Porta Bohemica

„Místu, kde Stará řeka, Velká i Zlatá řeka, spojené v jeden mohutný tok, rozrážejí České Středohoří, říká se od pradávna Porta Bohemica – Brána Čech. Je nejen branou do Čech, ale také branou do světa, ozdobenou kaňony romantického středohoří a bílými skalami Děčínských stěn. Je to kraj s prastarou tradicí, tradicí lásky k přírodě. První trampové – časově téměř souběžně s legendární Ztracenkou nebo Kocábou – se usídlili právě v tomto údolí nad Sebuzínem, kde Karel May čerpal inspiraci pro dobrodružství Old Shatterhanda a Vinnetoua. Kde jinde, než v srdci tohoto prostředí, by se dal uspořádat první celostátní festival trampských a country & westernových skupin?

Symbolický název Porta 67 bude skutečnou branou pro skupiny, zabývající se tímto hudebním žánrem se zaměřením na malý vokální sbor s vlastním hudebním doprovodem.“ Těmito slovy úvodníku začínal první metodicko-informační list, který organizátoři prvního ročníku Porty rozeslali v prvních měsících roku 1967 country a trampským skupinám, o kterých věděli sami, nebo o nichž se dozvěděli od přátel a kamarádů. Leták dále sděloval, že festival Porta 67 proběhne ve dnech 16. a 17. června 1967 v areálu ústeckého letního kina s kapacitou 8 000 diváků a bude se skládat ze tří částí: V pátek 16. června se uskuteční soutěž country & western music, v sobotu 17. června soutěž v trampských písních a třetí částí bude pokračování sobotního programu formou Velkého trampského potlachu, na němž bez jakéhokoliv časového či jiného omezení mohou vystoupit příchozí trampské skupiny. Tato část programu bude mít vlastní diváckou porotu, která odmění nejlepší soubor a nejlepší vlastní písničku, pro příchozí bude rezervováno tábořiště na stanování a zajištěna doprava do areálu a zpět. Odměněn bude i nejvzdálenější účastník či divák.

Ale dejme slovo Jaroslavu Velinskému, jednomu z těch, kteří již tento první ročník Porty připravovali:

„Onoho času jsem byl občanem města Liberce a jako Kapitán Kid jsem vyráběl pro krajský tisk rady pro táborníky. Uveřejňoval jsem i písničky, tehdy zánovní: Hejno vran, Poslední míli, Krinolínu, ale taky Irene, Two Hoboes a další lidovky s vlastními texty. Přezdívku Kapitán Kid vymyslel můj kamarád z vojny Laďa Smolík. Kidů bylo mnoho, takže od té doby jsem byl k rozeznání.

Onoho času se rozhodli v krajském městě Ústí nad Labem uspořádat I. CELOSTÁTNÍ FESTIVAL COUNTRY & WESTERN MUSIC. Nyní se říká jen COUNTRY, neboť COUNTRY & WESTERN se rozdělila na COUNTRY a FOLK. Inspirátorem byl ing. Jiří Šosvald řečený „Westernový dědek“, a realizátorem Dům kultury pracujících. Vytvořila se skupina nadšenců – tři Zdeňkové – Friedl, Šmatera a Lukášek, Ruda Žemlička, Jan Oliva z Čs. rozhlasu a další, jejichž tváře si pamatuju, leč jména jsem zapomněl... To už se nápad rozšířil i o ...A TRAMPSKÝCH SBORŮ, což se později stalo jádrem nesčetných sporů o to, co je vlastně TRAMPSKÝ SBOR a co ne. Spojení se mnou štáb rodícího se festivalu navázal v domnění, že TRAMPSKÉ SBORY zaopatřím. Onoho času jsem byl už osmý rok vzdálen rodné Praze a znal jsem hlavně trampy liberecké. Tito mě měli v nenávisti, jelikož jsem nepil pivo a radil v novinách paďourům, jak trampovat, což správní trampové přísně tají. Věděl jsem pouze o osadním sboru Mohykáni, který vedl popularizátor mých písniček a můj starý kamarád Krisťák, vlastním jménem Honza Čapek, pozdější vynálezce dívčí skupiny Schovanky. Onen mě také před časem seznámil se sborem osady Zlatý klíč z Kladna, složeným z osmadvaceti (plus minus šestnáct) ambiciózních mladých lidí, kteří pěli náborovky vlastní výroby. Mohykáni přijeli, zato ředitel Zlatého klíče Miki Ryvola považoval akci za příliš provincionální...

Ostatních jedenáct skupin získal pro vystoupení na festivalu Tony Hořínek, který se stal členem štábu a prvním předsedou poroty trampské části festivalu, jenž dostal název Porta 67.

Společně s Tonym a další vznešenou společností jsem jako porotce zvedal čísílka jako při krasobruslení a inkasoval nadávky, provázené vrháním klacků a šutráků (plody nebyly zralé). Seděli jsme totiž v první řadě a za námi bouřilo a nesouhlasilo celé hlediště letního kina.

Vlastníkem prvního hliněného přízraku na třech nožkách, symbolické to ceny Porty, se stali Mohykáni, což mě postavilo do nepříznivého světla – měl jsem stejný svetr jako oni. Vzpomínám na onen večer s jistou nostalgií. To byla doba her a malin nezralých. Dneska by málokterá z tehdy soutěžících skupin postoupila z oblastního kola. Leč tehdy žádná oblastní kola nebyla. Taktéž trampy nikdo nenutil soutěžit se skupinami z ostatních žánrů, z velké většiny poloprofesionálními...“

Takový je tedy pohled Kapitána Kida na první ročník Porty. Již podruhé se zde objevuje jméno „Westernového dědka“ ing. Jiřího Šosvalda, které je spjato jak s organizací Porty, tak i se skupinou AZ septet, která se Porty 67 zúčastnila v soutěži c & w skupin. Jak se vlastně Jirka Šosvald a AZ septet dostal ke country hudbě? Původně to byla slušná combo kapela, ale učarovaly jí náhodně získané c & w nahrávky. A tak v sestavě zůstala jen basa a kytara, když klavír, klarinet a bicí nahradilo banjo, mandolina a housle. Velké zalíbení našel potom AZ septet ve vokálu, a tak po ročním stylovém bloudění se nakonec začal věnovat bluegrassu. A s bluegrassovým repertoárem šel i do soutěže Porty 67.

Mimo AZ septetu se country & western soutěže zúčastnilo ještě dalších sedm skupin a vzhledem k tomu, že se keramickou portou tehdy oceňovalo prvních pět míst, zůstaly na ocet pouze tři. Prvá tři místa v této soutěži si jednoznačně vybojovaly pražské kapely v pořadí Rangers, Greenhorns a Strings of Tennessee. Na čtvrtém místě skončil ústecký AZ septet a páté místo patřilo jedinému zástupci Slovenska na prvním ročníku Porty – skupině Caravell Western z Trnavy. Pro zajímavost, soutěž country & westernových skupin hodnotila porota ve složení: dr. Jiří Chlíbec, ing. Miroslav Černý, Miloslav Langer, Josef Bouček a Jan Dušek.

Vítězové první Porty z roku 1967 - skupina Rangers

Trampská část Porty 67, přestože – jak už bylo řečeno – byla k festivalu přičleněna jaksi trochu dodatečně, se nakonec stala jakýmsi vyvrcholením obou soutěžních dnů už proto, že trvala včetně „Velkého trampského potlachu“ celý den. Od rána do pozdních nočních hodin. Dopoledne se odehrávaly výběrové přehrávky pro večerní finále. Členové poroty ing. Tony Hořínek, Josef Hlaváček, Rudla Chundela, Jaroslav Velinský, Iva Zapadlíková, Jan Vyčítal, dr. Jiří Chlíbec, Pavel Svoboda a Jan Dušek do finále vybrali jedenáct skupin, z nichž porty získali: 1. Mohykáni (Praha), 2. Stopa (Pardubice), 3. Peklo (Semtín), 4. Velká naděje (Praha), 5. Compardos (Přibyslav).

Prvních deset „keramických nesmyslů“, které navrhl akademický sochař Miroslav Raboch z Teplic bylo tedy rozděleno. Oba programy prvního ročníku Porty shlédlo více než 1 000 diváků. Spokojeni byli oni i účinkující skupiny. Byl vytvořen základ pro pořádání dalších ročníků Porty a přesto, že pořadatelé již tehdy předpokládali každoroční opakování festivalu, nikdo ještě netušil, jaká tradice byla založena a do jakých rozměrů se Porta po pár letech rozroste.

Foto František Heřman a archiv