Stůl poroty národního finále Porty na plzeňském výstavišti. Zprava Michal Jupp Konečný, Miloslav Jakub Langer, Ivan Doležal, Jiřina Fikejzová. Za nimi zprava Fedor Skotal, neviditelná Jana Skotalová, Růženka Kobrová, Kobrův klobouček a brýle, vedle Karel Šíp a Jaroslav Uhlíř. Snímek je z roku 1981, Porta je prvním rokem v Plzni.

V osmdesátých letech minulého století začal v časopisu Gramorevue vycházet na pokračování seriál Porta znamená brána autorů Miloslava Jakuba Langera a Ivana Doležala. Zasvěcených autorů - Milda Langer byl členem štábu Porty už v 60. letech v Ústí nad Labem, Ivan Doležal se připojil začátkem 70. let.

Zleva krásná neznámá, Sandy, Lenka, Saper, Reďák, Fony při zahájení celosvětového potlachu v Kanadě

Ten příběh se začal odvíjet nenápadně. V novoroční redakční poště se objevil stručný e-mail: "Ahoj v republice. Ozyva se stary Sandy. Samozrejme vsechno nejlepsi do 2012 a keep up the good work, jak se rika tady. Prejeme vsem znamym i neznamym ze zapadni Canady. Skoda, ze jsme se nepotkali na potlachu, povedl se.Ahoj vsem Sandy a Vera, Vancouver."

DŘEVENÝ ŠOSÁK 76

Psát originálně a hledat nová témata v trampské tvorbě - to je hlavním cílem a snahou trampské literární soutěže o Dřevěného Šosáka, kterou opět uspořádala T.O. Slaboši. Letošního hledání se zúčastnilo 37 psavců, kteří poslali 47 básní a 27 prozaických příspěvků.

Show naštěstí nikdo nečekal...

X-krát v životě jsem si říkal, že muzikanti jsou nejšťastnější lidi na světě. S nimi nikdy netvrdnou rysy, což se o játrech ale říci nedá...

Ostatně hlášku o tom, že skoro celý život pili jak za Manchester United, jsem z úst protagonisty večera slyšel i tentokrát. Prohlášení bylo proneseno s lehkou nostalgií a Vladimír celé vystoupení upíjel vodu...

Fernet byl hořký až k zahořklosti. Ale servírka čím dál krásnější, až jsme se rozešli domů na večeři. V hlavě otazníky rostoucí do obludných velikostí a vedoucích k fantasmagoriím o úniku na Mars nebo k bájné civilizaci lebedící si podle záhadologů v nitru Země a nesoucí jméno – Agharta…

Honza Vyčítal byl prvním (a zatím jediným) českým ilustrátorem Kamenáče Billa

V létě roku 1969 se redakcí v Brně vycházejícího měsíčníku Zálesák roznesla zásadní informace - nastupuje nový šéfredaktor. Nějaký Josef Kučera až odkudsi z Prahy, prý se mu taky říká Kobra.

Než Kobra odcestoval do Brna, v kterém nikdy nebyl, ale tušil kde leží, navštívil Mikiho Ryvolu a zeptal se ho, jestli v tom vzdáleném městě náhodou někoho nezná.

"No přece Ňufa", pravil Miki. - "A kde ho najdu?" ptal se Kobra. - "V redakci toho Zálesáka, kam ty vole nastupuješ", odpověděl Miki.

Kobra změnil úplně všechno. Rozměr časopisu zvětšil na A4, dodal barevnou obálku, změnil grafickou úpravu… A oslovil tehdy už docela známého kreslíře Jana Vyčítala, jestli by nenamaloval první český komiks na motivy povídek australského spisovatele Dala Stivense o Kamenáči Billovi. Honza se zájmem přijal.

Tak vzniklo šest pokračování příhod Kamenáče Billa. Vyšly ve třech číslech měsíčníku Zálesák, který byl poté zastaven. Jak připomíná Petr Náhlík - Vokoun ve své zasvěcené práci o Dalu Stivensovi, publikovány byly v českém tisku celkem třikrát. Za vším stál Kobra.

Vokounovu práci Muž, který stvořil Kamenáče Billa přineseme ve středu. V sobotu pak roztomilou povídku Kamenáč Bill pomáhá poděsu duchovi.

V pondělí vás zveme na příhodu slovenského barda Milana Lasici s těhotnou stopařkou. Nečekejte erotiku, čekejte zklamání. Lasicův text se jmenuje Umělec. A Jan Krůta nás tentýž den zavede na jeden z pravidelných jazzových koncertů na pražském Hradě, které dává prezident Klaus. Odložili jsme původní termín zveřejnění, neboť média i naše hlavy byly plné odchodu jiného prezidenta.

Stejný Honza Krůta s naštěstí stále stejným fotografem Františkem Heřmanem jdou na koncert Vladimíra Mišíka. Také se zase chystají na bigboš, ale to si povíme příště. Prý se Honzovi už nikam moc nechce, ale to bych se divil.

Mírovi Navarovi se v jednu chvíli zablesklo celkem čtyřikrát. V důsledku toho nás obdařil čtyřmi zajímavými texty - tento týden dáváme jeho vzpomínku na kapelníka Country Beatu a budovatele české countryové scény Jiřího Brabce. Mám pocit, že Míra považuje jeho náhlý odchod za férový, ale ukvapený, ale to se dozvíte sami.

Čeká nás i rubrika Co v Táborovém ohni neshořelo, kterou skvěle připravuje Honza Dobiáš a další články a fotografie. Lilka Pavlak prožila přelom roku v Česku a snažila se stihnout, co se dalo. Očekáváme její texty o Trampobraní i o brněnském koncertu geniálního banjisty Svati Kotase.

V úterý vám napovíme, co vše ještě máme za lubem. Mějte se krásně!

Foto: František Heřman

Letos již po devětatřicáté se první lednovou sobotu konalo pod Ketkovákem tradiční pietní setkání trampů, jezdících na Oslavku. Přes tři stovky trampů a přidruženého lidu si u symbolického táboráku zavzpomínali nejen na Pegina a Lucana, ale i na další kamarády, kteří tato místa tak milovali a teď již na nás koukají z trampského nebe.

První lednová neděle přišla na Nový rok, proto se pravidelný koncert Sekvoje v pražském klubu Carpe Diem konal o týden později, ale už od února to zase bude každý měsíc první neděli večer. Hostem živého Táborového ohně byla tentokrát poprvé žena – moderátorka Country rádia Veronika Čičková.