Vzkazy

  • Konec upírů na Rusi

    Pamětníci, vzpomínáte na komunistický (jak jinak v šedesátých) časopis Svět sovětů? Remitenda tohoto plátku činila asi 95%. Dokud, na žádost jistého soudruha, nebyli povoláni pan Jiří Winter - Neprakta a pan Miloš Švandrlík, aby se pokusili s časopisem něco udělat. Udělali. Změnili název na S 36, tedy Svět sovětů 36 stránek, no SS by ani koncem šedesátých neprošlo, a na poslední straně obálky začali publikovat komiks (tehdy "kreslený seriál") Konec upírů na Rusi. Remitenda klesla k 10%. A pak přišel jednadvacátý srpen, rusáci obsadili redakci a vše, včetně originálů, spálili na dvorku. Třináct pokračování se zachovalo a na ty, ale i na mnohé další kresby vás zveme do Klubu Čtrnáctka v Ratajích nad Sázavou. Vernisáž výstavy je 6. 8. 2022 od 15 hodin a výstava potrvá do 31. 8. 2022. Těšíme se na vás!

    Ota Kmínek

    Celý článek...  
  • Letokruhy se znovu posunou

    Kamarádi a kamarádky!

    Vzhledem k vývoji celosvětové problematiky okolo pandemie corona viru se vyskytla i neúprosná nutnost jednoznačného rozhodnutí o konání LETOKRUHŮ, plánovaných původně na rok 2021 a přesunutých na červen 2022.  

    Situace v celém světě se opět rapidně zhoršila, Kanadu nevyjímaje. Proto, ač neradi, jsme museli jednoznačně konstatovat, že pořádání Letokruhů v roce 2022 je nereálné, a jsme nuceni ho posunout o další rok. Paradoxně se tak interval celosvětových trampských setkání posunul na pět let, jako tomu většinou bylo mezi celosvětovými potlachy. Naším záměrem bylo zkrátit tento interval na tři roky, ale jak vidno – člověk míní a život mění.

    Budeme doufat, že se nepříznivá situace během příštího roku změní k lepšímu a my vás budeme moci v roce 2023 přivítat na Bush River.

     

    Držte nám i vám palce!

    Za STOV Fony, Kanada 

     
Dnes má svátek Klára Zítra má svátek Alena

Miloš Dvořáček slaví sedmdesát

„Při návštěvě zkoušky konkurenční big beatové skupiny v r. 1966 došlo k zajímavé situaci. Kamarádi právě nacvičovali novou skladbu od Beatles a na můj dotaz, jaké akordy hrají v refrénu, otočili se ke mně zády a začali hrát něco jiného. Svět se mi v ten okamžik zhroutil. Šel jsem domů se slzami v očích, ale pak jsem slzu zamáčkl a řekl si, že jestli se někdy naučím hrát, tak se nikdy k nikomu zády neotočím, aby nezažil to, co já na té zkoušce.

 Bylo to osudové rozhodnutí. Druhý den jsem zašel do knihkupectví, zakoupil Školu hry na kytaru a tak vlastně začalo mé muzikantsko - pedagogické martýrium,“ říká na stránkách Základní umělecké školy v Jaroměři Miloš Dvořáček.

Kytarový génius se vyučil zámečníkem v rodné Jaroměři, hudební vzdělání získal v tamní Lidové škole umění, talent získal od Boha. Než se výrazně zapsal do historie českého folku a souvisejících žánrů, hrával ve východočeských tanečních orchestrech.

