Bylo - nebylo, 3. března, půl století před počátkem třetího milénia narodil se v městě Jaroměři tamnímu jahodovému králi Miloslavovi syn Miloslav Václav. V jahodovém království si ovšem nikdy na etiketu moc nepotrpěli, takže na jahodového prince všichni volali Miloši. Tak, a pohádky je konec. Jednak proto, že už většina z vás poznala, o kom bude řeč, druhak proto, že jahodový král byl prostě podnikavý zahradník, jehož syn Miloš Dvořáček od svého mládí jahody upřímně nenávidí. Kdo je někdy pěstoval ve velkém, chápe.

Dál už se oslavný pajáns k Milošovým narozeninám bude podobat scénáři, neboť se bude skládat z náhodně složených obrazů.

Obraz první: Letní večer ve Strážnici a koncert skupiny Kantoři. Všichni jsou skvělí, ale mne fascinuje famózní kytarista s honvédským knírem. Je ho plné pódium. Právem. A to přesto, že po celou dobu péruje na pravé noze s kytarou opřenou o levou, pevně ukotvenou na židli. Teprve teď  zpětně nacházím prapůvod křečových žil na jeho pravé noze.

Obraz druhý: Padesátiny naší nejmilejši osady. Posezení u Milošovy chaty a první nesmělé oťukávání.

Obraz třetí: Postávám v zoufalé beznaději před embryem mé chaty, a za mnou se vrší hromada prken na záklop. Nezván, ale vítán přichází Miloš a v následujících hodinách mne uštve svým tempem.

Obraz čtvrtý: Liberecký hotel U jezírka. Časně ráno mne probouzí večer vypité nápoje, ale taky pravidelné funění a zvuky které většinou provázejí jistou činnost, konanou většinou v páru. Diskretnost v souboji s fyziologickou potřebou prohrává. Otáčím se a vidím, že má cudnost byla zbytečná. Miloš dělá kliky.

Obraz pátý: Můj rybí guru mě bere poprvé na ryby. Na okraji louky vedoucí k řece odhazuje pruty do trávy, pokleká a s pobídkou, „dělej všechno po mně“ pronáší kouzelné formule. Jako blbec opakuji zaklínadla a svítá mi, že si mě vychutnává. Dodnes si pamatuji úvodní slova: „Bílá rybo ! Tvůj pán přichází, aby vybral svou oprávněnou daň. Nebraň se, je ti to stejně prd platné… A pak jsme přišli k vodě a Miloš dokázal, že zaříkadlo funguje.

Obraz šestý: ...Ještě by jich mohlo být klidně šesetpadesátosm, ale stejně by to bylo málo. Snad bych mohl ještě dodat, že nebýt jeho spoluhráčem, chtěl bych být jeho žákem. Protože všechny klady, které zdobí Miloše kytaristu, blednou před jeho uměním naučit.

Díky, Miloši !