Letos již počtvrté pořádala v sále Katolického domu v Brně- Žebětíně  trampská kapela Kati své tradiční Trampobraní. Poprvé jsem tuto akci navštívila vloni a moc se mi tam líbilo, tak jsem ani letos nezaváhala. Jeli jsme tam s Hankou přímo ze Zastávky a po Peginovi, o čemž byl můj poslední článek.

Úderem šesté nastoupila pořádající kapela na jeviště a začala  pro mne neznámou píseň Dálka volá. Myslím, že vám je nemusím  moc představovat, neboť jsem o nich zde psala již několikrát. A sestava je to stejná jako na prosincovém Volání větru. Jistě je hodně z vás zná osobně, vždyť  vznikli již v roce 2000. Všechny nás srdečně přivítali a následovalo pár písniček Mikiho Ryvoly, a pak i ta moje od nich nejoblíbenější -  Sen o krásné Molly s děravým srdcem.
Ač kapela hraje převážně převzaté věci od kamarádů, tentokrát  předvedli jako úplnou premiéru i vlastní tvorbu  basisty Bimby: Podívej se paní, pod tou bílou strání...
Další -  Halo, halo, halo  - si s nimi pobrukovalo i dost lidi kolem. Nechyběla pochopitelně ani lokální písnička o vláčku motoráčku. Poslední Hej Jackie si již zazpíval celý sál.



Pak nastoupila další cenami ověnčená brněnská kapela Přístav.  Zahájili písní Proč chceš vědět, proč chceš znát,  pak nás také přivítali a vyzvali diváky, aby jim zamávali. Napřed ti vlevo, pak ti vpravo. Stačila jsem to i vyfotit. Nadherná Wabiho Smutná neděle následovala. Na brněnského barda Rolfa Staňka si vzpomněli  s jeho Pahorky.
Myslím, že zde by bylo namístě je představit, neboť o nich píši poprvé a kromě Víti Buriánka, který je syn mé kamarádky Lejdyny z Monsunu,  je osobně taky neznám. Ale buď na to sami zapomněli, nebo jsem to přeslechla....Obrovský úspěch sklidila Bye bye podzimu od Bédi Šedifky, kterému za ni z jeviště  poděkovali.
Povykládali i o tom, jak se loni  zúčastnili soutěže na festivalu v Horním Jelení, kde museli přednést jednu starou píseň z padesátých let. A tak v jejich repertoáru zůstalo Bílé kanoe. Prý si u toho zavzpomínali na své dědy –  a z hlediště se ozvaly  rozhořčené hlasy: „My  ti dáme dědy!!!“  (Píseň  přece zpíváme dodnes - ale Víťa je vnuk Pavouka z legendárních Vavasatschů a prý i někdo další patří do té třetí generace. Tak asi hoši měli pravdu...)
Publikum si usmířili svou písničkou Flamengo.  A další vzpomínky, tentokrát na Bůčka z Kamelotu,  navodila píseň Nashville. Rozloučili se ryvolovkou Tunel jménem čas.




A již se objevil očekávaný Béďa Šedifka. Avizované bylo sice Duo Komáři, ale vysvětlil nám, že Míša -  jeho syn -  onemocněl po koncertní šňůře s Marii Rottrovou. Ale šlo to i bez něho.
Začal svou písní Vzpomínka na starou stezku, další byla Adie kterou napsal,  když mu zemřel kamarád. Následovala píseň k jeho vlastní padesátce – Song nic moc úspěšného chlapa...
Zavzpomínal na Duo Červánek s jejich kupodivu nikdy -  ani za nejhlubší totality -   nezakazovanou písní  How do you do my Joe.
Šedifka  se moc  omlouval za své potíže s hlasivkami, které se objevily, když přestal kouřit.
Premiéru zde měla píseň Sliby chyby a poetická vzpomínka na prázdniny u babičky a dědečka na Rožmberském rybníce – Nová Hlíva. Brněnským Magorům věnoval písničku Brdské toulání. Zavzpomínal na svou starou kapelu Old erotic boys, založenou v roce 1967, která se ze zjevných důvodů v současnosti přejmenovala na Old sklerotic boys. Pomalu se začínal loučit  vánoční   koledou Aleluja, kterou Brňáci adoptovali a každoročně ji zpívají na Náměstí svobody. A tu si s ním již zazpíval celý sál.  Publikum si vydupalo a vyřvalo ještě několik přídavků. Poslední byla Runaway života. Brno holt jak Béďu, tak i jeho písničky miluje!