 „Do LŠU jsem přišel za sychravého podzimního odpoledne v roce 1966 (…) Zaklepal jsem, ve třídě seděl pan Holubec, profesor hudby, tělocviku a latiny, mně bylo patnáct. Maminka domluvila, že se přijdu ukázat… Prohlédli si mě, kytaru, … “Hm, a noty umíš?“

Neuměl jsem, ukázal mi učebnici, Bartoše, byla celá oranžová… „Akordy, nějaké, umím!“ Naučil jsem se je z koupené knížky všechny nazpaměť, protože mi je kluci tenkrát nechtěli naučit, ani ukázat… Zkoušel mě z akordů, přizval si k tomu kolegu Voňku. „Co děláš ve čtvrtek?“

A byl jsem hned členem orchestru. Na první zkoušce jsem pálil jeden akord za druhým a měl jsem dohráno o dvě minuty dřív než ostatní… teprve potom mi vysvětlili, co to jsou taktové čáry a repetice…Tak se ze mě stal muzikant. Hrál jsem v Divadelním orchestru operetní předehry, jazz, dechovku, lidové písničky, po vojně s hradeckými kapelami a od roku 1974 do roku 1989 se skupinou Kantoři. Při tom jsem dálkově studoval Konzervatoř v Brně, točili jsme desky, narodil se syn Míša, který je profesionálním bubeníkem…“

Miloš Dvořáček jezdil do Brna v době, kdy zde studoval jiný východočeský talent, Věra Šolínová, později Martinová. I to byl kopec nadání a silné touhy jít za jeho naplněním – Věra v té době zkoušela rozsah svého talentu i jako zajímavá šansoniérka, dokonce upoutala pozornost kapelníka Poutníků Františka Linhárka natolik, že s ní začal spolupracovat. Ale to je jiný, byť provázaný příběh. Na starodávné brněnské konzervatoři, kde učil i Leoš Janáček, Miloš dálkově vystudoval hru na kytaru.

Renomé získal s královéhradeckou folkovou skupinou Kantoři, s kterou v roce 1974 přešel na profesionální dráhu. A na další cestě byla letitá spolupráce s Pavlem Dobešem. Byl to soutřesk dvou živlů, ohně a vody, přičemž nebylo zřejmé, kdo je který. Matně si vzpomínám, jak na koncert v Českých Budějovicích přijel Miloš bosý. Boty vyhodil z okna hotelového pokoje po prudké hádce se svým hudebním partnerem. Nádherný temperament.

A pak přišla dlouholetá, poklidná tvůrčí spolupráce s Wabi Daňkem, trvající až do jeho smrti. Miloš se ještě za Daňkova života začal věnovat profesi pedagoga, tedy kantora – vyučuje hru kytaru. Avšak především je to koncertní i studiový muzikant od Boha. Svrchovaně má na sólovou dráhu, ale nikdy se tak docela po ní nevydal. Příležitostně vystupuje se svým synem, bubeníkem a multiinstrumentalistou Milošem Dvořáčkem mladším.

Všestranný kytarista, občasný skladatel, nadaný zpěvák, také rybář, podle mínění jiných laskavý pedagog Miloš Dvořáček se zítra dožívá 70 let. Vždycky ho rád vidím. Kdyby nebyla zima, asi by seděl u své chaty na Osadě vycházejícího slunce kousek za Hradcem Králové. Znalci vědí, že je to nejstarší východočeská (původně trampská) osada. A že tam mají chaty rodina Wabiho Daňka, Pavel Dobeš, muzikanti z Lokálky a jiní muzikanti z Hradce i odjinud. Jednou jsem tam byl na potlachu. Byla to síla, krásná muzika.

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

8241012

Melanž

  • Letní lidé Františka Dostála

    21. července 2022 oslavil 84. narozeniny vynikající český reportážní a dokumentární fotograf František Dostál. Pro jeho dílo je typický jemný humor těžící z často absurdních setkání více nesourodých prvků na jednom obrazu.

    Jak před časem řekl František Cinger: Dostálovy snímky jsou svědectvím času, přitom se mu pořád nějak kutálejí do legrace. On totiž František Dostál má raději úsměv než pláč.

     

     

     

     

     

    Připomeňme si dílo Františka Dostála několika fotografiemi z jeho asi nejslavnějšího souboru Letní lidé, který František Dostál vytvořil mezi roky 1968–1990.

    Celý článek...  
  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz