TRAMPOVÉ A LES

Byli jsme s naší osadou  na třetím výročním potlachu  T.O. Netopýr v Tupadlech u Mělníka. Vychutnávali jsme klid  a krásné počasí, které však všude způsobilo velké sucho. Vtom kolem projel hasičský vůz  a někdo zvolal „ Hoří!“ Nechali jsme všeho, sebrali nejbližší sekeru, pilu i klacky a pospíchali na místo požáru. Po několikaminutovém běhu jsme dorazili na místo, kde již skupina požárníků likvidovala vzniklý požár. Hned jsme se vrhli na nejbližší plamínky. Po chvíli jsme si mohli všichni oddechnout, že nám neshoří to nejcennější – les.


DALŠÍ  STUDÁNKA

Jako každý rok  i letos jsme sezvali „ rodinný kruh“ kamarádů, abychom společně otevřeli další studánku. V Bransouzích , v Zeleném údolí  jsme nejdříve poměřili síly v soutěžích, které jsme si na místě vymysleli a které vesměs vyhrál Luboš. Pak každý uvařil pro všechny ostatní kamarády něco k jídlu a po společném obědu jsme se vydali ke studánce:

„ V každém kraji je to jiné, ale u nás na Vysočině
děti zjara  studánky vždy čistí.
Poslední den v máji  studánky tu svátek mají.
Tak dlouho pršelo i přes  noci.
Vy studánky zarmoucené, zakalené až do pramene,
jen lidské ruce mohou vám pomoci.
Tak je to u nás  v kraji  všude,
ta nejmilejší královničkou bude
a ověnčí džbán květy, které neduh léčí.
Za královnou v průvodu je vždycky
odedávna místo pro družičky,
za nimi pak poskakují chlapci prostořecí.
Všichni nesou  motyky a háky, i lopaty vzali  a hrábě taky,
Děvčata pak  plnou náruč kvítí…

Tak vypadá otvírání studánek  podle Miloslava Bureše. A tak další studánka na Vysočině nese nápis: „ Lidem buď zas k potěšení ! Pomáhej jim zahnat žízeň, odveď všechnu nemoc, trýzeň!“                                                                                                     


FOLK  V ÉTERU

Pravda, sobota je den, kdy každý milovník dálek  a romantiky hledí do zelena, šplouchá se v rybníce, chystá dřevo na večer nebo dřepí na stopu – obvykle nevybaven tranzistorákem. Nicméně další milovníky  folkových, trampských a country písniček zřejmě potěší sdělení, že počínaje 3. červencem zazní každou sobotu od 15 hodin odpoledne na stanici Praha  směsice povídání a písniček, věnovaná právě této hudební oblasti.  Seriál nazvaný Léto s folkem potrvá osm letních sobot v rámci pořadu Modré akordy.
V prvním dílu, věnovaném počátkům českého folku, uslyšíte Jaroslava Hutku, Vladimíra Mertu, Minnesengry, Aleše Kvapila a Mirka Kováříka se skupinou Marsyas. Druhý a třetí díl jsou věnovány různorodosti této oblasti a zazní v nich písničky Kapitána Kida a Krakatitu, Bakalářů, Orátorů, Marsyas, Vladimíra Mišíka, Spirály, Formanů, Blátotlaček, Krajánků, Aleše Kvapila, Minnesengrů a Brontosaurů. Léto s folkem připravují brněnští autoři  Fedor Skotal ( leckde zvaný Ňuf) a  Max Wittmann.


ZMIJE

Bylo to v letech třicátých. Panenská příroda, krásný kout daleko od lidí. Pod rozervanými skalami se bystrý potůček jako stříbro vléval do matičky Střely. Hned u našeho oblíbeného kempu.
Jednoho nedělního rána přišlo od prvního vlaku několik početných rodin, které se na dekách uvelebily na druhé straně potoka. Přírodo, braň se !  Po celodenním řvaní odešli  všichni k vlaku, ale hrůza se podívat. Plechovky od konzerv v potoce i kolem, slupky z pomerančů i buřtů, kosti z kotlet, mastné papíry…V okolním mlází úměrné množství dalších pozůstatků po civilizovaných lidech. Příroda se neubránila.
Po příchodu domů říkal jsem to tátovi, starému chataři a milovníku přírody. Chvilku přemýšlel, a pak  řekl – Sežeň kus plechu  asi 40 krát 50 centimetrů a přines ho domů. – Na plech pak odborně ( byl malíř písma) na bílem podkladě červeně napsal:
POZOR ! V okolí se vyskytují zmije !
Tabule do soboty uschla a táta povídal – Pověs ji tak, aby kolem ní museli jít k tomu fleku. Ať vás nevidí, ale dávejte pozor, co budou dělat !
Když přijeli a přečetli si ceduli, ihned všichni upalovali k zastávce, jako když je ty zmije honí.Už jsme je nikdy neviděli. Místo jsme vyčistili a jen starý ovčák , který k nám občas zašel, povídal  „ Co na tom lesním ouřadě blbnou, já to tu znám takový  léta a nikdy jsem tu zmiji neviděl ! „
My ovšem tak ne.


PIVNING !

Toto zvolání, doprovázené ostrým hvizdem píšťalky, se ozývalo na starém hřišti mezi rybníky u obce Pozďatín. Po tomto povelu si obě družstva  vyměnila místa a pokračovala ve hře.
V jaké hře ? O co se soutěžilo ?
Inu – tloukl se špaček  a na nejlepší družstvo čekal „ Pohár béžového špačka“.
Celou akci spískala třebíčská Vysočina a organizačně všechno zvládla  vskutku dobře. Slavnostní nástup, znělka I. špačkové ligy, zpívaná, hraná a  pískaná  pořadateli a rozhodcovským sborem. Poté předseda špačkové asociace seznámil účastníky s pravidly této již téměř zaniklé hry. A už šlo všechno naostro.Družstva zaujala  nalajnovaná místa a hráči uchopili pálky, ve snaze odpálit červeně natřeného špačka tak šikovně, aby – nezachycen soupeři – doletěl co nejdál. Rozhodčí bděli nad regulérností hry a případným neukázněncům ukazovali žluté karty.
K hráčskému umění nutno podotknout, že s odehranými zápasy rapidně vzrůstalo, neboť většina účastníků hrála špačka poprvé. Nicméně poslední boje, zejména  přátelák vousatých proti holobrádkům – to už byly pravé špačkové lahůdky.
Na závěr dodávám, že nikdo z přítomných se zaručeně nenudil a všichni drží palce Vysočině v jej snaze prosadit špačka na listinu olympijských sportů.