Ve středu 4. ledna v poledne houkaly sirény proto, aby si každý včas uvědomil, že toho dne v 19:00 začíná v Praze, v kavárně Potrvá, jubilejní padesátý večer programu Open Mic Potrvá, který završil pět let jeho existence.

Nezmaři na třeboňském pódiu

Na svém novém albu Padlej anděl prokazuje legendární plzeňská bluegrassová kapela Cop zvláštní způsob soběstačnosti: ve studiu Jumbo v Oseku u Rokycan, kde nahrávky vznikaly od jara do října loňského roku, si členové kapely vystačili bez přizvaných studiových muzikantů a specialistů na jednotlivé nástroje.

Začátek roku bývá pro spoustu lidí signálem k tomu, aby něco ve svém životě změnili. My vás k ničemu podobnému nemáme, ale protože škola je základ života, doporučuji jak pedagogům, tak rodičům, žákům a studentům všeho druhu, aby si v pondělí přečetli Čtení z archivu o panu učiteli Perličkovi. V článku se sice jmenuje Richter, ale dáte mi za pravdu, že tady jde o něco mnohem vážnějšího, než o jméno, třebaže se patrně docela dost zasmějete.

(Trampové vždy mají stesky a přejí si suché stezky).

Na „stezky suché“, omílané neustále do zblbnutí ,

nezlobte se kamarádi, odpovídat mě to nutí.

Moje stezky byly mokré a jsem tomu rád,

jak bych mohl ze studánky jinak vodu brát.

Jezero Pine Lake v Coloradu

Pozdrav z amerického státu Coloradu poslali Jerry Vecka-Pupál s Danou. Pupál byl ve staré vlasti kapelníkem výtečné trampské kapely Mariňáci, která na svou dobu osvíceně přebírala zámořský folkový materiál (i filmovou muziku), a českými texty ji opatřoval Michal "Michec" Šebesta. Mariňáci stihli televizní natáčení, účast na Portě, kde Michec získal vůbec první autorskou portu - bohužel už posmrtně. A srpen ´68 znamenal odchod pro Pupála.

Celý článek...

Už hezkou řádku let jsme díky někdejšímu Kaymanovu pozvání jezdívali na silvestrovské odpoledne do trampsko-chatařské hospůdky jen pár kilometrů od Českých Budějovic. Bylo to příjemné setkání s dlouholetými kamarády a s trampskými písničkami, bez oné křeči nuceného bujarého veselí. Bohužel se to v loňském roce nějak nečekaně zvrtlo, takže jsme mezi silvestrovskými návštěvníky našli jen pár známých obličejů, které stejně jako jejich zelené oblečení v tom pestrém paďourském mumraji naprosto zanikaly. Stejně jako my trochu rozpačitě a trochu posmutněle zírali na tu vřavu, ve které se utápěly nejen veškeré snahy o popovídání si, ale i úsilí trampských muzikantů s kytarami.

DOSTAVNÍK PŘIVEZL…

Jsem sice už starší ( 53 r.) ,ale strašně fandím trampingu. Odebírám Mladý svět, a tam jsem si právě četla článek „Děda byl dobrej“ v rubrice Táborový oheň. Mám už vdanou dceru i syna ženatého a právě on, když mu bylo asi 16-17, začal jezdit s kamarády  na čundry na Berounku. Ale zjistila jsem, že celá parta sedí víc v hospodě než v přírodě. V té době jsem četla v Obraně lidu samé chvály na trampský život. Protože jsem jako mladá sama nikam nejezdila , neměla jsem o tom přehled, a tak jsem napsala do vaší rubriky, že to není tak, jak o tom píšete a že bych se ráda , ze zvědavosti, zúčastnila nějakého potlachu nebo vandru.