Fernet byl hořký až k zahořklosti. Ale servírka čím dál krásnější, až jsme se rozešli domů na večeři. V hlavě otazníky rostoucí do obludných velikostí a vedoucích k fantasmagoriím o úniku na Mars nebo k bájné civilizaci lebedící si podle záhadologů v nitru Země a nesoucí jméno – Agharta…

A večer?  Já na koncert. Jazz na Hradě. Naprogramovaný program tak krásný, že všechno podvečerní mudrování skoro zapomenuto: Kapela AghArta Gang… Stejně jsme borci. Kdo neskáče, není Čech a tamten prezident milovník divadla a tenhle milovník jazzu!

A na úvod Jazzu na Hradě jako vždycky hradní pán.  Pravidelní návštěvníci už jsou na vtipný úvod pana prezidenta natěšení. Ani tentokrát nebyli zklamáni. Parafrázuji:

Vážení přítomní hosté, diplomatický sbore atd. Vy všichni přítomní jistě velmi litujete toho, že nesedíte doma u svých televizí a nebudete svědky prohlášení premiéra, že zaplatíte devadesát miliard ze svých daní… Při té příležitosti pan prezident dále přítomným vysvětlil pojem sdílená suverenita, který je pro nás prý velmi aktuální: Svobodný muž je suverénní. Ženatý muž je sdíleně suverénní… Velké veselí!

Ale pak muzika: Večer obstaral jazzový hybatel velkého formátu Michal Hejna a jím sestavený AghArta Gang. Parta jazzových muzikantů kolem  už proslulého pražského jazzového klubu AghArta… Nebudu unavovat všemi jmény. Srdce jazzového fandy poskakuje nad každým. Ale dobře, tak aspoň některá: Klávesista Boris Urbánek – úžas. Luboš Andršt – jazzový profesor, Imran Musa Zangi – perkuse nejbarevnější ze všech,  Michal Hejna – nevykolejitelné pestré bicí. Ale to škodím ostatním, že jejich jména nechávám stranou. Nádherný repertoár, jazz k pomilování, invenční sóla, bravurní technika ve službě pocitu a myšlenky.

Jen závěrečné kabaretní vystoupení zpívajícího saxofonisty v pozlacených kalhotách, který se mermomocí snažil rozezpívat pana prezidenta a diplomatický sbor, bylo jediným kazem v bezchybném chrupu včerejšího adventního večera.

Když jsem si tak cestou domů noční tramvají srovnával uplynulý den v hlavě, rozesmutněn světem a rozradostněn hudbou, říkal jsem si zase jako po tolikáté s nadějí hráče u ruletového stolu: Jdi do toho. Nějak bude…

www.brejle.net

Foto: František Heřman