Vzkazy

  • Letokruhy se znovu posunou

    Kamarádi a kamarádky!

    Vzhledem k vývoji celosvětové problematiky okolo pandemie corona viru se vyskytla i neúprosná nutnost jednoznačného rozhodnutí o konání LETOKRUHŮ, plánovaných původně na rok 2021 a přesunutých na červen 2022.  

    Situace v celém světě se opět rapidně zhoršila, Kanadu nevyjímaje. Proto, ač neradi, jsme museli jednoznačně konstatovat, že pořádání Letokruhů v roce 2022 je nereálné, a jsme nuceni ho posunout o další rok. Paradoxně se tak interval celosvětových trampských setkání posunul na pět let, jako tomu většinou bylo mezi celosvětovými potlachy. Naším záměrem bylo zkrátit tento interval na tři roky, ale jak vidno – člověk míní a život mění.

    Budeme doufat, že se nepříznivá situace během příštího roku změní k lepšímu a my vás budeme moci v roce 2023 přivítat na Bush River.

     

    Držte nám i vám palce!

    Za STOV Fony, Kanada 

     
  • Symbolika svíček na adventním věnci

    První svíčka, kterou zapalujeme první adventní neděli je svíčkou naděje a očekávání. Často se také nazývá svíčkou proroků, kdy Izaiáš předpověděl narození Ježíše Krista.

     

    Druhá svíčka se zapaluje na bronzovou neděli. Bývá dle některých tradic označována jako svíčka betlémská, má být symbolem jesliček a je považována za svíčku lásky.

     

    Třetí svíčka na adventním věnci je jediná v jiné barvě, a to v růžové. Představuje radost a často je pojmenována jako svíčka pastýřská

     

    Čtvrtá svíčka se nazývá jako svíčka andělská a je představitelkou pokoje a míru.

     

    Pátá svíčka (u věnců s pěti svícemi) se zapaluje na Štědrý den, kdy slunce zapadne a je v bílé barvě. Symbolizuje samotného Krista.

     
  • Adventní věnec zdraví hosty

    Advent správně začíná čtvrtou neděli před Vánocemi, každý rok je tak datum jiné.

     

    Je to období plné očekávání a těšení. Věřící se těší na příchod Spasitele a ostatní na nejpříjemnější svátky v roce.

     

    Katolická církev, z jejíhož repertoáru advent pochází, mu dala základní motto i barvu. Původní barvou adventu je fialová, podle barvy kněžského roucha. Fialová však bývala v minulosti velkou vzácností, a tak ji v domácím prostředí nahradila všudypřítomná, lehce dostupná červená.

     

    Pro adventní týdny křesťané doporučují pmírný půst, protože střídmost v jídle bystří rozjímání. Také touto tradicí se ateisté mohou inspirovat: k duhu půjde zejména těm, jimž Vánoce přinášejí mnoho neodolatelných gurmánských pokušení.

     
Dnes má svátek Blanka Zítra má svátek Svatoslav

Na koncertu v Basileji v roce 1989 zleva Mex, Miki Ryvola, Jirka Dušek a Wabi Ryvola

„Co je to Wabi?“ zeptal se mne před více než třemi desítkami let syn, tehdy ještě malý předškolák. Bylo to v době, kdy Wabi pracoval v Jihočeských cihelnách v Českých Budějovicích. Dneska bych jeho otázku ráda převedla do životného rodu – kdo to je, nebo spíše, kdo to byl Wabi? Konkrétně Wabi Ryvola, od jehož smrti uběhne 27.února neuvěřitelných sedmnáct roků. Přijde mi to jako pár týdnů, kdy jsme se s ním naposledy loučili v pražském krematoriu a hlavou nám vířily Wabiho nesčetné melodie a také slova, možná poslední slova z jeho úst...

Wabi byl živel, náruživý ochutnávač života, nekompromisní hledač pravdy, báječný kamarád a jak řekl kdysi plzeňský Lišák (Karel Růžička) – poslední skutečný hobo v téhle zemi. A opravdu, Wabi vždycky žil přítomností a nenechal se spoutat žádnými konvencemi, a to mnohdy i za cenu osobních ztrát. Nepřemýšlel o dopadech toho, co dělá a co říká, pokud byl přesvědčený, že má pravdu. A pravdu hledal nejednou mylně i na cestách, které k ní zrovna nevedly. Ostatně za omyly mládí platíme všichni.

