Jan Vyčítal počátkem sedmdesátých let

Pět křížů

Jerry Pupál Vecka

Dokončení ukázek z knihy Al Packer očima prospektora, která vyšla česky ve Spojených státech.

Alfred Packer byl v poměrně dobré kondici, když dorazil do osady. Muži vyběhli z úřadovny a vítali přichozího. Al ve zkratce vyprávěl o tom, že zabloudil a že přežil těch šedesát dnů na sporých zásobách a v primitivním kempu. Zlí jazykové tvrdí, že žádal prvně o panáka whisky, ale fakt je ten, že mu předložili jelení guláš, a tím nepohrdl, i když nebyl tak šíleně hladový. Než došel do osady, odhodil zbylé lidské maso do křoví a doufal, že zvěř tento důkaz zlikviduje.

JORDÁN K TRAMPSKÉMU MUZEU

Joe Bonamassa nedávno oslavil teprve 35. narozeniny, ale právem se řadí mezi neslavnější a kultovní světové kytaristy. Mezi mladší generací si drží Joe Bonamassa jedinečnou pozici. Čerpá poměrně značné množství inspirace v historii rocku, ale přichází s jedinečným, těžko napodobitelným stylem. V jeho hudbě se mísí blues, tvrdý rock, ale i prvky popu a nově i country.

Kapela prožívá píseň Hanka Williamse jun. - Your cheating heart

Na koncertu v Basileji v roce 1989 zleva Mex, Miki Ryvola, Jirka Dušek a Wabi Ryvola

„Co je to Wabi?“ zeptal se mne před více než třemi desítkami let syn, tehdy ještě malý předškolák. Bylo to v době, kdy Wabi pracoval v Jihočeských cihelnách v Českých Budějovicích. Dneska bych jeho otázku ráda převedla do životného rodu – kdo to je, nebo spíše, kdo to byl Wabi? Konkrétně Wabi Ryvola, od jehož smrti uběhne 27.února neuvěřitelných sedmnáct roků. Přijde mi to jako pár týdnů, kdy jsme se s ním naposledy loučili v pražském krematoriu a hlavou nám vířily Wabiho nesčetné melodie a také slova, možná poslední slova z jeho úst...

Huberťák- Láďa Kučera z Hop Tropu

Co si nejvíc pamatuješ ze založení Hop Tropu 

Nejvíc si pamatuji to, že mi zazvonil u dveří paneláku Samson, držel kytaru s ulomenou hlavicí a řekl, že ho posílají nějaký kluci, kteří se dozvěděli, že umím spravit rozbitou kytaru a že se jde zeptat, jestli bych mu ji nespravil. Pozval jsem ho dál, dali jsme si kafe, na kytaru jsem řekl – dobrý, já to prostě udělám, i když jsem tenkrát neměl kde, protože v paneláku něco dělat, to je na houby. Ale šlo to. Pak tam viděl moji kytaru v koutě, tak ji vzal, zabrnkal a když hrál ty svoje písničky tak já mu řekl – hele, já tady mám taky nějaký písničky – to jsem měl v šuplíku pár písniček, co byly ty termiťácký, ještě starý…

Huberťák - Láďa Kučera z Hop Tropu

Život už je takový – napsal jsem tuhle našemu šéfredaktorovi Ňufovi – když jsem měl z jeho mailu pocit, že si trochu zoufá nad tím, že vyplodí Výhled a ono se toho najednou schruje tolik , že Výhled vlastně neplatí. Máme jakoustakous představu, co by v Music Open mělo být a Výhled je vlastně naše zbožné přání, podepřené samozřejmě i hotovými články a fotografiemi. Jenže pak třeba umře Kid a my kromě toho, že jsme smutní, protože ze světa odešel další z našich kamarádů, musíme zplodit Music Open tak, aby byl k světu, byť třeba v dané chvíli trochu smutnému. A to píši tyhle řádky ve čtvrtek minulý týden, kdy ještě nebylo jasné ani kdy bude mít Kapitán Kid pohřeb.

Kapitán Kid se svou ženou Vlaďkou a Petrem Smetanou u Velinských v roce 2009

Zdravím celou redakci z Kanady, zvláště Kobru, který asi jediný si na mne možná bude pamatovat.(kontrabasistu Krakatitu Petra Smetanu si pamatujeme všichni, pozn.red.). Rád bych Vám poděkoval za články věnované Kapitánu Kidovi. Také bych rád přispěl svou osobní vzpomínkou.