Nejen já jsem  byla natěšena na legendární brněnský Tramp Evergreen Band. Ti nastoupili v hvězdné sestavě: Pedro Šnevajs, sólová kytara a nádherný zpěv, Vašek Rainiš, kytara, Jiří Žhavoun Alina, bicí a Kamil Mazálek, basa.
Jako první píseň na nás vypálili Slimákovo Chicago. Pedro si zavzpomínal na to léto krásný a tím pádem i na Wabiho  s jeho další písní Good-bye. Pak nás všechny pozdravili a popřáli  do nového roku. Následovalo ještě pár ryvolovek, či Slimákova a Bocmanova Karabina. Vašek  prozradil , že se Pedrovi včera narodila vnučka Adélka, takže se stal podruhé dědkem.  Aby toho nebylo málo, tak se s  dvouhodinovým předstihem  narodila vnučka Viktorka také Žhavounovi.  Prý jim proto máme případné chyby omluvit, neboť to trošku museli zapít...
Také jsem to pak o přestávce zapíjela. Jelikož jim hoši z Přístavu vyfoukli Bye bye podzimu, zazpívali  další Šedifkovu píseň  Pro pár šupů....
Konečně  také sáhli do svého ranku a předvedli  Pedrovu Muž proti muži. Nechyběla ani vypalovačka Moře usíná, děvče vzpomíná. Kapela se odebrala do zakulisi a nechala tam jen Pedra.  Ten  sólově zazpíval svou písničku Mít........ I další byla nádherná, Kniha všech snů vandráckých. Následovalo jich ještě hodně, jedna lepší než druhá... V hlavě mi zůstala i další „Pedrovica“ Čas bohatýrů  bohatejch.
Pedro  povykládal příběh, který mu vyprávěl sám život - jak odjeli na Silvestra , on naložil manželku, jídlo, pití do auta a hle, milenku zapomněl doma před barákem! Naštěstí jeden z  obvolaných sousedů jeho kytaru, kterou si opřel o auto a odjel - našel. Ještě byla celá....
Když přijeli na dnešní koncert, moc se prý divili, že ač po sněhu ani památka, Kamil si s  sebou dovezl lyže…
Ale z futrálu se místo lyží vyhoupla Kamilova nová basa, se kterou si teď - i když  ještě není dědek , konečně může -  tak jako zbytek kapely sednout...
Jejich vystoupení se blížilo ke konci, ale po Ztracené Hawaii si obecenstvo ještě vykřičelo a vypleskalo přídavek Halou halou halou.....



Zlatým hřebem večera se stala slovenská kapela – moc ráda viděná  v Brně - Pekaringo z Bratislavy. Jejich představení je velmi jednoduché: PEdro Peter Benča – kapelník, KAli – Vlado Hässler, RINGO –Dušan Pavlík.  Jako hosta si opět přivezli výbornou zpěvačku a písničkářku Heny (Martinu Orthovou).
I tahle kapela je ověnčena mnoha vyznamenáními z různých festivalů a je proslulá  tím, že zpívaji hlavně česky a mají v repertoáru spoustu ryvolovek. Prohlásili, že je to pro ně pocta, hrát jako poslední po předcházejících legendách....
Jako první zaznělo  Proč nemáš nikde stání, co tě to popohání... a publikum zařvalo jednohlasně VEDIA!!!!



Heny vyrůstala v Čechách,  a proto skládá písničky v češtině.  Jedna z jejích prvních byla Dálka. Ale aby dokázali, že jsou skutečně ze Slovenska, pokračovali písní jejich šerifa Vyšná Boca – jestli jsem to správne rozuměla. Další byla nádherná Vítr z hor.
Heny  prozradila, že vždy snila o tom, že bude jednou bohatá , otevře si někde na Moravě hospodu  a nazve ji  U tří starejch psů. Ale jako vždy, vše dopadlo úplně jinak. Podobnost s jejími třemi spoluhráči je tedy čistě náhodná...
Zazpívali také poslední píseň,  ke které Wabi napsal hudbu a otextoval ji Fred Schubert.
U přídavku si vzpomněli na Mikiho a zahráli  jeho Mrtvej vlak.  Moc těšili na společný pokoncertový sejšn.
Ten já bohužel promeškala.  Podepsal se na mně  ten opravdu naročný den. Ranní vstávání v pět  hodin, spousta nachozených  kilometrů, Pegin, Ketkovice, Zastávka atd. Prý to tam ale bylo veliké a hrálo se až do dvou do rána.
Díky, Kati,  za podařenou akci. Přeju vám, ať se  i to  páté -  jubilejní -  Trampobraní vydaří!