Trio KTO v roce 1965, tenkrát ještě bez vousů. Zleva Franta Hacker, Franta Turek a Vláďa Morava

Na přelomu letošního června a července připomněla kapela KTO na několika koncertech nedožité osmdesátiny Waldemara Matušky. Ale tak trochu stranou pozornosti zůstala kulatá životní jubilea jejích dalších dvou členů, protože v červenci oslavil pětaosmdesátiny její steelkytarista Ferry Friedrich a počátkem srpna pětasedmdesátiny kapelník a jeden ze zakládajících členů KTO Franta Hacker.

Miki Ryvola a přátelé bylo na plakátech, které zvaly na komorní seskupení v komorně laděném jevišti i hledišti v pražském klubu Mlejn. Miki Ryvola s přáteli Pavlem Zajícem a Pavlem Jimem Drengubákem z Nezmarů hráli celý večer jen samé hobousárny. Ani náznakem se nerozlišovalo, zda ty písničky byly Mikiho, nebo Wabiho. Ať už to byly Hejno vran, Tunel jménem čas, Země tří sluncí, Co zbejvá, nebo Drátěný ohrady – písnička o smutku z odloučení, které rozumí kamarádi v zahraničí.

Letos jsem nestihla být všude tam, kde jsem chtěla být, ani napsat všechno, co jsem měla v plánu. Po částech se budu snažit dodělat aspoň něco. Naivně jsem si myslela, nenapíšu já, napíše někdo jiný, aby ty festivaly nebyly zapomenuty, ale jak vidím, nikdo se nenašel, a tak to opět zbylo na mě.

Když jsem přemýšlel, kde by mohl Vladmír Merta a Dobrá úroda křtít novou desku, pořád mi vycházela jen dvě místa – buď Malostranská beseda nebo Baráčnická rychta. A s tou Besedou jsem se trefil. Sál, který toho hodně zažil ještě před rekonstrukcí budovy a který toho zaslouženě zažívá i po ní, byl 7. listopadu plný nikoliv lampionů, nýbrž přátel Vladimíra Merty a zrovna tak skvělých muzikantů v Dobré úrodě.

Toto video nám poslal badatel a muzikant Jaroslav Čvančara. Vzniklo po jeho letošní cestě po Spojených státech. Nese symbolický název – Freedom is not free. Svoboda není zadarmo.

Vítězná kapela Orangees s pořadateli

No co vám budu povídat, v sobotu 27. října k nám do Rataj nad Sázavou přišla sněhová bouře. To je možná slabý slovo, bouře je něco jemnýho, skoro dámskýho... Todle spíš vypadalo, jako by se čerti vůbec neženili ale měli teplej mejdan, gayové z celýho pekla podzemskýho řádili, pařili, řvali, rvali se a nahoru plnejma lopatama házeli to bílý svinstvo, který se normálně jemně a potichu snáší k zemi.

foto: Hynek Glos, Lidové noviny

Vladimír Jiránek byl milován všemi. I když se mu říkalo filozof z Pařížské ulice, rozuměli mu všichni. Hlavně v době, když byl ještě mistrem podtextů, které přehlédli jenom cenzoři. Poslední stránky Mladého světa byly vyvěšovány na kolejích i v dílnách.Uměl přesně najít aktuální pointu a přitom většina jeho kreseb je nadčasová. Dokazuje to řada jeho knih.Byl vždy angažovaný v tom kladném slova smyslu a Česká unie karikaturistů je hrdá na to, že byl od roku 1990 jejím prvním předsedou. Předběhla prezidenta s jeho vyznamenáním, když mu udělila výroční řád „unie“ – Řád bílé opice.

Minnesang – je středověká rytířská, často milostná lyrika, píseň zpívaná minnesängry. Minnesängři byla vlastně hornoněmecká obdoba trubadúrů a truvérů - básníci, skladatelé a zpěváci zároveň. Upravený název těchto rytířských muzikantů a interpretů vlastních písní – Minnesengři - převzala v hektických 60.letech českobudějovická folková skupina, která jej proslavila po celé republice i za hranicemi.