Vzpomínám si, jak jednou o Wabim řekl jeden z jeho kamarádů, že ho znal ještě z doby, kdy se psal s měkkým i. Nedovedu si teď ujasnit, jestli se tohle tvrzení vztahuje i na můj osobní kontakt s Wabim, ale vybavuje se mi jeden nezapomenutelný moment. Byla jsem tehdy trampské ucho, na mé občance v kapse ještě ani neoschl inkoust a každý z víkendových vandrů byl pro mne úžasným objevem. Jednou na sklonku léta jsem přijížděla na Výheň a viděla jsem na horizontu siluety řady trampů... Bylo to jako zjevení, jako scéna z filmu při západu slunce, pro mne pak trvalý a nezapomenutelný otisk v paměti. Byl to Zlatý klíč a mezi nimi Wabi. Tehdy jsem netušila, že bude patřit do hejna mých poměrně blízkých kamarádů. Hodně jsme toho spolu sice namluvili, ale méně už napsali, a proto štůsek jeho dopisů opatruji jako vzácnou relikvii.

Musím přiznat, že ne vždycky jsme se názorově shodli a občas jsme se v diskusi, které jsem navzdory tomu milovala, do sebe pustili hlava nehlava, ale nikdy jsme se nerozcházeli ve zlém. Vzpomínám si třeba na nekonečné polemiky na Sluneční pasece pod Křemešníkem, kam mne přivedla Evelína a kde se párkrát objevil i Ňuf, který do rozhovoru vnášel konejšivé prvky vzájemného pochopení. Vzpomínám si na ortodoxní trampské výhrady k České tábornické unii, v jejíchž řadách Wabi figuroval a jejíž pravidla se mi zdála pro Wabiho svazující a neslučitelná. Vzpomínám si na vzrušené a odmítavé debaty o Wabiho hledání v době po studiích a testování cesty přes tehdejší svazácké instituce. Vzpomínám si třeba i na ostré slovní výměny při rozhovorech o lásce, o manželství, otcovství... Vzpomínám si také, jak mne leckdy Wabiho tvrzení nadzdvihla a občas i naštvala, ale vždycky jsme zase našli společný tón...

Na celosvětovém potlachu v Siebenbrunner 88 zleva Wabi, Lilka, Johny Rum, Natálka z Colorada, dole Lampa


Jak říká jeden z Wabiho spoluosadníků ze Zlatého klíče – Pete Heřman: „Wabiho kdysi výstižně charakterizovala jeho poslední manželka Saša: byl naprosto nespolehlivý manžel, dobrý táta a naprosto spolehlivý kamarád. O jeho manželských a otcovských kvalitách toho moc nevím, ale to kamarádství podepíšu. Znal jsem ho od roku 1958 a prožili jsme toho spolu hodně. Byl to chlap, kterého člověk musel mít rád, nebo nenávidět. A já ho rád měl. I když jsem ho dvakrát měl chuť zabít. Ale i o tom je život.“

Ano, Wabi dobře věděl, o čem je život. Zpíval o tom a skládal o tom své písničky. Byly o docela obyčejných všedních věcech, psány prostými, ale vzácně výstižnými slovy, které přesto byly plné romantiky a citu. Každý jim rozuměl a spolehlivě zalézaly pod kůži zejména těm, kteří znali ono nedefinovatelné, pro Wabiho typické pábení.

Dokázal totiž najít spolehlivý klíč ke složité duši tuláka a romantika, protože sám takovým celoživotním tulákem byl. Možná, že ten klíč nebyl zlatý, ale třeba zelený, kouřový nebo modrý jako obloha, ale fungoval a funguje dodnes. Prostřednictvím více než dvou a půl stovek písní, z nichž mnohé se staly evergreeny, se stal poselstvím, které je v nich zakleté. Myslím, že právě slovo Poselství je tím nejlepším titulem pro dva díly zpěvníků, které z Wabiho tvorby připravil a připravuje nakladatelství Avalon. První z nich už dávno koluje mezi lidmi, druhý je ve stadiu příprav a měl by spatřit světlo světa v příštím roce.

