Sedmnácté pokračování rozhlasového cyklu Country pohoda

I když spolupráce nové gramofonové značky Decca se Stuartem Hamblenem a s bratry Sheltonovými značně přispěla k jejímu solidnímu rozjezdu, podstatně odvážnějším a především významnějším kouskem bylo původně téměř neperspektivní angažování Jimmie Davise. Tenhle nenápadný lousianský chlapík, na první pohled totálně neprůbojný a bez nejmenších ambic, totiž prakticky ničím nevybočoval ze záplavy zpívajících venkovanů.

Kresba: Pavel Hanák

Odpověď na toto tázání je jednoznačná: ano, ano! Už od náchodských gymnaziálních let je poezie přítomna v jeho díle. Byla několikrát vydána a dokonce i přednášena, a ne jen tak „obyčejně“. V 60.létech figuruje jeho básnický text Nezoufejte! v režii Evalda Schorma jako lehce provokativní titul na repertoáru tehdejší pražské „vinárny poezie“ Violy .

Ing. Alfréd Schubert–Fredy

Z Vokounova červencového kalendária

* 3. 7. 1940Jiří Brabec, muzikant a organizátor, zakladatel skupiny Country beat; textař (píseň Shane)

* 3. 7. 1950 Jan Zajíc – Míša (T. O. Sirot, Vítkov), tramp (druhý člověk, který se upálil po Janu Palachovi na protest proti okupaci sovětskými vojsky a rezignaci společnosti na myšlenky Pražského jara 1968)

Ještě utahaný po varšavském Jazz Jamboree, vystoupil z letadla na letišti v Ruzyni sedmašedesátiletý, profesorsky vyhlížející muž, kterého jsme až do tohoto okamžiku znali pouze z nahrávek, fotografií a legendy. Druhý den ráno jsme přišli za ním do hotelu. Benny Goodman ( Dobrý muž) vstoupil těsně za námi.

Jiří Voskovec (uprostřed) s Janem Werichem (vlevo) a Jaroslavem Ježkem (vpravo)

Z Vokounova červnového kalendária

† 2. 6.1965 Josef Peterka – Bob Hurikán (IV. šerif T. O. Hurikán) – publicista, básník, organizátor, boxer a trenér boxu; od 3. 11. 1930 člen redakčního kruhu časopisu Naše osady (1929 - 1931); trampský písničkář (písně Bó - děvče divočiny, Gabalieři, Hořící prérie, Hvězdička na nebíčku, Jednou na shledanou, Rikatado (1936), Starý šerif, Večer slunko zapadá...

Vlastně se jmenoval baron Pierre Louis le Bris a byl potomkem starého šlechtického rodu. Rodina z něj chtěla mít architekta, ale tak klidné zaměstnání pro Pierra nebylo. V devatenácti letech dobrovolně narukoval do beznadějné války v Indočíně. V regionu, kde napřed prohrála jedna světová velmoc a o pár let později druhá světová velmoc. V kterém zvítězil komunismus a kousek vedle Rudí Khmérové, ještě něco horšího, než je komunismus.

„Nejsem žádná jazzová zpěvačka. Jsem prostě zpěvačka. A zpívám, co mě baví. Když je ti dobře jen tak, protože tě zrovna nikdo nenaštval nebo protože svítí sluníčko nebo plaveš ve Vltavě nebo se cpeš šnyclem nebo vopečeným buřtem, tak tam gospel nenacpeš. Ale když máš v sobě strašně moc citů, pocitů a emocí, gospel je dobrej k tomu, aby tě neudusily“, řekla Eva Olmerová. Kritika ji vyčítala, že svůj talent propůjčuje také country. Mysleli spíš trampskou muziku, k té měla vždycky blízko. Zpívala, co cítila a především nerozlišovala žánry, ty byly důležité pro krasoduchy, kteří ji velebili a také posílali do pekel.

Riley B. King, známější spíše jako B. B. King (16. září 1925, Itta Bena, Mississippi, USA - 14. května 2015, Las Vegas, USA), byl americký bluesový kytarista, zpěvák a skladatel. Je považován za jednoho z nejlepších a nejuznávanějších bluesových umělců všech dob. Svým kytarám říkal již od 50. let „Lucille“. Zemřel ve věku 89 let 14. května 2015 v Las Vegas, kde v poslední době žil. (Wikipedie)

Vladimír Mišík

Stříhali dohola malého chlapečka, Variace na renesanční téma, 20 deka duše, Slunečný hrob… jen krátký výčet zlomku písní z archívu Vladimíra Mišíka ukazuje, že je zpěvákem, muzikantem a autorem, kterého není třeba představovat a jehož přínos pro českou hudební scénu je obrovský.

Jiřina Salačová a Karel Vlach

*3.5. 1965 Ing. Jan Frána – Hafran (T. O. Kopretina), prozaik, básník, publicista, kreslíř, organizátor a vydavatel; vlastní publikace Památníček veselého trampa, 2008 (vtipy), Divný údolí, 2009 (povídky), Vandrákův rok, 2010 (vtipy), Drobnosti z okolí, 2010 (povídky + básně),

Kdyby existovala kategorie kulturních misionářů, nepochybně by do ní patřila i Lenka Muchová, která už v roce 1984 vyměnila Prahu za pátý kontinent – tedy za Austrálii. Odvážela si tenkrát s sebou několik loutek své maminky, spoustu vzpomínek na rodinné kulturní zázemí a někde v koutku duše ještě neprobuzenou touhu implantovat české loutky a pohádky do australských podmínek.