JORDÁN K TRAMPSKÉMU MUZEU

Joe Bonamassa nedávno oslavil teprve 35. narozeniny, ale právem se řadí mezi neslavnější a kultovní světové kytaristy. Mezi mladší generací si drží Joe Bonamassa jedinečnou pozici. Čerpá poměrně značné množství inspirace v historii rocku, ale přichází s jedinečným, těžko napodobitelným stylem. V jeho hudbě se mísí blues, tvrdý rock, ale i prvky popu a nově i country.

Kapela prožívá píseň Hanka Williamse jun. - Your cheating heart

Na koncertu v Basileji v roce 1989 zleva Mex, Miki Ryvola, Jirka Dušek a Wabi Ryvola

„Co je to Wabi?“ zeptal se mne před více než třemi desítkami let syn, tehdy ještě malý předškolák. Bylo to v době, kdy Wabi pracoval v Jihočeských cihelnách v Českých Budějovicích. Dneska bych jeho otázku ráda převedla do životného rodu – kdo to je, nebo spíše, kdo to byl Wabi? Konkrétně Wabi Ryvola, od jehož smrti uběhne 27.února neuvěřitelných sedmnáct roků. Přijde mi to jako pár týdnů, kdy jsme se s ním naposledy loučili v pražském krematoriu a hlavou nám vířily Wabiho nesčetné melodie a také slova, možná poslední slova z jeho úst...

Huberťák- Láďa Kučera z Hop Tropu

Co si nejvíc pamatuješ ze založení Hop Tropu 

Nejvíc si pamatuji to, že mi zazvonil u dveří paneláku Samson, držel kytaru s ulomenou hlavicí a řekl, že ho posílají nějaký kluci, kteří se dozvěděli, že umím spravit rozbitou kytaru a že se jde zeptat, jestli bych mu ji nespravil. Pozval jsem ho dál, dali jsme si kafe, na kytaru jsem řekl – dobrý, já to prostě udělám, i když jsem tenkrát neměl kde, protože v paneláku něco dělat, to je na houby. Ale šlo to. Pak tam viděl moji kytaru v koutě, tak ji vzal, zabrnkal a když hrál ty svoje písničky tak já mu řekl – hele, já tady mám taky nějaký písničky – to jsem měl v šuplíku pár písniček, co byly ty termiťácký, ještě starý…

Huberťák - Láďa Kučera z Hop Tropu

Život už je takový – napsal jsem tuhle našemu šéfredaktorovi Ňufovi – když jsem měl z jeho mailu pocit, že si trochu zoufá nad tím, že vyplodí Výhled a ono se toho najednou schruje tolik , že Výhled vlastně neplatí. Máme jakoustakous představu, co by v Music Open mělo být a Výhled je vlastně naše zbožné přání, podepřené samozřejmě i hotovými články a fotografiemi. Jenže pak třeba umře Kid a my kromě toho, že jsme smutní, protože ze světa odešel další z našich kamarádů, musíme zplodit Music Open tak, aby byl k světu, byť třeba v dané chvíli trochu smutnému. A to píši tyhle řádky ve čtvrtek minulý týden, kdy ještě nebylo jasné ani kdy bude mít Kapitán Kid pohřeb.

Kapitán Kid se svou ženou Vlaďkou a Petrem Smetanou u Velinských v roce 2009

Zdravím celou redakci z Kanady, zvláště Kobru, který asi jediný si na mne možná bude pamatovat.(kontrabasistu Krakatitu Petra Smetanu si pamatujeme všichni, pozn.red.). Rád bych Vám poděkoval za články věnované Kapitánu Kidovi. Také bych rád přispěl svou osobní vzpomínkou.

Nádraží v Aši v padesátých letech i dlouho potom

V polovině roku 1990 se otevřely hranice a tak jsem dostal nápad, podívat se tam, kam jsem celý život nesměl. Za kopečky. Sehnal jsem si pas, oblékl si čistou zelenou košili s domovenkou, připíchl si sheriffskou hvězdu, na opasek si připnul velký nůž, vzal si bundu a stetson a vydal se vlakem k hraniční čáře do Aše. Od nás z Chodova to není vlakem daleko, ale přesto to byl příliš vzdálený svět. Ten trampský mundůr jsem si vzal proto, abych se odlišil od ostatních „mastňáků“, kteří tam do Němec šli za nákupem zlevněného zboží a taky proto, že pro mne znamenal to, za co jsem celý život bojoval – svobodu.

Město Lake City v Hinsdale County, Colorado. Konal se tam první soud Packera a na původním starém mostě přes řeku Gunnison River pověsili jistého zločince, který zastřelil místního šerifa.

Jerry Pupál Vecka

Ukázky z knihy Al Packer očima prospektora, která vyšla česky ve Spojených státech II.

Neurazili víc jak čtyři až pět kilometrů za den. Řezník Miller prostě na to neměl. Také Israel Swan těžce dýchal a měl záchvaty kašle. To byla jeho odměna za práci v povrchových dolech v Bingham kaňonu v Utahu. Mladý Noon stále lovil králíky, ale zásoby se ztenčovaly a fyzické schopnosti mužů se rapidně ztrácely. Muži začínali být stále více unaveni. Tím se stalo, že ušli tak jeden až dva kilometry za den a sněhu přibývalo. Navátý sníh vytvářel závěje. Někde bylo i přes půl metru sněhu. Čím více sněhu přibývalo, tím se šlo hůře a kromě králíků – snowshoes – neviděli nic. Byli již ve vysoké krajině. Kolem ohně se večer nemluvilo o ničem jiném, než o tom, kdy už tam konečně budou. Al stále utěšoval řezníka Millera a teď i Swana, že už to nemůže dlouho trvat. Že dorazí k zlatému dolu a postaví si přístřešek proti větru a jistě tam v lesích bude hojně jelení zvěře. S tím usínali.