Desítky písničkářů se pokoušely Wabiho napodobit, ale tajemství onoho pro "wabárny“ typického receptu se jim odhalit nepodařilo. Tím nenahraditelným puncem bylo totiž Wabiho srdce, které po kouskách rozdával. Jen málokteré písničky mají ten nepřekonatelný dar, že vás při nich mrazí v zádech a slova s melodií vám melou duši na prášek. Wabi ten dar měl, a právě proto ho lidi milovali a dokázali mu i odpouštět.

Foto: Lilli Pavlak a František Heřman

Foto týdne

Železná neděle zahájila

28. listopadu letošní advent

 

Jste náš host číslo

7625084

Melanž

  • Tři recepty na perníčky, které jsou hned měkké

    Měkké medové perníčky I

     

    Suroviny na těsto

    400 g hladké mouky,

    2 vejce,

    1 lžička jedlé sody,

    2 lžičky perníkového koření,

    140 g moučkového cukru,

    100 g Hery,

    2 lžíce medu

     

    Postup přípravy receptu

    Cukr utřeme se 2 vejci a změklým tukem na pečení, poté přidáme med a koření. Do této kašičky vmícháme mouku se sodou. Medu nedáváme víc, perníčky by byly tvrdé!

    Vypracujeme těsto a necháme 30 minut odpočinout v lednici.

    Těsto rozválíme na silnější plát a vykrajujeme libovolné tvary, které klademe na plech vyložený pečicím papírem.

    Medové perníčky pečeme ve vyhřáté troubě na 180 °C asi 8 minut.

    Měkké medové perníčky užijeme při každé příležitosti. Můžeme je péct o Vánocích, Velikonocích nebo takhle krásně zdobené třeba na Valentýna.

     

    Měkké medové perníčky II

     

    Suroviny na těsto:

    200 g máslo (může být i olej, nebo jiný tuk)

    900 g hladká mouka (dát napřed 800 g a postupně přidávat)

    4 ks vejce

    300 g moučkový cukr 250 g med teplý

    1 lžička jedlá soda

    1 balení koření do perníku

     

     Poleva:

     Rozmixujeme přesátý moučkový cukr s bílkem a přidávám šťávu s citronu. Hustota se musí vyzkoušet. Poleva by neměla ze lžičky stékat, jen mírně jakoby padat.

     

    Postup přípravy receptu

    Důkladně zpracujeme všechny ingredience a necháme odležet v chladu do příštího dne. Pokud nevydržíte, stačí nechat i 1hod.

    Potom si na vále rozválíme placku silnou asi 2-3mm a vykrájíme tvary, které klademe na pomoučený plech, nebo na plech s pečícím papírem.

    Pečeme při 200C/7-10min, potíráme rozšlehaným vejcem.

     

    Měkké medové perníčky III


    Suroviny na těsto

    50 g másla

    650 g hladké mouky

    6-7  lžic mléka 

    250 g moučkového cukru

    4 ks žloutků

    150 g medu

    2 lžičky perníkové koření

    2 lžičky jedlé sody

    1 žloutek na potření těsta

     

    Poleva

    170 g moučkového cukru

    1 bílek

    pár kapek citrónové šťávy

     

    Postup přípravy receptu

    Do mísy dáme mouku, cukr, sodu, a perníkové koření. Vše promícháme, přidáme máslo, žloutky, med a mléko a vypracujeme těsto. Nemusíme ho dávat do chladna rozležet, můžeme ho hned vyválet na asi 0,5 cm tlustý plát a vykrajovat nejrůznější tvary. Pečeme na 170 °C asi 10 minut.

    Upečené perníčky hned potřeme žloutkem. Zdobíme bílkovou polevou.

    Perníčky se dají konzumovat hned po upečení, aniž by se musely nechat 14 dní rozležet.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz