zůstaneme i u bandu i u banja, protože Svaťa Kotas, bývalý brněnský Poutník, zakladatel skvělé slovenské kapely Fragment, s kterou hrál i v Nashville, je další jméno do hudební čítanky a Lilka dobře ví, proč kvůli němu zpozdila odjezd z Brna do Švýcarska.

Čtvrtek patří dalšímu pokračování z historie Porty a tam je  těch jmen přehršle. Tentokrát se vrátíme do roku 1968 a Ústí nad Labem. A protože je dobré se brouzdat především v tom našem rybníčku, nezapomeňte si najít článek, který zahřeje srdce nejen těm, co milovali americký film s Paulem Newmanem Frajer Luke. Ten náš se totiž jmenuje Frajer Marko a v titulní roli je opět banjista, tentokrát pětistrunný – Marko Čermák. Jeden z mála Evropanů, kteří dostali vyznamenání od Mezinárodní bluegrassové asociace IBMA se sídlem v Nashville. (Tím posledním a první ženou z Evropy je naše zahraniční korespondentka Lilly Pavlak). A to už je něco. Nebyl by Marko Čech, kdyby si své první pětistrunné banjo nepostavil podle zvětšené fotografie Peta Seegera, když tady na začátku šedesátých let minulého století koncertoval ( mj. se Spirituál kvintetem) a jeho hra budila úžas u všech pidlikářů, kteří si vždycky ladili jen čtyři struny. A teď se ještě ke všemu dozvíte, že je to lyžník.

Závěr týdne bude pochopitelně zase patřit Vokounovu trampskému kalendáriu, které více než záslužně připomíná řadu jmen, na která bychom – ač tomu tak velmi často není – neměli zapomínat.

Umíme do portálu zamontovat i video, a tak kromě všelijakých ptákovin, která si s potěšením vyměňujeme s kamarády, si můžeme zahrát nebo připomenout i něco třeba z minulého století. Například písničku Vlak půlnoční a vzpomínky jednoho z úctyhodných autorů tohoto portálu Míry Navary.

A abych nezapomněl – šéfredaktor tohoto portálu Ňuf, občanským jménem Fedor Skotal – vás má rád. Ostatně my ostatní taky.